Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší

Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (hrána též jako Strašidlo v zámku, v zahraničí známa pod německým názvem ) je opera o šesti obrazech (op. 50) Jaroslava Křičky na libreto Jana Löwenbacha podle povídky Strašidlo cantervillské Oscara Wildea. Oproti původnímu Wildeho námětu se v opeře změnilo prostředí (Československo po první světové válce). Autoři též přidali tehdy aktuální téma: praxi pozemkových úřadů. V zápletce nechybí ani milostný vztah mezi hrabětem ze zámku v Satalicích Jiřím a dcerou amerického vyslance.

Charakteristika díla

Ve své opeře využil Křička dobově oblíbené postupy tzv. časové opery (taneční formy zábavné hudby 20. +more let, jazz, revuální styl, filmová projekce). Výsledný tvar však připomíná spíše operetu, kde důležité místo připadá valčíkovým rytmům a lidovým popěvkům.

Literární předloha

Předlohou byla povídka Oscara Wildeho Strašidlo cantervillské (1887) se satirickým střetem anglického tradicionalismu (dodržování tradic) a amerického pragmatismu: Americký vyslanec koupí starobylé anglické sídlo včetně odvěkého strašidla. Jeho rodina však má ze strašidla jen legraci. +more Děti mu dělají naschvály, takže je to duch, který se nakonec začne bát, než ho z prokletí vysvobodí modlitbou vyslancova dcera a duch někdejšího vraha své manželky může konečně spočinout na hřbitově.

Libreto

Křička nebyl první, koho Wildova povídka zaujala. S libretistou Janem Löwenbachem-Budínem, k němuž se s úpravami druhé verze přidal Max Brod, do předlohy razantně zasáhli a satiru adaptovali na české prostředí. +more Z anglického strašidla cantervillského udělali strašidlo satalické, ačkoli v Satalicích ve skutečnosti žádný zámek není. Přidali karikaturu praktik realitních makléřů i politiků a pro operní žánr příhodně posílili milostné téma mezi původním majitelem zámku Jiřím a vyslancovou dcerou. Také ke hlavnímu páru vytvořili ještě dvojici sluhů - černocha Boba a venkovské děvče Andulku. Odlišnost mentalit, americké s tou českou se stala dalším zdrojem humoru.

Hudba

Vychází z trendů doby a nechybějí v ní prvky jazzu a náznaky dobových šlágrů. Svou formou se vymyká obvyklé operní produkci a podobá se spíš klasickému muzikálu. +more Jsou v ní jak prvky velké romantické opery, tak i amerického jazzu, hluboká smetanovská lyrika se střídá s rytmy foxtrotů či black-bottomů, do symfonického orchestru nejednou vpadne bicí souprava se saxofony a banjem. Křička spojil romantickou operu s folklórem, taneční hudbou 20. let s poevropštěnou verzí amerického jazzu. Smetanovské milostné árie a duety doplňuje česká lidová písnička v kombinaci s revuálním stylem vaudevillových šlágrů a tanečními rytmy.

Instrumentace

Symfonický orchestr doplňují klavír, tři saxofony, banjo a souprava bicích, ale i „nástroje“ pro konkrétní zvuky - vichrostroj, bedna na zlověstné rány v nočním zámku, mechanický psací stroj s přesně vypsanými úhozy pro údery a posuvník, zvuk parní lokomotivy navozují bicí. Mísení zpěvu a mluvené řeči žánrově staví Bílého pána na pomezí opery a operety s prvky kabaretu.

Děj opery

Do satalického panství se stěhuje rodina amerického vyslance Mr. Hollywooda. +more Dosavadní vlastník - hrabě Jiří - je uchvácen půvabnou dcerou velvyslance Elinor, ona zase strašidlem, které přebývá v zámku. Strašidlo může vysvobodit jen čistá laskavá ženská duše a její láska.

1. obraz

Do klepání psacích strojů a nářku prokuristů velké realitní kanceláře, kteří si stěžují na špatné časy, přichází vzácný host - bývalý ministr, pan poslanec Proutek. Rád by si zajistil pěkné letní sídlo na zámku v Satalicích. +more Majitel kanceláře, pan Taštička, pana ministra upozorňuje, že v zámku straší. Ale strašidlo je jen romantickým lákadlem pro amerického velvyslance Mr. Hollywooda a jeho dceru Elinor. Hosté ze zámoří se do starobylého zámku zamilují a nedbají ani varování posledního potomka hraběcího rodu Jiřího Satalického, s nímž se v kanceláři setkají.

2. obraz

Groteskní mezihra ve slohu hudby k němým filmům líčí cestu do Satalic. V zámku se americká návštěva seznámí se služebnictvem i s představiteli politického života kraje, s kterými se brzy dohodne. +more Stejně rychle se spřátelí i komorná Andulka s kovbojem Bobem. Když si pak manželé Hollywoodovi zahrají se svými dětmi Elinor a Cedrikem svou obvyklou partii stolního tenisu, chystá se zámek ke spánku. Podnikavý Cedrik přivede z míry starou kastelánovou, když pověstnou nesmytelnou krvavou skvrnu na podlaze vyčistí americkým patentním čisticím prostředkem. Hollywoodova dcera Elinor se zalíbila Jiřímu a poslouchá jeho vyprávění o dávném nápisu v knihovně: strašidlo prý může vysvobodit pouze láska a polibek nebojácné dívky. Elinor však nebere takové řeči vážně: ničeho se nebojí a přijde se o půlnoci do knihovny na strašidlo sama podívat. S ní přijde i Cedrik, který potají vyslechl její rozhovor s Jiřím.

3. obraz

O půlnoci se v knihovně vystřídají Andulkia se svým nezbytným Bobem, Cedrik, připravující si na strašidlo Freudovu psychoanalytickou metodu, a konečně i Elinor a - Jiří, který doufá, že v přestrojení za strašidlo nažene Američance hrůzu. Jeho plány však skončí neblaze: Cedrik na něm nejprve vyzkouší, jak bude na středověkého ducha působit moderní film: kovboj Bob jej chytí do lasa a demaskuje, manželé Hollywoodovi jej dokonce obžalují z podvodu, jehož prý se dopustil, aby zvýšil cenu zámku.

4. obraz

Ani skutečnému duchu, který o něco později řinčí svými řetězy na chodbě, se nevede lépe. Mr. +more Hollywood jej ohromí svým plánem na přestěhování do Ameriky, paní Hollywoodová jej pohostí patentní medicínou proti žlučovým kamínkům a Andulka s Bobem vidí v jeho příchodu vhodnou záminku, aby se mohli „bát" společně v neosvětleném pokoji.

5. obraz

Teprve na Elinor, která stále ještě vzpomíná na Jiřího kousek, zjevení ducha opravdu zapůsobí a představa, že by měla políbit jeho mrtvolné rty, ji donutí k volání o pomoc. Její výkřik uslyší Jiří a když si Elinor uvědomí, že Jiřího vlastně miluje, ukáže se, že i polibek dvou milujících se lidí stačí k tomu, aby se strašidlu dostalo věčného klidu.

6. obraz

Pro Mr. Hollywooda pozbyl však satalický zámek ztrátou strašidla své ceny a přenechává jej rád panu Proutkovi, který se již mezitím stal ministrem a byl ochoten uplatňovat své právo na zámek i z moci úřední pod záminkou, že Mr. +more Hollywood nemá k vývozu strašidla celní povolení. A tak se za zvuků satalické vesnické kapely končí fraška, nabádající v závěru obecenstvo, aby se zdravým rozumem a přátelským dohodnutím zbavilo všech zbytečných strašidel, která mu otravují život.

Inscenační historie

Premiéra opery se uskutečnila 27. listopadu 1929 v Brně za řízení dirigenta Antonína Balatky. +more Pro německá divadla byla později opera upravena pod názvem Spuk im Schloss oder Böse Zeiten für Gespenster. Autorem textové úpravy byl Max Brod. V této podobě opera zazněla poprvé ve Vratislavi v listopadu 1931. V Praze byla opera v této úpravě uvedena 29. dubna 1932 v Novém německém divadle, kde ji nastudoval dirigent George Szell. Česky ji v roce 1933 uvedlo též pražské Národní divadlo. První ostravské provedení této opery proběhlo v Městském divadle dne 21. října 1932 v hudebním nastudování Jaroslava Vogla. V roce 1937 ji uvedla též Velké divadlo (dnes Divadlo J. K. Tyla) v Plzni.

Křičkova opera měla ve své době též slušný ohlas v zahraničí. Byla hrána v Německu (Lipsko, 1932), Rakousku (Státní opera Vídeň, 1932), Belgii (Antverpy, 1934) a Švédsku (koncertní uvedení v rozhlase 1937). +more V plánu ji měla uvést též operní divadla ve Švýcarsku a Finsku.

V roce 2021 operu uvedlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Hudební nastudování: David Švec, dirigenti: Jiří Habart, David Švec, režie: Ondřej Havelka, scéna: Martin Černý, kostýmy: Jana Zbořilová. +more Premiéra proběhla 28. října 2021. Použita byla vratislavská verze opery ale v českém jazyce.

Osoby

Reference

Literatura

Kategorie:Opery Jaroslava Křičky Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1929 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Brně