Bukovice (Písařov)

Bukovice ( v češtině obvykle v jednotném čísle jako jediné ze tří sídel toho názvu v Olomouckém kraji, v RSO uvedeno jako pomnožný název) je součástí obce Písařov v okrese Šumperk. Ves se nachází u křižovatky silnic I/43 a I/11 mezi Štíty a Písařovem, po délce údolí potoka Čistá, který je pravým přítokem Písařovského potoka.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází podle Historického lexikonu obcí z roku 1521. Jinde je uvedena první zmínka již k roku 1480, kdy majitel štíteckého panství Albrecht ze Šternberka Bukovici spolu s jinými obcemi prodává Janu z Dalčic. +more Ze Štítů byla ves spravována až do roku 1602, kdy se s celým panství dostala do majetku zemanského rodu Odkolků, sídlícího na Temenici. Po potlačení stavovského povstání bylo Janu mladšímu Odkolkovi panství zkonfiskováno a dostalo se do vlastnictví Lichtenštejnů, kteří štítecké panství spojili s rudským, pod nějž pak Bukovice spadala až do zavedení obecního zřízení v polovině 19. století. Z dobových dokumentů je známo, že v Bukovici byla rychta. Zpočátku byla vesnice českou enklávou, postupně se obyvatelstvo Bukovice poněmčovalo, zatímco Písařov zůstával český. Většina obyvatelstva se živila zemědělstvím, typická pro tento region byla i domácká výroba kartáčů či předení nití. Od roku 1834 měla Bukovice školu, kde se vyučovalo německy a kterou spravoval písařovský farář, česká menšinová škola (čp. 36) zde byla založena až v roce 1919. Škola v Bukovici fungovala do června 1975, od dalšího školního roku bukovické děti dojížděly do ZDŠ v Písařově.

V roce 1919 byla obec Bukovice administrativně přičleněna k obcí Písařov. Uvádí se, že důvodem sloučení bylo, aby se převážně německé obyvatelstvo Bukovice rozpustilo v české většině obyvatel Písařova, místní Němci proti sloučení protestovali.

Počet obyvatel Bukovice kulminoval kolem roku 1890, kdy zde žilo 415 obyvatel. Počet domovních čísel dosahoval až 79. +more Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo Bukovice odsunuto ve třech transportech: 20. června, 6. srpna a největší po žních 21. srpna 1946. Smíšené česko-německé rodiny odsunuty nebyly. Noví obyvatelé Bukovice přicházeli převážně z Písařova, jedna rodina ze Slovenska, mnohé staré domky však zůstaly prázdné.

Území a objekty

K Bukovici odedávna patřil a stále patří i zájezdní hostinec Kocanda, který stojí na dolním konci Písařova. S hostincem jsou spojeny legendy o schůzkách loupežníků v dávných časech.

V katastru vsi je evidována jedna kulturní památka, a to dřevěná zvonice - lidová architektura z počátku 20. +more století či konce 19. století, jediná roubená stavba tohoto druhu v oblasti.

Doprava a turistika

Na území vsi se nacházejí autobusové zastávky „Písařov, Bukovice, křiž. “ poblíž hlavní křižovatky silnic I. +more třídy a „Písařov, Bukovice, č. 4“ poblíž bývalé české menšinové školy. Na území Bukovice jsou též zastávky „Písařov, Kocanda“. Zastavuje zde několik autobusových linek, které projíždějí po silnicích č. 11 a 43. Nejbližší vlakové zastávky jsou v Červené Vodě (10 km), v Zábřeze na Moravě (18 km).

Přes území Bukovic nejsou značeny žádné turistické trasy, pouze kolem Kocandy na hranici Bukovice vede cyklotrasa č. 6229 a nedaleko západně prochází červeně značená turistická trasa Štíty-Hanušovice přes Hanušovickou vrchovinu.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Šumperk Kategorie:Písařov Kategorie:Sídla v Hanušovické vrchovině Kategorie:Sídla v Kladské kotlině