Žirafí opera
![Avatar](assets/img/avatar/39.jpg)
Author
Albert FloresŽirafí opera je „smutná opera“ české skladatelky Markéty Dvořákové z roku 2001. Napsána byla na téměř nezměněný text stejnojmenné dramatické pohádky francouzského básníka Jacquese Préverta z jeho sbírky Pohádky pro nehodné děti (Contes pour enfants pas sages) v překladu Adolfa a Heleny Kroupových. Její premiéru uvedlo 10. listopadu 2002 pražské Národní divadlo v budově Stavovského divadla v rámci cyklu nových oper „Bušení do železné opony“.
Vznik, charakteristika a historie
Žirafí opera Markéty Dvořákové vznikla v době, kdy skladatelka studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1998-2003). Námět jí doporučil novinář Ladislav Čumba po poslechů její skladby Nezelený muž na text Hanse Arpa. +more JAMU tuto operu doporučila do druhého dílu cyklu inscenací nových oper Bušení do železné opony, který ve Státní opeře Praha a následně v Národním divadle v letech 2001 až 2006 pořádali Daniel Dvořák a Jiří Nekvasil. Žirafí opera byla uvedena 10. listopadu 2002 společně s operou Don Juan v pekle Karla Škarky, studenta zpěvu rovněž z JAMU. Inscenace vznikla ve spolupráci Národního divadla s Komorní operou Hudební fakulty JAMU Brno, pěvecky účinkovali studenti JAMU a Konzervatoře Brno a posluchači JAMU spolu s orchestrem Musici boemi rovněž tvořili orchestr, který obě opery doprovázel.
Hudba Žirafí opery je relativně tradicionalistická, Dvořáková v ní uplatňuje svou melodickou invenci. Poměrně krátký, ale již v původní prozaické verzi jazykově vybroušený a zpěvný text je v opeře často až mnohonásobně úryvkovitě opakován - i proto trvá její provedení až čtyřicet minut. +more Některé motivy se navracejí, zejména průvodní smutná píseň žiraf. Hudba text podbarvuje a podtrhuje jeho význam, přičemž dbá o jeho srozumitelnost. Je často ilustrativní a nevyhýbá se komickým efektům (např. při popisu Dědkovatého dědka nebo tance mouchy tse-tse). Zachovává přitom pohádkovou atmosféru, kterou v premiérovém nastudování podtrhovaly i kostýmy a videoprojekce. I přes omezený počet postav na jevišti má výraznou úlohu tanec. Orchestr je omezen na minimum (8 nebo 12 hráčů) a významnou úlohu v něm hraje rozmanitá skupina bicích nástrojů.
Kritický ohlas na Žirafí operu Markéty Dvořákové byl velmi příznivý. Například kritik časopisu Harmonie Tomáš Kučera ji označil za „skvělou“ a podle operní kritičky Heleny Havlíkové je tato opera - vedle barokně-minimalistických oper Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara - nejživotnějším výsledkem boomu nové české opery kolem roku 2000. +more Příznivě referoval rovněž Josef Herman v Hudebních rozhledech. Jaroslav Šťastný v časopise HIS Voice zhodnotil Žirafí operu jako „pokus mladistvý a v mnoha ohledech ještě nedozrálý, ale nutno říci, že zdařilý“; hudba Dvořákové se podle něj „sice pohybuje v poměrně konvenčních kolejích […] ale vytváří příjemnou, svěže naivistickou atmosféru dílka“. Kritika (vedle již zmíněných např. Martin Smolka) vedle samotného díla oceňovala jeho hudební i scénické ztvárnění. Markéta Dvořáková byla za Žirafí operu nominována na Cenu Alfréda Radoka za rok 2002 a získala Prémii Nadace Leoše Janáčka za rok 2003 a v témže roce Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy.
Žirafí opera je historicky první opera uvedená Národním divadlem a zkomponovaná ženou (viz seznam oper hraných v Prozatímním a Národním divadle).
Po pražské premiéře byla Žirafí opera provedena v témže provedení i v Brně, a to v Bezbariérovém divadle Barka 5. , 6. +more a 7. prosince 2002. V roce 2007 ji nastudovali studenti Janáčkovy konzervatoře v Ostravě; dirigoval Jan Šrubař, režii měla Irena Rozsypalová a choreografii uspořádala Jana Tomsová. Představení zahráli 17. a 18. října v Ostravě a 19. října v Opavě.
Již při tvorbě Žirafí opery Dvořáková konzultovala skladatele Ivo Medka, s nímž pak přímo spolupracovala na svých dalších operách MrTVÁ? (2004), Alice in bed (2013) a Věčná slečna Bledá.
Osoby a první obsazení
+morejpg|náhled|Jacques_Prévert,_karikatura_Adolf_Hoffmeister'>Adolfa Hoffmeistera z roku 1960
osoba | hlasový obor | premiéra (10. listopadu 2002) |
---|---|---|
Vypravěčka 1 | soprán | Ivana Mikesková |
Vypravěčka 2 | alt | Markéta Kubínová |
Žirafa 1 | soprán | Hana Šrubařová |
Žirafa 2 | mezzosoprán | Hana Šumpíková |
Žirafa 3 | alt | Lucia Duchoňová |
Dědkovatý dědek 1 | bas | Pavel Borský |
Dědkovatý dědek 2 | tenor | Radek Prügl |
Syn dědkovatého dědka | bas | Martin Křížka |
Přítel syna | tenor | Vladimír Brázda |
Vypravěč | testo (mluvená role) | Josef Koller |
Moucha tse-tse | taneční role | Markéta Houdková |
Žirafa 4 | němá role | Petra Nakládalová |
Žirafa 5 | němá role | Veronika Poláčková |
Dirigent: Gabriela Piszkaliková(-Tardonová) | Dirigent: Gabriela Piszkaliková(-Tardonová) | Dirigent: Gabriela Piszkaliková(-Tardonová) |
Režie: Magdalena Krčková(-Švecová) | Režie: Magdalena Krčková(-Švecová) | Režie: Magdalena Krčková(-Švecová) |
Scéna: Renata Slánková a Radomil Otýpka | Scéna: Renata Slánková a Radomil Otýpka | Scéna: Renata Slánková a Radomil Otýpka |
Choreografie: Marie Mrázková | Choreografie: Marie Mrázková | Choreografie: Marie Mrázková |
Děj opery
(Předehra) V předehře zaznívá hlavní téma - píseň žiraf. Vypravěči vysvětlují, že žirafy jsou němé, a proto jim jejich píseň zůstává zavřena v hlavě.
(1. obraz) V Africe. +more Žirafy zpívají svou píseň (Bývaly kdysi žirafy) - bývalo mnoho žiraf, ale brzy nezbude žádná, protože je člověk postřílí. Přítomni jsou lovci: Syn dědkovatého dědka a jeho Přítel. - V Paříži na náměstí Němé ženy. Vypravěči komentují příchod a vzhled Dědkovatého dědka v kabátě ze žirafí kůže.
(2. obraz) Dědkovatý dědek se prochází a prozpěvuje si o svém kabátě. +more Jak popisují Vypravěči, potkává se přitom s jiným Dědkovatým dědkem. Ten se ho mimo jiné vyptává na syna obchodujícího v koloniích a Dědkovatý dědek se chlubí, že syn obchoduje se žirafami. Druhý Dědkovatý dědek obdivuje jeho syna i kabát. - V tom okamžiku jdou kolem dvě žirafy. Oba Dědkovatí dědci jsou z toho v rozpacích a na záchranu situace zpívají obdivnou a sentimentální píseň o žirafách. Žirafy je minou bez povšimnutí.
(3. obraz) V Africe. +more Vzduchem létá moucha tse-tse. Syn dědkovatého dědka a jeho Přítel jsou na lovu žiraf; syn žirafy vyvolává k pohybu a jednu zastřelí. Nechává se s ní fotografovat. Pak ale zbledne. Přítel se ho ptá, zda ho bodla moucha; Syn neví, ale klesá na zem vedle mrtvé žirafy a usíná na řadu let. Přítel utíká a moucha ho pronásleduje. - Všichni se vracejí na scénu k finále. Kdo ví, jak to všechno je: „Syn usnul, člověk by řekl, že je mrtev. Žirafa je mrtvá, člověk by řekl, že spí. “.
Instrumentace
Jedna flétna, jeden hoboj, dva fagoty; dvě soupravy bicích nástrojů: vibrafon, troje činely, čtyři temple blocks, hi-hat, dva kravské zvonce, triangl, řehtačka, velký buben, vířivý buben, čtyři tom tomy, bič; troje housle, tři violy.
Nahrávka
Čtyři úryvky z opery jsou obsaženy na komerčně nedostupném CD Bušení do železné opony I-IV (T-906. 506. +more599-8) z roku 2004. V Archivu Národního divadla se nachází i obrazový záznam celé opery.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=https://www.wikipoemes.com/poemes/jacques-prevert/lopera-des-girafes.php]Text Prévertovy Žirafí opery[/url]
Kategorie:Opery Markéty Dvořákové Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 2002 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Praze