Carl_OrffMongoDB\Model\BSONDocument Object ( [storage:ArrayObject:private] => Array ( [@attributes] => MongoDB\Model\BSONDocument Object ( [storage:ArrayObject:private] => Array ( [bytes] => 17217 ) ) [0] => {{Infobox - umělec}} '''Carl Heinrich Maria Orff''' ([[10. červenec|10. července]] [[1895]], [[Mnichov]] – [[29. březen|29. března]] [[1982]], Mnichov) byl [[Německo|německý]] skladatel [[Expresivní hudba|expresivní hudby]] a pedagog, po kterém je pojmenován instrumentář tzv. Orffových nástrojů pro výuku hudební výchovy{{Citace elektronického periodika |titul=Carl Orff a Orffovy hudební nástroje |url=http://www.specialni-pedagogika.cz/news/carl-orff/ |datum přístupu=2018-01-06 |url archivu=https://web.archive.org/web/20180106174520/http://www.specialni-pedagogika.cz/news/carl-orff/ |datum archivace=2018-01-06 |nedostupné=ano }}. Největším Orffovým dílem je [[Carmina Burana (Orff)|Carmina Burana]], která je zároveň nejznámější skladbou tohoto názvu; slávu si získala zejména první část. Jako pedagog prosazoval spojení hudební výchovy s výchovou pohybovou, hudby s pohybem a akcí. == Biografie == Orff se narodil do muzikálního prostředí, již v dětství a mládí hrál na [[klavír]], [[varhany]] a [[violoncello]], zajímal se však také o [[botanika|botaniku]], loutkové divadlo a činohru. V roce [[1924]] se stal ředitelem prvního vzdělávacího ústavu, který vyučoval podle jeho metody spojené hudební a pohybové výchovy (tzv. ''Orff Schulwerk'') – ''Guentherovy školy gymnastiky, hudby a tance'' v Mnichově. Během období [[nacismus|nacismu]] v Německu měl konflikty s touto ideologií a prožíval těžké životní období, ale přesto v této době napsal své nejslavnější dílo – Carmina Burana, a dále dvě scénická ztvárnění pohádek [[bratři Grimmové|bratří Grimmů]] – ''Der Mond'' a ''Die Kluge''. Od roku [[1948]] se podílel na tvorbě televizních pořadů pro děti. V roce [[1961]] založil v [[Salcburk]]u centrum pro vzdělávání pedagogů, ve kterém učil svoji metodu ''Orff Schulwerk'' (toto centrum působí dodnes). Carl Orff psal tzv. scénické kompozice, které se velmi lišily od klasických hudebních forem, jako je například [[opera]]. Tyto kompozice nazýval [[hra]]mi, [[tragédie]]mi, [[komedie]]mi či divadlem světa. Ve svých dílech se vrací k primitivnímu spojení melodie a rytmu a spojuje hudbu s jevištním projevem a jazykem; hodně používá [[Bicí souprava|bicí]] nástroje. Svá tři nejslavnější díla [[Carmina Burana (Orff)|Carmina Burana]], Catulli Carmina a Trionfo di Afrodite spojil do jediného jevištního celku Trionfi. === Carmina Burana === {{Viz též|Carmina Burana}} Jeho skladba Carmina Burana měla premiéru roku [[1937]] ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]]. Okamžitě dosáhla obrovského úspěchu v Německu. Světový věhlas si získala až po [[druhá světová válka|druhé světové válce]]. Obsahem celé skladby jsou zhudebněné texty potulných středověkých hudebníků a básníků, které byly nalezeny v klášteře [[Beurum]] (Buranum, odtud pochází název těchto textů – [[Carmina Burana]], i celé skladby). Původní texty jsou psány v nejrůznějších jazycích – [[staroněmčina|staroněmecky]], [[latina|latinsky]], starofrancouzsky a [[italština|italsky]]. Carl Orff si pro svoji skladbu vybral pouze některé z více než dvou set původních textů. Forma skladby nejvíce odpovídá [[kantáta|kantátě]] – cyklické skladbě pro sólové hlasy ([[soprán]], [[tenor]] a [[baryton]]), sbor, dětský sbor a orchestr. Dělí se do šesti tematických celků (písně milostné, pijácké, o jaru, štěstěně…) Provedení si žádá nadstandardní obsazení v sekci bicích nástrojů. Většinou bývá prováděna koncertně, známá jsou ovšem i provedení scénická, například v divadle s baletním souborem, častěji v netradičních prostorách s choreografiemi spíše muzikálovými (nádvoří, přírodní amfiteátry, …). Hudba Carminy Burany je pro svoji dramatičnost často používána jako hudba filmová – příkladem může být film [[Excalibur (film)|Excalibur]]. == Životopis == Byl kapelníkem orchestru [[Nationaltheater Mannheim]], intenzivně se zabýval studiem děl starých mistrů [[16. století|16.]] a [[17. století]]. Narodil se 10. července 1895 v Mnichově. „''Můj otec byl důstojník tělem i duší, moje matka umělecky založená, velice inteligentní a moudrá žena''“. Od pěti let jej matka začala učit hře na [[klavír]]. Ve škole se nudil. Na dlouhá léta jej však poznamenal zážitek z návštěvy loutkového divadla. Hrál však i na [[varhany]] a [[violoncello]], už jako šestnáctiletý složil na 50 písní a skladeb pro varhany. V 17 letech byl přijat na hudební akademii, která se mu však zdála příliš konzervativní. Ve válečném deníku roku [[1917]] si výrazně poznamenal „''studovat staré mistry!''“ „''Období od roku 1921 do začátku 30. let mělo rozhodující význam pro můj rozvoj. Zahrnuje má učební léta u starých mistrů a počátek práce na Schulwerk''“. V roce [[1934]] objevil Carl Orff středověký rukopis více než 200 latinských a německých básní, světských a pijáckých písní. „''Štěstěna to se mnou myslela dobře, když mi do ruky přihrála katalog antikvariátu ve [[Würzburg]]u, ve kterém jsem našel titul, jenž mě magicky přitahoval: Carmina Burana.''“ Po prvním jejich uvedení 8. července [[1937]] ve Frankfurtu napsal svému nakladateli: „''Všechno, co jsem dosud napsal a Vy také bohužel vytiskl, můžete nyní hodit do stoupy. Od Carmina Burana začíná mé souborné dílo''“. == Osobní život == Orff byl čtyřikrát ženatý. První manželkou se stala v roce 1920 [[Alice Solscherová]], manželství vydrželo pět let, v roce 1921 se z něj narodilo Orffovo jediné dítě, dcera Godela. Druhou ženou se v roce 1939 stala [[Gertrud Willertová]], k rozvodu došlo v roce 1953. Následujícího roku se oženil s německou spisovatelkou [[Luise Rinserová|Luise Rinserovou]], manželství bylo rozvedeno po pěti letech. Poslední manželkou byla [[Liselotte Schmitzová]], kterou si vzal v roce 1960. == Dílo == Orff psal tzv. [[scénická kompozice|scénické kompozice]], podstatně se lišící od klasických hudebních forem. Tyto kompozice nazýval hrami, tragédiemi, komediemi či divadlem světa. Ve svých dílech se vrací k primitivnímu spojení melodie a rytmu a hudbu spojuje s jevištním projevem a jazykem. Hojně používá bicí nástroje. === Sborová díla === Kantáty a sborové věty na texty [[Bertolt Brecht|Brechtovy]], [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovy]], [[Friedrich Hölderlin|Hoelderlinovy]], [[Friedrich Gottlieb Klopstock|Klopstockovy]], [[Friedrich Schiller|Schillerovy]], [[Christian Friedrich Hebbel|Hebbelovy]] a [[Franz Werfel|Werflovy]]. Ze slov a z řeči čerpal Orff důležité podněty. Je autorem textů mnoha scénických děl, jimiž jako přednášející, zpívající a bubnující interpret vyvolával u diváků vždy nadšení. Ve výčtu jeho děl se nachází mnoho písní a sborů. Další sborová díla: * ''Dithyrambi'' * ''Sunt lacrimae rerum'' * ''Kusy pro recitační sbor'' * ''Kusy pro přednes, recitační sbor a bicí'' === Pohádková operní díla === * ''Der Mond'' (''[[Měsíc (opera)|Měsíc]]'', Mnichov, [[1939]]) * ''Die Kluge'' (''[[Chytračka]]'', [[Frankfurt nad Mohanem]], [[1943]]) — pohádka o králi a chytré ženě. Orff se zaměřil na verzi bratří Grimmů, nechal se ale inspirovat i jinými variantami tohoto tématu. Podněty pro mluvený styl našel Orff v jedné sbírce přísloví z roku 1846, kde se mu líbily barvité, drasticky drsné průpovídky. Chytračka je po Carmina Burana Orffovou nejpopulárnější scénickou skladbou. * ''Ein Sommernachtstraum'' (''[[Sen letní noci]]'', [[Stuttgart]], [[1964]]) === Bairisches Welttheater === * ''Die Bernauerin'' (Stuttgart, [[1947]]) * ''Ludus de Nato Infante Mirificus'' (Stuttgart, [[1950]]) * ''Astutuli'' (''Chytráci'', Mnichov, [[1952]]) — komedie o obyvatelích jednoho městečka, kteří mají jednoho šprýmaře za blázna. Ten je ale připraví o šaty slibem, že jim z kalhotových [[knoflík]]ů nadělá zlaťáky. Když se jim konečně v hlavách rozsvítí, místo aby se sami chytili za nos, vynadají publiku. Hudební moment komedie spočívá v rytmizované řeči – deftig [[Bavorština|bairisch]] (bavorské němčině) – s vkládanými [[latina|latinskými]] posměšky. Dílo je psáno pro herce, doprovázené orchestrem bicích nástrojů. * ''Comoedia de Christ Resurrectione'' (Mnichov, [[1956]]) === Trionfi === * ''[[Carmina Burana (Orff)|Carmina Burana]]'' (Frankfurt, [[1937]]) * ''Catulli Carmina'' ([[Lipsko]], [[1943]]) * ''Trionfo di Afrodité'' ([[Milán]], [[1953]]) * souborně jako ''Trionfi, Trittico teatrale'' (Milán, 1954) === Theatrum Mundi === * ''Antigonae'' (Salcburk, [[1949]]) * ''Tyran Oidipus'' (Stuttgart, [[1959]]) * ''Prometheus'' (Stuttgart, [[1968]]) * ''De Temporum Fine Comoedia'' (Salcburk, [[1973]]) Hudebnost a symbolika řeckého jazyka byly rozhodující při hudebně – scénickém ztvárnění [[Aischylos|Aischylovy]] tragédie [[Prometheus]]. „''Po [[Antigona (Sofoklés)|Antigoně]] a [[Oidipus|Oidipovi]] jsem mohl pokračovat jen dílem, jako je Aischylův Prometheus. Zde se jeviště tragedie stává jevištěm světa.''“ V Prometheovi viděl Orff „''symbol v mezích lidské existence prokazatelného rozumu''“. Provedení Promethea je značně náročné: pro scénu proměnami symbolického obrazu, pro pěvce [[Starořečtina|starořeckým]] textem a pro orchestr nástrojovým vybavením (9 kontrabasů, 4 klavíry, 4 harfy, [[Žesťový nástroj|žestě]], varhany a 45 různých bicích nástrojů). Role vyžadují od pěvců vysoké výkony. == Pedagogická činnost == Od roku [[1924]] se Carl Orff spolu s [[Gunild Keetmann]] a [[Dorothee Günther]] snažil o novou koncepci hudebního vzdělávání dětí. Rozvíjel zde svou myšlenku jednoty slova, hudby a tanečního projevu a hledal především nové podněty pro [[výrazový tanec]]. Své pedagogické ideje, ''Schulwerk'', uveřejnil v pětisvazkové sbírce pod názvem ''Musik für Kinder'' (''[[Hudba pro děti]]''), přeložené do mnoha jazyků. [[Schulwerk]] je výraz používaný již [[Paul Hindemith|Paulem Hindemithem]]. Znamená látku, podnět a příležitost k hraní, rozvoji a přetváření vlastního projevu v hudbě, řeči a pohybu. Schulwerkem přestává být učení hudbě učením a stává se umělecky podnětným, živým a nápaditým projevem. S hudební a taneční výchovou začíná v raném věku, kdy zvláště může být podpořen rozvoj přirozeného talentu. Řeč, zpěv, tanec a nástrojová hra patří dohromady, jsou to společné formy lidského projevu. V každém stadiu hudebního vzdělávání je důležité aktivní používání hudby, řeči a tance. Vzory nejsou pouze napodobovány, jsou podnětem pro variace, improvizace a vlastní tvorbu. Tzv. Orffovy nástroje zvláštním způsobem podporují cíle ''Musik für Kinder''. Jsou to [[zvonkohry]], [[xylofon]]y, metalofony a mnohé malé bicí nástroje, které spolu se [[zobcová flétna|zobcovými flétnami]] a smyčcovými nástroji doprovázejí dětský zpěv a tanec. Jsou to nástroje používané již ve středověku, nejsou moderní, ani staromódní. Znějí „jinak“, ale ne cize. Výraz „''Orffovy nástroje''“ nezavedl Orff sám; s uvedením ''Musik für Kinder'' v jiných částech světa se vyskytlo toto označení. Vedle původního vydání ''Musik für Kinder'' existují verze [[angličtina|anglické]], [[švédština|švédské]], [[Holandština|holandské]], [[španělština|španělské]], [[portugalština|portugalské]], [[japonština|japonské]], [[francouzština|francouzské]], [[Čeština|české]] a [[slovenština|slovenské]], [[čínština|čínské]], [[korejština|korejské]], [[italština|italské]], [[polština|polské]] a [[ukrajinština|ukrajinské]]. Objevilo se i vydání v [[Braillovo písmo|Braillově písmu]]. Kromě toho existují i dodatky s použitím [[africká hudba|africké]], [[brazilská hudba|brazilské]], [[Řecká hudba|řecké]] a [[Velšská hudba|velšské hudby]]. Carl Orff zemřel v Mnichově 29. března 1982. Jeho náhrobek nese nápis ''SUMMUS FINIS''. Orffův institut Vysoké školy [[Mozarteum]] v [[Salcburk]]u a četné Orffovy společnosti po celém světě pečují o aktualizaci pedagogických myšlenek Carla Orffa a Gunild Keetmann. == Odkazy == === Reference === === Literatura === * Frohmut Dangel-Hofmann, ''Carl Orff ─ Michel Hofmann. Briefe zur Entstehung der Carmina burana'', Hans Schneider, Tutzing 1990. {{ISBN|3-7952-0639-1}}. * Bernd Edelmann, ''Carl Orff'', in: Katharina Weigand (ed.): ''Große Gestalten der bayerischen Geschichte'', Herbert Utz Verlag, München 2011. {{ISBN|978-3-8316-0949-9}}. * Alberto Fassone, ''Carl Orff'', Libreria Musicale Italiana, 2.a edición, Lucca 2009. {{ISBN|978-88-7096-580-3}}. * Lilo Gersdorf, ''Carl Orff'', Reinbek, Rowohlt 2002, {{ISBN|3-499-50293-3}}. * Michael H. Kater, ''Carl Orff im Dritten Reich'', in: ''Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte'' 43/1995, pp. 1–35. * Michael H. Kater, ''Komponisten im Nationalsozialismus. Acht Porträts'', Parthas, Berlín 2004. {{ISBN|3-936324-12-3}}. * Harald Kaufmann, ''Carl Orff als Schauspieler'', in: Werner Grünzweig & Gottfried Krieger (edd.), ''Von innen und außen. Schriften über Musik, Musikleben und Ästhetik'', Wolke, Hofheim 1993, pp. 35–40. * Michael Kugler (ed.), ''Elementarer Tanz – Elementare Musik. Die Günther-Schule München 1924 bis 1944'', Schott Verlag, Mainz 2002, {{ISBN|3-7957-0449-9}}. * Stefan Kunze, ''Orffs Tragödien-Bearbeitungen und die Moderne'', in: ''Jahrbuch der Bayerischen Akademie der Schönen Künste'' 2/1988, S. 193-213; reprint: Stefan Kunze, ''DE MUSICA. Ausgewählte Aufsätze und Vorträge'', edd. Erika Kunze & Rudolf Bockholdt, Tutzing (Schneider) 1998, pp. 543–564. * Horst Leuchtmann (ed.), ''Carl Orff. Ein Gedenkbuch'', Hans Schneider, Tutzing 1985. {{ISBN|3-7952-0451-8}}. * Andreas Liess, ''Carl Orff. Idee und Werk'', nuova edición, Goldmann, München 1980. {{ISBN|3-442-33038-6}}. * Kii-Ming Lo, ''Sehen, Hören und Begreifen: Jean-Pierre Ponnelles Verfilmung der „Carmina Burana“ von Carl Orff'', in: Thomas Rösch (ed.), ''Text, Musik, Szene – Das Musiktheater von Carl Orff'', Schott Verlag, Mainz 2015, pp. 147–173, {{ISBN|978-3-7957-0672-2}}. * Jürgen Maehder, ''Die Dramaturgie der Instrumente in den Antikenopern von Carl Orff'', in: Thomas Rösch (ed.), ''Text, Musik, Szene – Das Musiktheater von Carl Orff'', Schott Verlag, Mainz 2015, pp. 197–229, {{ISBN|978-3-7957-0672-2}}. * Pietro Massa, ''Carl Orffs Antikendramen und die Hölderlin-Rezeption im Deutschland der Nachkriegszeit'', Peter Lang, Bern/ Frankfurt/ New York 2006. {{ISBN|3-631-55143-6}}. * Carl Orff, ''Carl Orff und sein Werk. Dokumentation'', 8 voll., Hans Schneider, Tutzing 1975–1983; {{ISBN|3-7952-0154-3}}, {{ISBN|3-7952-0162-4}}, {{ISBN|3-7952-0202-7}}, {{ISBN|3-7952-0257-4}}, {{ISBN|3-7952-0294-9}}, {{ISBN|3-7952-0308-2}}, {{ISBN|3-7952-0308-2}}, {{ISBN|3-7952-0373-2}}. * Godela Orff, ''Mein Vater und ich'', Piper, München 1995. {{ISBN|3-492-18332-8}}. * Thomas Rösch, ''Die Musik in den griechischen Tragödien von Carl Orff'', Hans Schneider, Tutzing 2003, {{ISBN|3-7952-0976-5}}. * Thomas Rösch, ''Carl Orff ─ Musik zu Skakespeares "Ein Sommernachtstraum". Entstehung und Deutung'', Orff-Zentrum, München 2009. * Thomas Rösch (ed.), ''Text, Musik, Szene ─ Das Musiktheater von Carl Orff. Symposium Orff-Zentrum München 2007'', Schott Verlag, Mainz 2015; {{ISBN|978-3-7957-0672-2}}. * Werner Thomas, ''Carl Orff, De temporum fine comoedia. Das Spiel vom Ende der Zeiten. Vigilia'', Hans Schneider, Tutzing 1973, {{ISBN|3-7952-0132-2}}. * Werner Thomas, ''Das Rad der Fortuna ─ Ausgewählte Aufsätze zu Werk und Wirkung Carl Orffs'', Schott Verlag, Mainz 1990, {{ISBN|3-7957-0209-7}}. * Werner Thomas, ''Orffs Märchenstücke. Der Mond ─ Die Kluge'', Schott Verlag, Mainz 1994, {{ISBN|3-7957-0266-6}}. * Werner Thomas, ''Dem unbekannten Gott. Ein nicht ausgeführtes Chorwerk von Carl Orff'', Schott Verlag, Mainz 1997, {{ISBN|3-7957-0323-9}}. === Související články === * [[Carmina Burana]] === Externí odkazy === * {{Commonscat}} {{Autoritní data}} {{Portály|Hudba|Lidé|Německo}} {{DEFAULTSORT:Orff, Carl}} [[Kategorie:Němečtí hudební skladatelé]] [[Kategorie:Němečtí hudební pedagogové]] [[Kategorie:Narození v roce 1895]] [[Kategorie:Narození 10. července]] [[Kategorie:Narození v Mnichově]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1982]] [[Kategorie:Úmrtí 29. března]] [[Kategorie:Úmrtí v Mnichově]] [[Kategorie:Zemřelí na karcinom slinivky břišní]] [[Kategorie:Pohřbení v Bavorsku]] [[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Mnichovské univerzity]] [[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Tübingen]] ) ) Carl Orff -