Eduard Zanantoni

Technology

12 hours ago

Author

Eduard Zanantoni (15. prosince 1862 - 27. května 1933) byl rakousko-uherský polní podmaršál, který byl v říjnových dnech roku 1918 velitelem pražské vojenské posádky.

Život

Pocházel z Uher. Po základní škole nastoupil na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. +more Po jejím absolvování a dosažení hodnosti poručíka v roce 1882 byl přidělen nejprve k 2. pluku polního dělostřelectva a potom k 19. divizi těžké artilerie. Už jako nadporučík (1888) byl později přidělen ke generálnímu štábu rakousko-uherské armády, poté působil jako štábní důstojník u různých posádek. V roce 1900 dosáhl hodnosti majora a jako plukovník (1907) byl v letech 1907-1912 šéfem štábu 13. armádního sboru v Záhřebu.

Ve štábu působil až do začátku 1. světové války a postupně dosáhl hodnosti generálmajora, do které byl povýšen v roce 1912. +more V letech 1912-1914 byl velitelem 9. dělostřelecké brigády v Litoměřicích. Po vypuknutí války v roce 1914 byl jmenován velitelem 29. pěší divize, ale už v roce 1915 byl převelen z fronty do Prahy, kde se stal zástupcem velitele městské posádky. V roce 1915 byl také povýšen do hodnosti polního podmaršála.

V roce 1917 odešel do důchodu, ale v říjnu 1918 byl na pozici velitele pražské posádky znovu povolán. 14. +more října, na kdy Socialistická rada svolala generální stávku a očekávaly se rozsáhlé demonstrace spojené s vyhlášením republiky, povolal do Prahy vojenské posily a nechal rozestavit na 29 místech strojní pušky. Národní výbor byl o těchto opatřeních včas informován; stávka proběhla úspěšně (v Praze se do ní zapojilo asi 35 tisíc dělníků), ale k násilí či krveprolití nedošlo.

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání. Byl komturem Řádu Františka Josefa, rytířem Leopoldova řádu, nositelem Řádu železné koruny III. +more třídy, dále držitelem dvou stupňů Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal i v zahraničí, byl nositelem Řádu pruské koruny, německého Řádu červené orlice a italského Řádu sv. Mořice a Lazara.

Po zániku monarchie žil penzionovaný voják v Dubí. Působil tu ve spolku vojenských veteránů a podílel se významně na veřejné sbírce, z jejíhož výtěžku měl být v Dubí postaven pomník padlým v 1. +more světové válce. To se podařilo až krátce po Zantoniho smrti roku 1933 (pomník od teplického sochaře Friedricha Watzka stál v Dubí u Horního Mlýna až do roku 1945).