Adalbert I.

Technology

12 hours ago

Author

Adalbert I. byl vévoda bavorský a z dynastie Welfů, který vládl v letech 907–937. Pocházel z mocné rodiny vévodů Bavorska a byl synem vévody Ludvíka IV. Mladšího. Po smrti svého otce se stal vévodou a pokračoval ve svém otcově díle, bojujíc proti maďarským nájezdům a snažil se posílit své vévodství. Adalbert I. se také aktivně podílel na vzpourách proti Karlovi III., který byl jeho příbuzný. Spolupracoval s Arnulfem Korutanským, který byl jeho spojencem proti Karlovi III. Po smrti Karla III. na začátku 10. století se Adalbert I. pokusil prosadit své nároky na trůn, ale byl poražen Jindřichem Ptáčníkem, zástupcem vévody Saského. Adalbert I. byl také aktivní při šíření křesťanství v Bavorsku. Při svém panování podporoval výstavbu kostelů a klášterů a podporoval misionářské činnosti. Jeho nejznámějším přínosem byla podpora svatého Oty z Bambergu, který byl misijně činný v Pobaltí. Adalbert I. zemřel v roce 937 a byl pohřben v klášteře Sankt Emmeram v Řezně. Po jeho smrti se vévodství dostalo do rukou jeho syna Adalberta II. Adalbert I. byl významnou postavou bavorských dějin a jeho vláda měla vliv na budoucí vývoj Bavorska.

Adalbert I. (9. století - po 28. únoru 929) byl od roku 890 do své smrti markrabě ivrejský, druhý z Burgundsko-Ivrejské dynastie, jeho otec byl Anscar I.

Život

Bouřil se proti králi Provence Ludvíkovi Slepému, který napadl Itálii v roce 900, ale po Ludvíkově císařské korunovaci v roce 901 se přiklonil na jeho stranu. V roce 902 se, ale přiklonil k +more'>Berengarovi I. a krátce nato, nejpozději do roku 903, se oženil s jeho dcerou Giselou z Friuli, což možná byla cena jeho oddanosti. S Giselou měl dvě děti, Berengara, který byl jeho následníkem a Bertu, která se stala abatyší Modeny. Mezi roky 913 a 915 Gisela zemřela a tak se oženil s Ermengardou z Toskánska (901 - 29. února 931/2), dcerou markraběte Adalberta II. Toskánského. Z tohoto manželství měl druhého syna Anscara, pozdějšího vévodu ze Spoleta. V letech 916-17 byly jeho primárním zájmem Saracénské nájezdy. V letech 920-21 se připojil k šlechticům, burgundského původu, kteří podpořili kandidaturu krále Rudolfa II. Burgundského na italský trůn. Spolu s Lambertem, arcibiskupem Milána a hrabětem Gilbertem z Bergama shromáždil vojska v horách u Brescia s úmyslem napadnout Veronu a zajmout Berengara. Když byl tento plán vyzrazen, poslal maďarské žoldáky, aby oklamali spiklence a sami zaútočili zezadu. Uprostřed bitvy si Adalbert vyměnil oděv s jedním z jeho vojáků, aby unikl. Koncem roku 921 vstoupil král Rudolf II. Burgundský do Itálie, kde byl s pomocí svého příbuzného Huga I. uznán za krále.

O působení Adalberta v tomto období se nedochovalo mnoho informací. Zřejmě nehrál žádnou roli v Rudolfově korunovaci a Hugově aklamaci. +more V tomto období byl pravděpodobně vážně nemocný, protože Liutprand z Cremony v letech 924-925 napsal, že se domníval, že je již mrtvý. Poslední záznam o něm pochází pravděpodobně z doby krátce před jeho smrtí, kdy poskytl dar kostelu svatého Andrewa v Turíně 28. února 929.