Dagmar Šimková

Dagmar Šimková (23. května 1929 Písek, Československo - 24. února 1995 Perth, Austrálie) byla politickou vězeňkyní československého komunistického režimu. Roku 1952 byla zatčena v souvislosti s ukrýváním dvou vojenských zběhů a v politickém procesu odsouzena na 15 let. Vězněna byla až do roku 1966. Mimo jiné v Pardubicích, Želiezovcích a v Opavě. Roku 1968 se podílela na založení organizace K-231 a po okupaci Československa emigrovala do Austrálie. V exilu byla zapojena do činnosti organizace Amnesty International, vystudovala dvě vysoké školy, mimo jiné se věnovala umění a terapeutické práci ve věznici. Svou vězeňskou zkušenost zachytila v autobiografické publikaci Byly jsme tam taky.

Život

Vila Marta byla postavena Jaroslavem Šimkem a pojmenována po jeho manželce Martě Šimkové

Otec Dagmar byl bankéř Jaroslav Šimek. Pro svou rodinu nechal postavit vilu v Písku. +more Jako mladá dívka si oblíbila jazz, tanec a step, tančit chodila zejm. do písecké kavárny Bílá růže, studovala na píseckém gymnáziu. V roce 1945 jí otec tragicky zemřel.

V roce 1948 se Dagmar Šimková chtěla nechat zapsat na pražskou filozofickou fakultu, kvůli „buržoaznímu původu“ ale nemohla studovat. V roce 1950 navíc emigrovala do Austrálie její o šest let starší sestra Marta. +more Do rodinné vily jim úřady nastěhovaly cizí lidi, s matkou mohly využívat jedinou místnost.

Dagmar byla zatčena v říjnu 1952, když jí bylo 23 let. Roznášela totiž letáky, které zesměšňovaly Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. +more Ukryla také dva vojenské zběhy (na své zahradě), kteří směřovali na Západ, a podle soudu navíc ovlivňovala druhé lidi. V říjnu 1954 byla odsouzena k osmi letům vězení. Prokurátor se odvolal a vrchní soud trest zvýšil na 15 let.

Během věznění se stala její velkou bolestí skutečnost, že brzy byla na 11 let odsouzena i její matka (propuštěna byla po sedmi letech). Majetek rodiny propadl státu.

Ve vězení kvůli své víře odmítala v neděli pracovat, za což se mnohokrát ocitla v tzv. korekci, na samotce, kde vězňové dostávali jídlo jen každý třetí den. +more Když byla vězněna v Želiezovcích, podařilo se jí utéct. Druhý den však byla dopadena a k původnímu trestu pak dostala tři roky navíc.

Z vězení se nakonec dostala po 14 letech, 28. dubna 1966, kdy jí bylo 37 let. +more Bydlela pak v jedné místnosti s matkou v přiděleném bytě a stát jí z platu vydělaného v sodovkárně strhával peníze za neděle, které ve vězení neodpracovala. V březnu 1968 se podílela na založení sdružení politických vězňů K 231. Téhož roku s matkou emigrovala do Austrálie, kde žila její sestra. Vystudovala tam dvě vysoké školy, dějiny umění a sociální práci. Pracovala jako výtvarnice, ale také jako kaskadérka u filmu nebo modelka. Spolupracovala s Amnesty International, usilovala o lepší podmínky v místních věznicích, v nichž pracovala i jako terapeutka.

Po roce 1989 navštívila Českou republiku, zajela se podívat do rodinné vily v Písku, kterou našla zdevastovanou.

Zemřela na rakovinu ve věku 65 let, je pochována v Perthu.

Dílo

Byly jsme tam taky - poprvé vydáno roku 1980 nakladatelstvím '68 Publishers v Torontu, po roce 1989 vyšlo v ČR v sedmi vydáních - Orbis (1991), Monika Le Fay (2003, 2007, 2010, 2011, 2015, 2018)

Připomínky

Lávka Dagmar Šimkové

Na počest Dagmar Šimkové byla pojmenována lávka přes řeku Otavu v Písku postavená v roce 2018. Autorem lávky je písecký rodák architekt Josef Pleskot.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://plus. rozhlas. +morecz/dagmar-simkovou-veznili-14-let-komuniste-svobodu-nasla-az-v-australii-8155163]Dagmar Šimkovou věznili 14 let komunisté. Svobodu našla až v Austrálii[/url] Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, citace z literatury.

Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození 23. +more května Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Úmrtí 24. února Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Písku Kategorie:Úmrtí v Perthu Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích.