Dubečtí z Dubče

Počátek rodu

Zakladatelem Dubečských z Dubče byl měšťan Meinl Dubec (1343-1368) pocházející z pražského patricijského rodu Velfloviců. Roku 1343 je poprvé uváděn jako držitel vsi Dubeč, kde nechal v polovině 14. +more století zbudovat tvrz jako své nové rezidenční sídlo. Na počátku 50. let 14. století odešel Meinl Dubec z Prahy na své venkovské statky. V Dubči začal budovat hlavní rodovou državu, se kterou měli být jeho potomci úzce svázáni. Po Meinlově smrti se ujal Dubče jeho syn Jan I. Dubecký (1383-1426), který se stal již vladykou se značným majetkem, za což mohla okolnost, že po svých příbuzných z rodu Velfloviců zdědil na přelomu 14. a 15. století velkou část majetku, který zahrnoval například Vinoř nebo ves Chlumín. Část majetku vlastnil rod od počátku 15. století také v sousední vsi Dubeček. Roku 1404 koupil Jan I. Dubecký Průhonice, které tvořily spolu s Dubčí a Vinoří na více než sto let páteř rodového majetku Dubečských z Dubče. Jan I. Dubecký začal používat predikát z Dubče a také vlastní erb a pečeť, které vycházely z původního znaku Velfloviců. Na štítě červené barvy tak měli Dubečtí z Dubče jednoduchý a napříč položený bílý pruh. Později byl k tomuto starobylému znaku připojen klenot se složenými křídly. Jan I. Dubecký nechal v Dubči také založit novou pozdně středověkou tvrz, která byla ve druhé polovině 16. století přestavěna Zapskými ze Zap na renesanční sídlo, jehož zbytky se v Dubči dochovaly dodnes.

Vzestup Dubečských z Dubče

250x250pixelů +morejpg|náhled|Severovýchodní_torzo_renesanční_tvrze_v_Dubči'>250x250pixelů V 15. století se dočkal rod Dubečských z Dubče společenského vzestupu. Jan I. Dubecký měl dva syny Jana II. (1426-1436) a Matěje (1436-1465). Po předčasné smrti Jana II. se rodového majetku ujal jeho mladší bratr Matěj Dubecký z Dubče. Ten patřil k významným aktérům poděbradské éry. Pokračoval v rozšiřování svých držav. Roku 1446 například koupil ves Radim, kde držel zdejší tvrz a poplužní dvůr. Jako kališník se Matěj Dubecký přihlásil k Jiřímu z Poděbrad. Jeho vliv byl v kališnickém táboře vysoký už jen tím, že rod Dubečkých z Dubče držel podací právo k Týnskému chrámu v Praze, který patřil v této době k baště kališnické církve. V 50. letech 15. století se stal Matěj Dubecký přísedícím komorního soudu, byl hlavním spojencem Jiřího z Poděbrad při jeho úsilí o pacifikaci země a dosáhl takového vlivu, že se vyskytuje v listinách dokonce jako "urozený pán", ačkoli byl stále pouhým vladykou. Za života Matěje Dubeckého z Dubče získal celý rod Dubečských z Dubče značnou vážnost a prestiž. Ta výrazněji neutrpěla ani poté, co krátce po roce 1465 Matěj Dubecký zemřel a dubečské panství přešlo na mnoho let do správcovství Zdeňka Kostky z Postupic. Jediný syn a dědic Matěje Dubeckého, Jan III. , byl totiž v době smrti otce ještě pouhým chlapcem.

Jan III. Dubecký z Dubče

Náhrobek Elišky z Kraselova, manželky Jana III. +more Dubeckého z Dubče Nejvýznamnější postavou rodu Dubečských z Dubče byl Jan III. Dubecký z Dubče a na Průhonicích (1487-1508), který se ujal rodového majetku v polovině 80. let 15. století. V jeho osobě se ujal Dubče a další statků, které rod držel, schopný a podnikavý vladyka, který udivoval své současníky také učeností a moudrostí. Své državy postupně rozšířil o vsi Litožnice, Dubeček, Dolní Měcholupy, Netluky nebo Krchleby v okrese Benešov. K jeho majetku patřily na sklonku života také tvrz a dvůr v Holi, dvůr a platy v Újezdu u Průhonic i Čestlicích a dvory v Dolních Jirčanech a Čertousích v dnešních Horních Počernicích. Do zástavy získal také hrad Frýdštejn. Jan III. Dubecký tak vládl nad úctyhodným majetkem, který zahrnoval 2 hrady, 2 tvrze, 7 dvorů a četné vesnice a platy poddaných. Na dubečském panství založil Jan III. Dubecký prosperující šlechtický podnikatelský velkostatek, který zahrnoval rybníkářství, chov ovcí nebo vaření piva. Díky tomu začala Dubeč hospodářsky a ekonomicky prosperovat. Jelikož byl Jan III. Dubecký výrazně politicky aktivní a stal se členem stavovských komisí, které se podílely na revizi zemského zřízení v souvislosti s přípravou vydání Vladislavského zřízení zemského, využil této situace k tomu, aby dosáhl povýšení Dubče na městečko. Král Vladislav II. Jagellonský potvrdil Janovi toto privilegium 20. ledna 1502 v tomto znění: "JKMt téhož Jana ves Dubeč za městečko vysaditi jest ráčil, tyto zvláštnie milosti jemu čině: Nejprve trh aby téhodní každý úterý jměli. Item dva jarmargky ročnie, jeden na den sv. Petra apoštola a druhý tu středu před svatým Václavem, každý s vosmi dny pořád sběhlými. Item s popravů obyčejnů. Item což by sobě vod kupcuov buď soli anebo jiných potřeb k své živnosti koupili, to aby sobě v témž městečku skládati mohli, kolikrát by jim toho potřeba kázala. Všakž tyto všecky milosti majie býti bez újmy každého na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie oc. Dán v Olomúci v úterý den sv. Fabiana a Šebestiana, annorum ut supra. "Jan III. Dubecký z Dubče se oženil s výrazně mladší Eliškou z Kraselova, která byla katoličkou, kdežto Jan III. kališníkem. Konfesionálně smíšená manželství byla na sklonku 15. století stále ještě vzácná. Eliška byla pohřbena ve Vinoři v Kostele Povýšení svatého Kříže. Zde je dodnes k vidění její náhrobek. Z manželství vzešla pouze dcera Žofie (Žofka).

Konec rodu

Jan III. Dubecký měl pouze dceru Žofii. +more Tu proto s předstihem vyhlásil za svou dědičku a oženil ji s vladykou Zikmundem Zapským ze Zap. Zikmundovi Zapskému svěřil Jan III. Dubecký zápisem do desek zemských z roku 1508 veškeré své jmění, vyjma hradu Frýdštejna, aby jej užíval spolu se svou manželkou Žofií. Po smrti Jana III. Dubeckého se majetku ujal Zikmund Zapský (1508-1519). Po Zikmundově smrti se stala poručnictví dubečského panství sama Žofie Dubecká (1524-1531), která byla vladařkou v Dubči a na Průhonicích až do své smrti, kdy celé jmění připadlo jejím synům Oldřichovi a Adamovi Zapským ze Zap, vnukům Jana III. Dubeckého. Rod Zapských ze Zap poté vládl v Dubči dalších sto let až do pobělohorských konfiskací, kdy byla Dubeč zkonfiskována Adamovi mladšímu Zapskému ze Zap. Jeho popravou v roce 1626 zanikla přímá pokrevní linie Dubečských z Dubče, kterou lze přes Velflovice vystopovat až do poslední čtvrtiny 13. století.

Zajímavosti

Meinl Dubec měl podací právo ke kostelu sv. Havla na Starém Městě pražském, kde kázali Konrád Waldhauser a Jan Milíč z Kroměříže. +more Farářem zde byl rovněž Johánek z Pomuka, pozdější mučedník a světec Jan Nepomucký. * Na památku Dubečských z Dubče nese jedna z ulic v Dubči název „Dubeckého“. * Poslední místo odpočinku Dubečských z Dubče není známo. Nejčastěji se uvažuje o kostelu Narození Panny Marie v Průhonicích. * Dubečtí z Dubče byli pokrevně spřízněni s mnohými šlechtickými rody v Čechách, a to zejména se Zapskými ze Zap, vladyky z Kraselova nebo pány z Klinštejna.

Reference

Literatura

SVOBODOVÁ, Alena. Z různých dob našeho městečka Dubče. +more Příspěvek k dějinám současné pražské městské části. Praha: MÚ Dubeč, 2002. 60 s. * SAITL, Vilém. Rytířský rod Zapských ze Zap. Příspěvek k dějinám staré české šlechty. Dubeč: nákladem vlastním [Jindřich Zapský], 1941. 126 s. * MÍK, Vladislav. Kronika městečka Dubče. Praha: nákladem vlastním, 1932. 60. s.

Externí odkazy

[url=https://search. seznam. +morecz/. q=Dube%C4%8D&url=https%3A%2F%2Fwww. praha-dubec. cz%2Findex. asp&v=2&c=1&data2=FeAEMxMCE6NiKrjcrZvgjwe54cmag5AvR3q2quTK1CpMO_Jk3rcqg-u4PAJacngP2sStla6084jqZwRkmLmVLL7jiCnQDkUxf7U-RdI6fmI039i79kTpXwd93ujkXnZ4gJMfwr-Hhl-qO4ACDroORMVspqL]Oficiální web městské části Praha-Dubeč[/url].

Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Praha 10 Kategorie:Dubeč Kategorie:Průhonice Kategorie:Vinoř