Alfred Loisy

Alfred Firmin Loisy (28. února 1857 Ambrieres - 1. června 1940 Ceffonds) byl francouzský kněz, filozof, historik a teolog, představitel katolického modernismu. Zabýval se problematikou historického vývoje zjevení a reinterpretací tradičních formulací. Za své názory byl v roce 1908 vyloučen z římskokatolické církve. V letech 1909-1932 byl profesorem dějin náboženství na Collège de France.

Život

Byl synem rolníka; narodil se 28. února 1857 v Ambrieres, malé vesničce v horním poříčí Marny. +more Ve škole dobře prospíval a rodiče se rozhodli dát ho na studie i z toho důvodu, že byl útlý a nehodil se k těžkým pracím. Humanitní studia konal nejprve ve Vitry-le-François a potom v církevní koleji v Saint-Dizieru. Ve věku sedmnácti let (1874) vstoupil do kněžského semináře v Châlons-sur-Marne, od listopadu 1878 do června 1879 studoval teologii v Paříži. Na kněze byl vysvěcen 27. června 1879 a nastoupil do duchovní správy. Po krátkém působení na vesnických farách byl v roce 1881 povolán na Katolický institut v Paříži, a to nejprve jako profesor hebrejštiny; od roku 1883 přednášel i o Starém zákonu a o asyrologii. V roce 1890 se stal doktorem bohosloví na základě práce Histoire du canon de l'Ancien Testament [Dějiny kánonu Starého zákona].

Už tato jeho disertační práce způsobila velký rozruch a kritiku. Odpor proti jeho názorům ještě vzrostl, když publikoval další knihy a články o biblické problematice. +more 18. listopadu 1893 byla vydána encyklika papeže Lva XIII. Providentissimus Deus („O studiu Písma svatého“) a v ní byly zavrženy některé jeho teze, i když Loisy nebyl výslovně jmenován. Ale již několik dní před publikací encykliky musel z rozhodnutí francouzských biskupů opustit Katolický institut. Poté se stal učitelem náboženství v ústavu pro vzdělávání dívek v Neuilly-sur-Seine, kde setrval až do roku 1899.

V letech 1900-1904 působil na École pratique des hautes études. V této době se vyostřily jeho spory s církví. +more Bylo mu vytýkáno, že zpochybňuje nadpřirozený vznik Písma svatého a hlásá, že je třeba vykládat ho jako každé jiné lidské dílo. Dle Loisyho není Evangelium sv. Jana historie, ale mystické rozjímání. Synoptická evangelia jsou náboženskými úvahami, ve kterých z pravého učení Kristova se ozývá pouze ozvěna, hodně zeslabená. Historický Kristus byl pouhým člověkem; jeho božství, zázraky, zmrtvýchvstání, založení církve apod. jsou výhradně věcí víry. Církevní dogmata jsou formou i obsahem dílem lidí, mění se a jsou podrobena omylům. Pro tyto a podobné názory byl Loisy označován za předního představitele tzv. modernismu. V roce 1903 bylo pět jeho publikací zařazeno na Index zakázaných knih. Modernismus pak odsoudil papež Pius X. v roce 1907 v dekretu Lamentabili sane exitu a v encyklice Pascendi Dominici gregis.

Loisy prohlásil, že se nedopustil žádných herezí, ale také konstatoval, že by nemohl žít v intelektuální atmosféře nastolené zmíněnými církevními dokumenty, a odmítl se bezvýhradně podřídit. Proto byl dne 7. +more března 1908 postižen nejtěžší formou vyloučení z církve; stal se z něj tzv. vitandus, což byla forma exkomunikace zakazující katolíkům se s dotyčným jakkoli stýkat. Tato skutečnost se Loisyho hluboce dotkla, odpadl od církve, ztratil víru, odvrátil se od církevního učení a vybudoval si vlastní "humanitní náboženství" v přesvědčení, že se stane budoucím náboženstvím lidstva. Za této situace se ho ujal francouzský stát; v roce 1909 byl jmenován profesorem dějin náboženství na Collège de France a vyučoval tam až do roku 1932, kdy odešel do důchodu. V publikacích, které vydal po exkomunikaci, se církvi odcizil a jeho práce o biblických knihách dostaly vyloženě světský ráz: badatel k nim přistupoval jako k jakýmkoli jiným starobylým textům a jejich náboženský obsah pokládal za produkt lidské kreativity. Na základě jeho vzpomínek lze konstatovat, že ztratil víru již v prvních letech své duchovenské dráhy a stal se agnostikem, ba dokonce ateistou. V roce 1932 dala církev na Index zakázaných knih všechny jeho publikace (opera omnia) a pak postupně až do roku 1938 zařazovala na Index jeho nově vyšlé práce.

Alfred Loisy zemřel dne 1. června 1940, nesmířen s církví. +more Dva roky před smrtí (1938) odsoudil postoj francouzské vlády vůči Československu. Mnichovský diktát označil za pouhou iluzi řešení Hitlerových mocenských ambicí v Evropě.

Po II. +more vatikánské koncilu přistupují někteří katoličtí autoři k Loisymu s větším pochopením. Připouštějí, že „jeho boj i omyly nebyly zbytečné, otevřel řadu závažných otázek, posunul katolickou exegezi, nastavil vyšší nároky a prozkoumal nejednu slepou uličku. V jiných věcech se nemýlil a pomohl připravit cestu pro uznání historickokritické metody. Věc moderní kritické katolické exegeze ovšem svým radikalismem také poškodil a zdiskreditoval v očích církevních představitelů. ".

V českých zemích měl Alfred Loisy značný vliv na kněze a náboženského historika Františka Loskota, který mnohé jeho názory převzal do svých prací, např. do spisu Ježíš Nazaretský (1913, 1921).

Dílo (výběr)

1890 - Histoire du canon de l'Ancien Testament [Dějiny kánonu Starého zákona]; * 1891 - Histoire du canon du Nouveau Testament [Dějiny kánonu Nového zákona]; * 1892-1893 - Histoire critique du texte et des versions de l'Ancien Testament [Kritické dějiny textu a překladu Starého zákona], dva svazky; * 1901 - Les Mythes babyloniens et les premiers chapitres de la Genèse [Mýty babylonské a prvé kapitoly Geneze]; * 1901 - La Religion d'Israël [Náboženství Izraele]; * 1902 - L'Évangile et l'Église [Evangelium a církev]; * 1903 - Études bibliques [Biblické studie]; * 1903 - Autour d'un petit livre [Na okraj jedné malé knížky]; * 1903 - Le Quatrième Évangile [Čtvrté evangelium]; * 1907-1908 - Les Évangiles synoptiques [Synoptická evangelia], dva svazky; * 1908 - Simples réflexions sur le décret du Saint-Office „Lamentabile sane exitu" et sur l'encyclique „Pascendi dominici gregis" [Prosté úvahy o dekretu sv. Oficia „Lamentabile sane exitu" a o encyklice „Pascendi dominici gregis"]; * 1908 - Quelques Lettres sur des questions actuelles et des événements récents [Několik listů o aktuálních otázkách a nedávných událostech]; * 1911 - À propos d'Histoire des Religions [K dějinám náboženství] * 1912-1913 - Choses passées [Věci minulé], autobiografie; * 1915 - Guerre et Religion [Válka a náboženství]; * 1917 - La Religion [Náboženství] * 1919 - Les Mystères païens et le Mystère chrétien [Pohanská mysteria a křesťanské tajemství] * 1923 - La morale humaine [Lidská morálka]; * 1925 - Les Actes des Apôtres [Skutky apoštolů]; * 1933 - La naissance du christianisme [Zrození křesťanství]; * 1936 - Les origines du Nouveau Testament [Dějiny vzniku Nového zákona].

Reference

Externí odkazy

Literatura

[Stať „Aféra abbé Loisyho" je na str. 212-221. +more] * SCHOOF, T. M. Aggiornamento na prahu 3. tisíciletí. : vývoj moderní katolické teologie. Překlad Václav Konzal a Karel Floss. Vyd. v tomto uspořádání 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 404 s. Studium; sv. 9. . [Stať „Trudná cesta Alfreda Loisyho" je na str. 56-64. ] * GIBELLINI, Rosino. Teologické směry 20. století. 1. české vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011. 644 s. Studium; sv. 6. . [Stať „Alfred Loisy a spor o modernismus" je na str. 158-165. ].

Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Novozákoníci Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Muži Kategorie:Modernismus (teologie) Kategorie:Narození 28. +more února Kategorie:Úmrtí 1. června.