Železniční trať Skopje–Kičevo

Technology

12 hours ago

Author

Trať na historické mapě dnešní Severní Makedonie. Stanice Zajas. Nádraží v Gostivaru. Pozůstatky nádraží v Raduši. Železniční trať Skopje-Kičevo (makedonsky Железничка пруга Скопје-Кичево), označená v makedonské železniční síti jako Trať 83, představuje hlavní železniční trať na západě Severní Makedonie. Dlouhá je 163 km, je jednokolejná a neelektrifikovaná.

Trať je vedena ze Skopje směrem na severozápad údolím řeky Vardaru. Prochází tzv. +more Žedenskou soutěskou a její trasa je vedena několika kratšími tunely v strmých svazích hlubokého údolí. Od vesnice Jegunovce poté směruje na jihozápad po do Tetova a Gostivaru přes rovinu v centrální části položské oblasti. Jižně od města Gostivar je trať opět vedena v údolí řeky Vardaru, a to až k vesnici Padalište, odkud pokračuje tunelem o délce 7150 m (nejdelší na území Severní Makedonie) k obci Zajas, který je veden pod vrcholem hory Bukoviḱ. Poté pokračuje krátkým úsekem v širokém údolí až do města Kičeva.

+more images (1)

Historie

Trať byla budována za první světové války s cílem spojení dnešní metropole Severní Makedonie s městem Ohrid. Trať budovaly okupační armády ústředních mocností pro potřebu lepšího zásobování Soluňské fronty. +more Prvních 18 km trati vybudovala německá armáda; dalších 65 km v úseku Kičevo-Ohrid. Okupačním vojskům se podařilo nicméně vybudovat pouze krátký úsek do obce Ǵorǵe Petrov. Po prolomení Soluňské fronty na podzim 1918 se německá armáda začala rychle stahovat na sever a staveniště zůstalo opuštěné.

Po skončení konfliktu pokračovala výstavba dále na jihozápad údolím řeky Vardaru a navázalo se na rozestavěnou trať. Protože však Němci při ústupu část trati zničili, bylo nezbytné provést celkovou rekonstrukci. +more Obnoveno muselo být 45 mostů a vybudováno dalších 210 staveb, které patřily k trati. Pro Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které bylo oficiálně státem od 1. prosince 1918, však měl rozvoj železnic prioritní význam, a proto byly do výstavby trati investovány prostředky.

V březnu 1919 byl dokončen úsek do Gostivaru, v srpnu 1920 do Kičeva a roku 1922 poté ještě úsek do Ohridu (který dnes neexistuje). Až do roku 1923 byla trať oddělena od zbytku jugoslávské železniční sítě, neboť nebyla ve Skopje napojena na ostatní trati. +more Během druhé světové války se úsek od Gostivaru do Ohridu nacházel na osvobozeném území pod kontrolou partyzánského vojska a trať zde byla využívána především pro vojenské účely.

Trať o rozchodu kolejí 600 mm však byla jen těžko využitelná pro moderní nákladní dopravu. Cestovní rychlost se v průměru na trati pohybovala okolo 20 km/h. +more V rámci industrializace Jugoslávie po druhé světové válce byla původní trať snesena a nahrazena novou stavbou. Trať však byla zkrácena do města Kičevo; u některých úseků byla zcela přeložena. Nová trať byla vedena přes město Tetovo, které se stalo jedním z největších v makedonské republice. V roce 1966 odjel z Ohridu poslední vlak.

Sporadicky se objevují myšlenky prodloužení trati okolo Ohridského jezera do Pogradce v Albánii a tím tak i spojení obou železničních sítí. V roce 2017 bylo prodloužení této trati směrem dále na jih vyžadovalo náklady, které byly odhadnuty na 500 milionů eur. +more Další úsek o délce 63 km má být financován prostřednictvím zdrojů Evropské unie.