Emanuel Famíra

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Emanuel Famíra (15. listopadu 1900, Hlinsko - 6. ledna 1970, Praha) byl český sochař, malíř a tanečník, ve všech oborech tvorby samouk.

Život

Narodil se jako čtvrté z pěti dětí (ale jediný syn) nožíře Františka Famíry (1864-1911) a jeho ženy Františky, rozené Šotolové. Rodina se přestěhovala do Prahy-Holešovic, když byly Emanuelovi tři roky, a dále do chudších podnájmů v Libni, když otec zemřel. +more Emanuel se vyučil nožířem a od 20. let provozoval v pražské Libni nožířskou živnost. Dům č. p. 305 v pražské Libni (dnes Zenklova 305/11), v němž měla být podle některých údajů Famírova nožířská dílna Průčelí domu v Kandertově ulici 305/1; pamětní deska byla do roku 1989 umístěna vpravo od vchodu Od mládí patřil k místní chudině, účastnil se levicového hnutí jako typický proletář. V letech 1930-1933 byl členem skupiny intelektuálů, sdružené okolo časopisu Levá fronta a vstoupil do KSČ. Byl všestranné múzicky nadaný. Roku 1930 založil levicové loutkové Divadlo pionýrů, pro které vyřezal rozměrné loutky, a Kašpárka údajně nahradil pionýrem Vencou. Jako tanečník samouk byl v letech 1922-1933 sólistou baletu Národního divadla, v letech 1945-7 balet řídil a vedl dětskou přípravku. Roku 1948 pracoval krátce v pobočce firmy Sandrik v Mikulášovicích na Šluknovsku, aby pozvedl výrobu nožů. V letech 1957-1962 byl ředitelem Střední odborné školy výtvarné v Praze na Hollarově náměstí. S manželkou žil v Praze-Libni. V letech 1950-1970 měl ateliér v Kandertově ulici č. 1, kde byla na fasádě umístěna jeho pamětní deska. Před rokem 1989 byla jeho jménem pojmenována dnes zaniklá ulice. Ve stopě většiny délky ulice Famírova v současnosti (2019) vede ulice Čuprova.

Od února 1968 patřil ke kritikům KSČ, kteří napadali polednovou politiku Strany zleva, a srpnovou okupaci přivítal. +morejpg_|náhled|upright=1'>Hrob Emanuela Famíry (1900-1970), českého sochaře a malíře na hřbitově v Libni.

Výtvarné dílo

Z rozmanitého malířského a sochařského díla jsou nejvíce ceněny obrazy pražské periférie a krajinomalba ze 30. až 40. +more let 20. století, ale i grafické listy a portrétní busty ve stylu levicově orientovaného civilismu. Poválečná tvorba již byla poplatná socialistickému realismu. Rád používal pálenou hlínu a dřevo.

* Civilizace, olej na plátně, (1927), Národní galerie * Pomník světové hospodářské krise, (1933) z místní keramiky; pro západočeskou obec Břasy, světový unikát zničený v roce 1941 nacisty * Demonstrace, reliéf, dubové dřevo, (1962), Galerie hl. m. +more Prahy * Hlava dělníka, bronz, Galerie hl. m. Prahy * Busta Zdeňka Nejedlého pro panteon Národního muzea v Praze, bronz, Národní muzeum * Krajinomalby z pražské periférie, zejména Libeň, Galerie Středočeského kraje.

Publicistika

Famíra byl schopen teoretické sebereflexe své práce a zamýšlel se nad ní v esejích, které sám graficky upravoval. * Co s jevištěm (1937) * Protiklady v umělecké tvorbě (1946)