Dožínky
Author
Albert FloresA. Wierusz-Kowalski. Dožínky. 1910 Dožínky jsou ve slovanské lidové kultuře svátek sklizně slavený na konci žní, patrně s předkřesťanskými kořeny. Podobnými oslavami konce sklizně jsou události jako vinobraní, dočesná - sklizeň chmele, konopnická - sklizeň konopí, nebo dokopná - sklizeň brambor.
Předkřesťanské dožínky
Podoba předkřesťanských oslav dožínek se rekonstruuje na základě lidových zvyků, existují o nich však i písemné prameny, především z prostředí Polabských Slovanů. Z díla Gesta Danorum Saxa Grammatica z 12. +more století pochází popis dožínkového rituálu na konci léta konaného v rujánské Arkoně:.
Následuje popis hostiny a přispívání soše penězi každým mužem a ženou.
Podobný svátek popisuje na počátku 12. století anglický kronikář Vilém z Malmesbury ve svém díle Gesta Regum Anglorum kde popisuje národy podmaněné +more_Černý'>Jindřichem III. . V textu se mluví slavnosti Vindeliků, keltském kmeni žijícím ve starověku v severních Alpách, ale z kontextu vyplývá že se týká slovanských Luticů, kteří jsou s nimi v díle zmiňováni. Pasáž týkající se svátku zní následovně.
Ač se obřad odehrával o něco později než dožínky a nezahrnoval věštění pomocí koláče, napovídá tato zpráva, že se jednalo o obecně slovanský kmenový svátek. Ve starověké Spartě existovala slavnost zvaná hyakínthie, kde hrály velké medové koláče také významnou roli, a podobným způsobem jako na Rujáně se věštilo ještě v roce 1974 na Kysuci o Vánocích. +more Dušan Třeštík původní svátek spatřuje v indoevropských oslavách nového roku zasvěcených válečnickému solárnímu božstvu na bílém koni, při kterém koláče symbolizovaly sluneční disk.
Je možné že podobná dožínková slavnost existovala i v předkřesťanských Čechách, snad připadající na první novoluní po podzimní rovnodennosti, později na 28. září. +more Stejně jako rujánský svátek v podobném období trval i český svátek tři dny. Ač byla tato slavnost v křesťanských Čechách svátkem svatého Václava, mohlo jít o nahrazení předkřesťanského svátku dožínek, jak se domníval Zdeněk Fiala. Nemuselo jít nutně o umělé přiřazení svátku světce k dávné slavnosti. Je možné, že hostina roku 935, na niž Boleslav Václava pozval, nebyla pouze posvícením hradského kostela na Staré Boleslavi, ale právě také dožínkami. Tuto domněnku podporuje skutečnost, že v 10. století nebyl václavský svátek vžitý, ačkoliv 28. září se již slavilo, a že se tento den chápal jako příležitost k obžerství a opilství až rituálního charakteru, které upomíná spíše na předkřesťanský než křesťanský původ.
Lidová kultura
Dožínkový věnec z polské osady Bieniszew, 1964 Mezi dožínkové obyčeje patřily například zvyky spojené s posledním uvázaným snopem obilí. +more Ten se v českém prostředí nazýval baba, stará nebo nevěsta a často byl stylizován do ženské postavy či oblékán do ženských šatů. Nakonec byl odvezen do statku, předán hospodáři a zanechán v domě do příštích dožínek. Podobně se na poli nechávalo obilí svázané do jehlanu s kytkou klasů na vrcholu, zvané stodola či sibilia. V jižním Rusku existoval ještě na počátku 20. století zvyk vázat na konci žní do uzlu hrst posledních klasů, někdy doplněných chlebem se solí, a této praktice se říkalo „zavinovati Velesovi bradu“ nebo „nechati Velesovi hrstku klasů na bradu“. Podle Jana H. Máchala jde o pozůstatek obětí tomuto božstvu. V některých oblastech je tento zvyk spojen s jiným jménem než Velesovým a figuruje v něm „brada“ Ilji, Boha či Krista.
K dožínkám také patřila společná cesta z pole, při které byli účastníci ozdobeni květy a klasy, stejně jako jejich nástroje, a ze stejného materiálu měli i věnce na hlavách. Důležitý byl obzvlášť dožínkový věnec, ponechávaný v domě až do jarní setby. +more Tento objekt měl výraznou solární symboliku jak dokazuje označení dožínkové slunce používané na Pardubicku.
Pozdější tradice
V polovině 19. století byly dožínky slaveny prakticky na celém českém území, postupně však tato tradice doznívala. +more Na počátku 20. století byly organizovány především Agrární stranou a zahrnovaly průvody selské jízdy a tančení české besedy. Původní pojetí dožínek tak zaniklo a staly se zábavnou a společenskou akcí. I v Národopisném muzeu v Praze se konala dožínková oslava.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080907015455/http://encyklopedie. seznam. cz/heslo/308018-obzinky]Ottův slovník, heslo Obžínky[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20161110235126/http://www. apic-ak. cz/narodni-dozinky-2016. php]Národní dožínky Agrární komory České republiky[/url] * [url=http://www. nulk. cz/ek-obsah/veselechvile/sv5/html/kniha/texty/0001-0001. htm]Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě lidu českého : Obžinky[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/vysocina/tandem/_zprava/dozinkovy-venec-byl-dulezity-i-o-vanocnich-svatcich-nechybelo-v-nem-obili-makovice-a-jerabiny--1646184]Dožínkový věnec na stránkách Českého rozhlasu[/url] * Dokument z cyklu České televize Naše tradice.
Kategorie:Slovanské svátky Kategorie:České lidové svátky Kategorie:Slavnosti sklizně