Divá Bára

Technology

12 hours ago

Author

Divá Bára je povídka Boženy Němcové, která poprvé vyšla v kalendáři Česká pokladnice roku 1856, rok po vydání Babičky. Roku 1949 byla zfilmována režisérem Vladimírem Čechem.

Jde o příběh vesnické dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením.

Děj

Bára žila se svým otcem Jakubem, který byl obecním pastýřem. Žili na kraji vesnice Vestec bez maminky. +more Když byla Bára ještě maličká (v kolébce), maminka Báry se něčeho velmi polekala a zůstala v mdlobách ležet na zemi. Pověrčiví sousedé prohlásili, že dům navštívila polednice. Od té doby maminka byla nemocná a po několika letech zemřela a tak pastýř Báru vychovával sám.

Odmalička byla Bára jiná než ostatní děvčata. Nebála se bouřky, uměla plavat a měla obrovskou sílu, byla opálená od sluníčka i ošlehaná od větru, ráda chodila bosa. +more Lidé si o ní začali povídat, že ji podstrčila do kolébky divá žena a začali se jí vyhýbat. Jediné přítelkyně Báry byly Elška z fary (nejdůvěrnější kamarádka) a jejich teta, panna Pepinka, která našla Elšce ženicha - správce sousedního panství. Toho však Elška nechtěla. Bára se proto rozhodla, že Elšce pomůže a věděla, že se správce v noci bojí, a tak se převlékla za strašidlo a u hřbitova jej vyděsila. Její přestrojení však bylo odhaleno a Báře byl uložen krutý trest - musela přespat na hřbitově v kostnici. Ráno ke hřbitovu přišel myslivec a dozvěděl se, co se Báře stalo. Myslivec se Báře přiznal, že ji miluje, a požádal ji o ruku. Bára se tak ze hřbitova vrátila šťastná, se svým budoucím mužem. Potrestaná, jak si lidé přáli, rozhodně nebyla, spíše naopak. Elška si pak také vzala doktora, kterého milovala a Josífek, který Báru miloval, se nakonec stal farářem.