Arcaicam Esperantom

Archaické esperanto (v archaickém esperantu Arcaicam Esperantom, v běžném esperantu Arĥaika Esperanto) je varianta esperanta, používaná k navození dojmu starobylosti textu. Byla vytvořena převážně ze stylistických důvodů, protože bylo nutné přeložit do esperanta archaicky znějící texty a přitom zachovat jejich archaičnost (ze stejného důvodu byly pro esperanto vytvořeny vulgarismy, které v něm původně neměly existovat). Poprvé tuto variantu publikoval Manuel Halvelik v roce 1969. Archaické esperanto je odvozeno převážně z latiny a od esperanta se podstatně liší.

Rozdíly mezi Arcaicam Esperantom a běžným esperantem jsou zejména tyto:

V zápisu:

* c se píše jako tz * ĉ se píše jako ch * f se píše jako ph * ĝ se píše jako gh * ĥ se píše jako qh * j se píše jako y * ĵ se píše jako j * k se píše jako qu (před e, i) nebo jako c (před a, o, u a souhláskami) * ŝ se píše jako sh * ŭ se píše jako w nebo u * v se píše jako w

Zájmena:

* místo mi (já) je mihi * místo ci (ty) je tu * místo li (on) je lui * místo ŝi (ona) je eshi * místo ĝi (ono) je eghi * místo ni (my) je nos * místo vi (wy) je wos * místo ili (oni) je ilui (mužský rod) a sihi (ženský rod)

Gramatické rozdíly:

(příklady jsou uvedeny v pořadí běžné esperanto → archaické esperanto)

* Infinitiv nekončí na -i, ale na -ar (pokud kořen končí na e nebo i, např. krii → criar) nebo -ir (v ostatních případech, např. +more esti → estir). * Slovesa se časují, podmět může být nevyjádřený. Skloňování je ve všech časech analogické, protože se nemění samohláska z běžných koncovek -as, -is, -os, -us, mění se pouze koncové s: ** mi esta's → (mihi) esta'ms (první osoba singuláru) ** ci esta's → (tu) esta's (druhá osoba singuláru) ** li/ŝi/ĝi esta's → (lui/eshi/eghi) esta't (třetí osoba singuláru) ** ni esta's → (nos) esta'ims (první osoba plurálu) ** vi/ili esta's → (wos/ilui/sihi) esta'it (druhá a třetí osoba plurálu) ** Chování sloves po zájmenu oni není přesně popsáno. * Plurál imperativu končí na -uy. * Podstatná jména se skloňují: ** dom'o → dom'om (singulár nominativu) ** dom'oj → dom'oym (plurál nominativu) ** de domo → dom'es (singulár genitivu) ** de domoj → dom'eys (plurál genitivu) ** al domo → dom'od (singulár dativu) ** al domoj → dom'oyd (plurál dativu) ** dom'on → dom'on (singulár akuzativu) ** dom'ojn → dom'oyn (plurál akuzativu) * Přídavná jména se skloňují analogicky s podstatnými jmény: ** bon'a → bon'am (singulár nominativu) ** bon'aj → bon'aym (plurál nominativu) ** Chování přídavých jmen v genitivu není přesně popsáno. ** al bona → bon'ad (singulár dativu) ** al bonaj → bon'ayd (plurál dativu) ** bon'an → bon'an (singulár akuzativu) ** bon'ajn → bon'ayn (plurál akuzativu) * Jako koncovka příslovcí není -e, nýbrž -oe. * Místo -aŭ je -ez. * Neexistuje určitý člen la ani neurčitý člen.

Slovní zásoba

Slova utvořená v běžném esperantu příponou mal- mají v archaickém esperantu vlastní výrazy.

Tabulková slova

* -a → -am * -am → -ahem * ĉi- → chey- * -e → -oe * ki- → cuy- * nen- → nemy- * -o → -om * -om → -ohem * ti- → ity-

Ukázka

Otčenáš

Kategorie:Esperanto