Cesko.wiki Alberto Vojtěch Frič
Author
Albert FloresAlberto Vojtěch Frič (8. září 1882 Praha - 4. prosince 1944 Praha) byl český etnograf, cestovatel, botanik, fotograf, novinář a spisovatel.
Mládí
Frič se narodil jako druhý syn v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče (1844-1918) a jeho manželky Rosalie rozené Švagrovské (1851-1935). Byl pokřtěn po otci Vojtěch, jméno Alberto začal používat v Jižní Americe pro jeho snadnou výslovnost ve španělštině a portugalštině. +more Již od mládí projevoval výjimečné nadání v přírodovědných oborech. Jako malý chlapec náhodou získal svůj první kaktus Echinopsis eyriesii a když mu na okně vykvetl, stal se vášnivým sběratelem. Už jako teenager byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě. Vytvořil také úctyhodnou sbírku, která ale v únoru 1900 zmrzla. Rok po maturitě na reálce v Ječné ulici v Praze odjel do Jižní Ameriky - hledat nové kaktusy.
V letech 1901-1929 podnikl sedm cest do Jižní Ameriky a jednu do Mexika a USA.
Na svých cestách se převážně věnoval botanickým, etnologickým a geografickým výzkumům. O své práci psal novinové články, povídky i knihy, pořádal přednášky a výstavy. +more Je považován za průkopníka české cestopisné fotografie.
Cesty
Vojtěch Frič (Praha, 1902) Celkově na svých cestách strávil A. V. Frič téměř 12 let.
První cesta 10. V. 1901 - 5. VII. 1902
:Brazílie Fričova první cesta vedla po brazilských řekách do vnitrozemí Mato Grossa, kde se náhodně setkal s indiány kmene Šavantes. Cestu ukončilo těžké zranění po střetnutí s jaguárem. +more Byla však impulsem pro další poznávání Jižní Ameriky a jejích původních obyvatel.
Druhá cesta 11. VIII. 1903 - 17. IX. 1905
:Uruguay, Argentina, Paraguay, Brazílie Na počátku druhé cesty sbíral kaktusy v Uruguayi ve spolupráci s ředitelem přírodovědného muzea v Montevideu José Arechavaletou (1834-1912). Poté zkoumal v doprovodu indiánů Toba a Pilaga dosud plně nezmapovaný tok řeky Pilcomayo na hranicích Argentiny a Paraguaye, kde mj. +more objasnil násilnou smrt španělského geodeta Ibarrety (1859-1898). Dále směřoval proti proudu řeky Paraguay na sever a cestou na obou březích kontaktoval postupně indiány Angaité, Sanapana, Kaďuveo a Čamakoko. Cestu završil opět v Mato Grossu u kmene Bororo. Při zpáteční cestě uvízl v severním Chaku kvůli rozsáhlé povodni a velmi se sblížil s Čamakoky, kteří mu umožnili přečkat nebezpečí v jednom z nomádských kmenových klanů. Na různých místech Paraguaye a Argentiny se mu podařilo získat a vrátit pozůstalým některé osobní věci a fotografické negativy indiány zavražděného italského malíře a etnografa Guida Boggianiho (1861-1901).
Třetí cesta 21. VIII. 1906 - VIII. 1908
Alberto Vojtěch Frič (Paraguay, 1903)Argentina, Brazílie, Paraguay
Cestu započal v září 1906 účastí na mezinárodním kongresu Volné myšlenky v Buenos Aires, kde přednesl na základě zkušeností z minulé cesty alarmující antiklerikální projev nazvaný "Misie a civilizace indiánů". Poté zkoumal na atlantickém pobřeží mušlové mohyly "sambaquis" a úvahy o migraci indiánských populací, ke kterým dospěl na základě archeologických vykopávek, si pak ověřil ve vnitrozemí brazilských států Paraná a Santa Catarina. +more Přispělo k tomu i srovnávací studium jazyků, mytologií a zvyklostí tamních kmenů Kaingan, Xokleng a určení nového kmene Ššetá. Na jaře 1907 se velmi kriticky veřejně postavil k probíhající genocidě domorodého obyvatelstva, kterou na jihu Brazílie s vědomím místních úřadů organizovali spekulanti s půdou ve prospěch evropských imigrantů. Odmítavá reakce části německých kolonistů vedla k tomu, že muzea v Hamburku a Berlíně, která ho před cestou pověřila etnografickým sběrem, s ním v létě 1907 ukončila spolupráci. Konflikt vyvrcholil na XVI. kongresu amerikanistů ve Vídni v září 1908, kdy se němečtí vědci znovu distancovali od jeho protestu proti "lovu lidí a novodobému otroctví", který označili za projev českého nacionalismu s cílem poškodit zájmy Německa v Brazílii. Na brazilské straně však aféra vzbudila veřejnou diskusi, která vyústila v roce 1910 ve vytvoření státní "služby na ochranu indiánů" (dnes FUNAI) a zakládání rezervací. Po ukončení německých kontraktů Frič pokračoval na vlastní pěst. Na podzim 1907 působil v Argentině jako reportér pro časopis Caras y Caretas a na jaře 1908 se věnoval dalším archeologickým průzkumům v Patagonii. Nakonec si zajel do Paraguaye, kde shromáždil nové etnografické sbírky. Do Evropy se vrátil s nemocným mladým Čamakokem, pro kterého se v Praze podařilo stanovit diagnózu (dosud neznámí střevní parazité Ancylostoma duodenale) a vyléčit jeho a posléze i celý jeho kmen.
Z kaktusů bylo významným objevem mj. Gymnocalycium mihanovichii.
Čtvrtá cesta 1909-1912
:Paraguay, Brazílie, Argentina :Pobyt zejména mezi indiány Čamakoko a Kaďuveo.
Pátá cesta 28. V. 1919 - 11. VI. 1920
:Uruguay, Argentina :Propagační mise z pověření ministerstva zahraničí nově založeného Československa.
Šestá cesta 12. IV. 1923 - 26. II. 1924
Alberto Vojtěch Frič (Mexiko, 1923) +morejpg|náhled|260px'>Alberto Vojtěch Frič (Mexiko, 1923) USA, Mexiko.
Botanická cesta
Sedmá cesta I. 1927 - VI. 1927
:Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay :Botanická cesta.
Osmá cesta 25. X. 1928 - 29. III. 1929
:Uruguay, Argentina, Bolívie, Peru Tato poslední cesta po Jižní Americe byla z hlediska kaktusářství nejvýznamnější, neboť Frič objevil nová, dosud neznámá naleziště vysokohorských kaktusů rodů Parodia, Lobivia, Rebutia, Neowerdermania, Oreocereus a dalších a spustil celosvětový zájem až horečku o jihoamerické kaktusy.
Rodinný život
V indiánském kmeni Čamakoko v Paraguayi žila do roku 2009 jeho dcera Herminia, narozená v prvním desetiletí 20. století. +more V roce 1921 se Frič oženil v Praze s Dragou Janáčkovou, s níž měl syna Ivana Vojtěcha (1922-2001), pozdějšího kameramana. Jeho paraguayští a čeští vnuci spolupracují ve spolku [url=https://www. Checomacoco. cz]Checomacoco[/url].
Frič bydlel od roku 1913 v nově postavené vile Božínka v Jinonické 766/17.
Frič a kaktusy
Frič se postupně vypracoval na odborníka světového formátu, byl považován za největšího soudobého znalce kaktusů, popsal desítky nových druhů a shromáždil největší a nejcennější evropskou sbírku kaktusů své doby. Sbírka zanikla během druhé světové války, neboť se mu přes všechnu snahu nepodařilo sehnat dost topiva a kaktusy ve sklenících umrzly. +more (Nebyl to první případ - už dříve mu čeští celníci na hranicích během zimy nechali kaktusy po otevření krabic zasypat sněhem a umrznout. ) Sbíral je všude, od Mato Grossa přes Gran Chaco až po strmé stráně And ve výšce přes 5000 m n. m. Navštívil kvůli nim i Střední a Severní Ameriku (1923). Publikoval množství fotografií krajiny porostlé kaktusy a zpopularizoval pěstování kaktusů, zejména ve střední Evropě.
Odborníky fascinoval, když v botanické zahradě umístěné v hlavním městě Mexika objevil druh Astrophytum asterias, který již byl považován za vyhynulý (bylo to tím paradoxnější, že zahradu odborníci na kaktusy často navštěvovali). Prováděl výzkum kaktusů s narkotizačními účinky (tzv. +more narkokaktusy), někdy je přitom zkoušel i sám na sobě. Zjistil například, že některé potlačují závrať, čehož využíval v Andách.
Jeho objevy byly obrovské, horší to ale bylo s publikací výsledků. Friče nijak nelákala ani tvorba strohých vědeckých prací, ani taxonomie jako striktní věda pro práci s názvy. +more Proto spousta jím objevených druhů byla nakonec přisouzena jiným, neboť se nepřiměl k tomu, aby je podrobně a přesně vědecky popsal. Jediné větší botanické práce, které snesou nejpřísnější měřítka vědecké práce (myšleno po formální stránce), jsou jeho Index kaktusů a unikátní herbář o několika stech položkách, nacházející se v Národním muzeu.
Po ukončení svých výprav se živil jako zahradník a obchodník s kaktusy. Současně se věnoval úvahám o genetické modifikaci rostlin a zkoušel prakticky šlechtit a křížit kaktusy i užitkové plodiny, nejznámějších úspěchů dosáhl u luštěnin a rajčat.
Po Fričovi je pojmenován časopis Fričiana.
Fričův podrobný "botanický" životopis napsal Karel Crkal pod názvem "Lovec kaktusů".
Frič a indiáni
Frič během svých cest navštívil desítky kmenů a sestavil slovníky 36 indiánských jazyků. Pořídil o nich stovky fotografií a přivezl do Evropy tisíce etnografických předmětů. +more Často se jedná o jediné podrobné materiály o tom, jak tito indiáni žili předtím, než byli zásadněji ovlivněni (nebo vybiti) bělochy. Celkově mezi nimi prožil asi deset let života a byly to podle jeho vlastních slov nádherné roky, bez ohledu na jaguára a další nehody a nemoci, které ho potkaly. Nejvíce času strávil u kmene Čamakoko, z něhož pocházela jeho indiánská žena.
Frič později velice vzpomínal na své pobyty u nich a dával najevo, že se u nich cítil lépe než v pražské pokrytecké a maloměšťácké společnosti. Když byl mezi nimi, byl v podstatě indiánem, oblékal se jako oni a choval se jako oni. +more Později o tom napsal: „Šel-li jsem navštívit ministra nebo prezidenta jihoamerických republik, oblékl jsem si frak. Chce-li ale cestovatel pochopit člověka divočiny, musí odložit šaty, oholit brvy a obočí, stát se jedním z nich…“.
Nutno podotknout, že zatímco jako kaktusář byl Frič ctěn doma i ve světě, jako etnograf a znalec Indiánů je přehlížen. Většina jeho sbírek skončila v zahraničí, zejména v New Yorku a Petrohradě, jen malá část je v Náprstkově muzeu.
Několik jeho odborných prací o indiánech vyšlo v cizině, německy, anglicky a španělsky. Jeho styky s vědeckým prostředím skončily po XVIII. +more kongresu amerikanistů (1913 v Londýně). V češtině publikoval o indiánech mnoho článků pro noviny a časopisy, byl jedním z největších popularizátorů Jižní Ameriky u nás. Z těchto prací vydal dva sborníky, v roce 1918 "A. V. Frič mezi indiány" a v roce 1943 vyšel v nakladatelství Novina jeho populární seriál z časopisu Pestrý týden pod názvem Indiáni Jižní Ameriky. V dalších vydáních byla kniha přepracovávána, komentována a rozšířována. V Pestrém týdnu za druhé světové války vycházely i některé Fričovy vzpomínky na indiána Čerwuiše, později vydané podle kompletního rukopisu knižně v nakladatelství Titanic pod názvem Čerwuiš, aneb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu. Tento příběh také inspiroval Lucii Lomovou ke komiksovém zpracování Divoši (Labyrint, 2011). Jeho zápisky čamakokských mýtů, konfrontované s jejich novodobou verzí zaznamenanou Fričovým indiánským vnukem Rodolfem Ferreirou Fričem, vyšly pod názvem Indiánská knížka (2012).
Frič jako spisovatel
Frič psal i dobrodružné knihy pro mládež, v nichž čerpal ze svých zážitků na cestách. Hrdinou dobrodružných románů, které vyšly v Nakladatelství Toužimský a Moravec pod názvem Strýček indián a Dlouhý lovec, byl stylizovaný hrdina Karaí Pukú. +more K jejich velké oblibě (stejně jako příběh Hadí ostrov vyšly v mnoha vydáních) přispěly i ilustrace Zdeňka Buriana.
Konec života
V roce 1944 se Frič na svém dvorku škrábl o hřebík a během několika dnů zemřel na tetanus. Je pohřben na Motolském hřbitově.
Kaktusy pojmenované dle Friče
Fričovým jménem bylo pojmenováno téměř třicet druhů kaktusů, např.:
Řada těchto názvů je dnes neplatných. Používá se jen: * Cleiostocactus straussii var. +more fricii * Lophophora fricii * Notocactus fricii dřívější názvy Malacocarpus fricii, Wigginsia fricii * Stenocereus fricii.
Naopak nejnověji byl popsán druh * Lophophora alberto-vojtechii
Spisy
Bylo, jest a bude, Praha 1918 * Cihly, Přerov 1918 * Mezi indiány, A. Koníček, Praha 1918 * Zákon pralesa, Praha 1921 * Kalera Marsal, vlastním nákladem D. +more Fričové, Praha 1921 * Indiáni Jižní Ameriky, Novina, Praha 1943 ([url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:eae03b30-22bb-11e4-8f64-005056827e52]dostupné online[/url]), Mladá fronta, Praha 1957, přepracované a rozšířené vydání Orbis, Praha 1977 * Čerwuiš aneb z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu, Titanic, Praha 2018 (4. , rozšířené vydání) * Indiánská knížka, Titanic, Praha 2012.
O kaktusech
Kaktusy sukkulenty a jejich pěstění (spolu s J. Seidlem), Praha 1924 * O kaktech a jejich narkotických účincích, Praha : Sfinx, 1924 ** 1. +more doplněné a přepracované vydání, Praha : DharmaGaia : Maťa, 1995, ** 2. doplněné a přepracované vydání, Praha : DharmaGaia : Maťa, 1999, ** 3. doplněné a přepracované vydání, Praha : Titanic, 2015, * Kaktusová příloha Život v přírodě (spolu s J. Seidlem), Praha 1925 * Abablehnung (spolu s Kurtem Kreuzingerem), Praha 1935 * Svět kaktusů podle Friče, lexikon kaktusů v zahradnickém a ovocnicko-vinařském slovníku naučném, 1931-1942, reprint sestavil Matis, Dráb, 1994.
Pro děti
Strýček indián, Toužimský a Moravec, Praha 1935 (9. , přepracované vydání Titanic-Madagaskar, Praha 1994) * Dlouhý lovec, Toužimský a Moravec, Praha 1935 (7. +more, přepracované vydání Titanic-Madagaskar, Praha 1995) [url=http://www. pdfknihy. maxzone. eu/page20. html#dlouhy_lovec]Dostupné online[/url] Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1955 na stránkách [url=http://www. pdfknihy. maxzone. eu]PDF knihy[/url] * Hadí ostrov, Toužimský a Moravec, Praha 1947 (6. , přepracované vydání Titanic-Madagaskar, Praha 1995).
Životopis
Karel Crkal: Lovec kaktusů, Academia, Praha, 1983
Výstavy
Alberto Vojtěch Frič: Fotografie, 2012, Galerie Josefa Sudka
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Karel Crkal: Lovec kaktusů, Academia, Praha, 1983, 430 stran * * Nebezpečné výpravy za dobrodružstvím, LN 3. ledna 2001, str. +more 24 * Kamila Šimková-Broulová: Za vše může katus, Lidé a Země 03/2006, str. 94-95 * Kamila Šimková-Broulová: Po stopách Karaí Pukú, Lidé a Země 03/2006, str. 18-24.
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20060518150241/http://www. checomacoco. cz/checo-a-v-fric]A. V. Frič na stránkách projektu Checomacoco[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20051225171916/http://www. quido. cz/osobnosti/fric. htm]A. V. Frič na www. quido. cz[/url] - neplatný odkaz . * [url=http://www. radio. cz/cz/clanek/60964]Frič na stránkách Českého rozhlasu 7 - Radia Praha[/url] * [url=http://www. ingema. net/in2001/clanek. php. id=219]Frič na inemanetu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080313210936/http://www. stramberk. cz/muzeumzb/mzb. php. name=avf_dartace]Životopis A. V. Frič ve webu Muzea Zdeňka Buriana[/url] * [url=http://issuu. com/jaroslav-novotny/docs/ctenari-dobry-den-09-2012/]A. V. Frič, životopis[/url] e-Bulletin „Čtenáři, dobrý den. “ č. 09/2012, str. 13-14 * [url=http://www. cactuspro. com/biblio/en:aztekia]Fričova jména kaktusů[/url] Aztekia vol. 14, 1991, volně online * [url=http://www. ceskatelevize. cz/porady/1186278805-ceske-stopy/20556221312-ceske-stopy-karai-puku]České stopy: Karai Pukú[/url] online v archivu České televize *.
Kategorie:Čeští cestovatelé Kategorie:Čeští botanici Kategorie:Čeští spisovatelé 20. +more století Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Spisovatelé dobrodružné literatury Kategorie:Čeští etnografové Kategorie:Čeští amerikanisté Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Muži Kategorie:Zemřelí na tetanus Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Pohřbení na Motolském hřbitově Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Čeští vědci v zahraničí Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách Kategorie:Fričovi.