Alois Václav z Kounic

Alois Václav kníže z Kounic-Rietbergu ( Aloys Wenzel Fürst von Kaunitz-Rietberg; 19. června 1774 Vídeň - 15. listopadu 1848 Paříž) byl moravský šlechtic a rakouský diplomat, vnuk státníka Václava Antonína knížete z Kounic-Rietbergu. Během napoleonských válek se uplatnil jako diplomat v několika evropských zemích. Od roku 1812 byl knížetem a držitelem rozsáhlého majetku na jižní Moravě (Slavkov, Uherský Brod, Jaroměřice nad Rokytnou). Zemřel jako poslední potomek knížecí moravské větve rodu Kouniců, spory o jeho dědictví na Moravě se protáhly až do doby první republiky. Jméno a erb Kouniců v roce 1898 převzali spříznění Bruntálští z Vrbna.

Kariéra

Alois Václav Kounic, rytina, asi 1818

Pocházel ze staré moravské rodiny Kouniců, narodil se ve Vídni jako nejmladší potomek a jediný syn diplomata knížete Dominika Ondřeje z Kounic (1739-1812) a jeho manželky Marie Bernardiny, rozené hraběnky Plettenbergové (1743-1779). +more Studoval práva a již v roce 1795 byl jmenován členem říšské dvorní rady, na otcovo přání se začal uplatňovat v diplomacii. Po smrti strýce Arnošta Kryštofa (1797) začal jako otcův dědic užívat titul prince, i když měl nárok jen na titul hraběte. Diplomatickou dráhu zahájil v Sasku, poté byl vyslancem v Kodani (1801-1804) a v Neapoli (1805-1807) u tehdejšího neapolského krále, Napoleonova bratra Josefa. Do diplomatických služeb se vrátil po Vídeňském kongresu, kdy byl vyslancem v Madridu (1815-1817) a nakonec ve Vatikánu (1817-1820). Za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána, byl též c. k. tajným radou a komořím.

Rodina

+more8'>Aloisova manželka, kněžna Františka z Kounic-Rietbergu, rozená hraběnka Ungnadová z Weissenwolfu V roce 1798 se ve Vídni oženil s hraběnkou Františkou Xaverií Ungnadovou z Weissenwolffu (1773-1859), c. k. palácovou dámou. Měli spolu čtyři dcery.

* 1. Terezie (1800-1801) * 2. +more Karolína Leopoldina (1801-1875), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, 1. manžel 1831 Antonín Gundakar hrabě ze Starhembergu (1776-1842), c. k. komoří, generálmajor, vrchní velitel v Parmě, 2. manžel 1860 Pierre kníže a vévoda z Arenbergu (1790-1877), pair Francie * 3. Leopoldina Dominika (1803-1888), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1820 Antonín Karel (Antal Károly) kníže Pálffy z Erdödu (1793-1879), c. k. komoří, vyslanec v Bádensku a v Sasku * 4. Ferdinandina Karolína (1805-1862), manžel 1822 Ludvík (Lájos) hrabě Károlyi (1799-1863), c. k. tajný rada, komoří, župan v Nitře.

Aloisova starší sestra Marie Terezie (1763-1803) byla manželkou nejvyššího komořího hraběte Rudolfa Jana Bruntálského z Vrbna (1761-1823), jejich potomci později úspěšně uplatnili nároky na část dědictví moravské větve Kouniců (Jaroměřice nad Rokytnou).

Sestřenice Marie Eleonora (1775-1825), dcera Aloisova strýce Arnošta Kryštofa, byla první manželkou dlouholetého státního kancléře knížete Metternicha.

Aloisův vnuk a kmotřenec hrabě Alois Károlyi (1825-1889) byl rakousko-uherským diplomatem, dlouholetým velvyslancem v Německu (1871-1878) a Velké Británii (1878-1888). Dcera Aloise Károlyiho Ferdinandina (1868-1955) byla manželkou rakousko-uherského ministra zahraničí Leopolda Berchtolda (1863-1942).

Majetkové poměry a spory o dědictví

Erb rodu Kounic-Rietberg Po otci zdědil v roce 1812 knížecí titul a rozsáhlý majetek na Moravě (Slavkov, Uherský Brod, Jaroměřice nad Rokytnou) a v západních Čechách (Bečov nad Teplou). +more Díky diplomatické službě a nákladnému stylu života byl v té době již značně zadlužen a hned po převzetí dědictví přistoupil k prodeji některých statků. Jako první přišel na řadu západočeský Bečov nad Teplou, který v roce 1813 koupili za 441 000 zlatých knížata Beaufort-Spontinové. V roce 1814 odprodal od Uherského Brodu statek Nezdenice, který za 65 000 zlatých koupila podnikatelská rodina Herringů. V roce 1815 prodal palác ve Vídni knížecí rodině Esterházyové. Nakonec se zbavil i německého panství Rietberg, kde díky zániku Svaté říše římské a pozdějšímu výsledku jednání Vídeňského kongresu ztratil říšskou suverenitu, tento majetek prodal v roce 1823. O správu svých majetků na Moravě se příliš nestaral, zajímaly jej jen příjmy a celkově nebyl příliš úspěšným hospodářem. Ke ztrátové správě velkostatků se připojily i další problémy, v roce 1822 byl uvězněn kvůli kontaktům s nezletilými členkami vídeňského baletu. Díky zásahu svého příbuzného kancléře Metternicha byl osvobozen od soudního stíhání. Krátce nato usilovali jeho zeťové Pálffy a Károlyi o to, aby byl zbaven svéprávnosti, což se nakonec podařilo, na knížete Aloise Václava byla uvalena kuratela a do správy majetku od poloviny dvacátých let 19. století nijak nezasahoval. Přesídlil do Paříže, o jeho životě zde nejsou doloženy žádné zprávy, byl ale nadále příjemcem apanáže vyplácené z výnosu moravských velkostatků.

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou +morejpg|náhled|vlevo|Slavkov_u_Brna_(zámek)'>Zámek Slavkov.

Kníže Alois Václav z Kounic-Rietbergu zemřel v Paříži 15. listopadu 1848 jako poslední mužský potomek moravské větve Kouniců. +more O jeho dědictví se přihlásily tři dcery provdané v Rakousku a Uhrách. Jednalo se o moravské velkostatky s rozlohou přibližně 13 000 hektarů půdy, v neposlední řadě také rezidence vysokých uměleckých hodnot (Slavkov, Jaroměřice nad Rokytnou). Aloisovy dcery se svými nároky ale narazily na odpor české linie Kouniců představované tehdy Michaelem Karlem Kounicem (1803-1852). Ten argumentoval rodinnou smlouvou mezi českými a moravskými Kounici z 18. století, která stanovila, že v případě jedné rodové větve přejdou fideikomisní statky automaticky na druhou větev. V případě dědictví po knížeti Aloisu Kounicovi se jednalo o fideikomisem vázané velkostatky Slavkov a Uherský Brod. O tento majetek vznikl soudní spor, který trval čtrnáct let a až v roce 1862 díky soudnímu verdiktu převzal Slavkov a Brod Michaelův syn Albrecht z Kounic (1829-1897). Jednodušší byla situace v Jaroměřicích nad Rokytnou, na které se zmíněná rodinná dohoda nevztahovala a hned v roce 1848 je převzala Aloisova nejstarší dcera Ferdinandina, provdaná Starhembergová, po ní pak v roce 1875 její sestra Leopoldina, provdaná Pálffyová. Po její smrti (1888) došlo k dalšímu soudnímu sporu; sama Leopoldina sice děti neměla, ale její příbuzní Pálffyové se přihlásili o Jaroměřice. V několikaleté soudní při byl nakonec úspěšný hrabě Rudolf Kristián Bruntálský z Vrbna (1864-1927), který své nároky vyvozoval z příbuzenského spojení s moravskými Kounici z 18. století (jeho pradědeček Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna měl za manželku Marii Terezii Kounicovou, sestru posledního knížete Aloise Václava Kounice). Rudolf Kristián z Vrbna převzal Jaroměřice rozhodnutím soudu v roce 1897 a následně požádal o rozšíření svého příjmení o jméno vymřelých Kouniců (Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenberg, 1898). Pálffyové se však svých nároků nevzdali a celá causa skončila smírem až v roce 1923.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://genealogy. euweb. +morecz/bohemia/kaunitz4. html]Rodokmen Kouniců (Miroslav Marek)[/url] * [url=https://de. wikisource. org/wiki/BLK%C3%96:Kaunitz,_Alois_Wenzel_F%C3%BCrst]Biografie Aloise Václava z Kounic in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich[/url].

Alois Václav Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Narození 19. +more června Kategorie:Narození v roce 1774 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1848 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži.