Claude Tillier

Život a dílo

Narodil se v rodině zámečníka v malém městě Clamecy v departementu Nièvre a s touto oblastí je spojen téměř celý jeho život. Studoval na střední škole v Bourges a po maturitě v roce 1820 krátce pracoval jako učitel. +more V roce 1822 byl odveden do armády, kde strávil šest let. V roce 1823 se zúčastnil intervence ve Španělsku k potlačení revolučního hnutí. památník Clauda Tilliera v Clamecy Po návratu do Clamecy se roku 1828 oženil a byl jmenován ředitelem veřejné školy. Vyučovací metody mu však nevyhovovaly, a proto si otevřel školu soukromou. V roce 1831 založil noviny L'Indépendant, v nichž publikoval své názory. Ze strany úřadů byl neustále šikanován, v roce 1835 byl několik týdnů ve vězení a nakonec byly jeho noviny zakázány. V červnu 1841 z Clamecy odešel a usadil se v Nevers, kde byl redaktorem liberálních demokratických novin L'Association. Vycházely dvakrát týdně v nákladu 400 až 500 výtisků a Tillier v nich publikoval články o aktuálních otázkách ve společnosti, útočil na významné osobnosti města a departementu. Vydával brožury, pamflety a letáky, v nichž nekompromisně kritizoval současnou vládní politiku, morálku, volební reformu, bankroty, církev. V roce 1843 bylo 24 pamfletů vydáno knižně. Některé byly zaměřeny na otázky sociální spravedlnosti a přinášely návrhy, jak zlepšit postavení pracujících (například v pamfletu o vorařích).

Kromě své publicistické činnosti napsal dva romány, které vycházely na pokračování v novinách: Můj strýc Benjamin a Belle-Plante et Cornelius. Na základě velkého čtenářského ohlasu byl román Můj strýc Benjamin vydán knižně v Paříži roku 1843 a byl přetiskován v dalších dvou provinčních listech. +more Druhý román nemohl být vydáván až do konce kvůli zákazu novin L'Association (rok 1843) a vyšel až v roce 1846, po autorově smrti.

Claude Tillier zemřel dne 12. října 1844 na tuberkulózu, kterou trpěl již od doby své vojenské služby. +more Je pohřben v Nevers. hrob Clauda Tilliera v Nevers Román Můj strýc Benjamin si získal značnou oblibu v zahraničí, kde se dočkal mnoha vydání a překladů. Ve Francii byl dlouhou dobu dostupný jen v omezené míře a teprve ve 20. století se mu dostalo zasloužené pozornosti. V roce 1969 byl podle něj natočen stejnojmenný film, v němž hlavní roli venkovského lékaře vytvořil Jacques Brel. Román inspiroval také gruzínského režiséra Georgije Daněliju, který na jeho motivy natočil v roce 1969 film Nebuď smutný. V roce 1973 vznikl televizní film v německo-maďarské koprodukci.

Vydání v češtině (výběr)

* Můj strýc Benjamin, Karel St. Sokol, edice Volné chvíle, 1908

* Můj strýc Benjamin, Přítel knihy, edice Nová knihovna světové literatury, 1927 * Můj strýc Benjamin, Lidová knihovna, 1940. * Můj strýc Benjamin, Svoboda, edice Světová četba, 1952 * Můj strýc Benjamin, Melantrichova lidová knižnice, 1970

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Můj strýc Benjamin

Externí odkazy

Kategorie:Francouzští spisovatelé 19. +more století Kategorie:Narození 11. dubna Kategorie:Narození v roce 1801 Kategorie:Úmrtí 12. října Kategorie:Úmrtí v roce 1844 Kategorie:Úmrtí v Nevers Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Muži.