Enrjakudži

Enrjakudži je klášter buddhistické sekty Tendai na hoře Hiei v Ócu nad Kjótem v Japonsku. Byl založen v roce 788 mnichem Saičóem (767-822), známým také jako Dengjó Daiši, který do Japonska přivezl učení sekty Tendai z Číny. Enrjakudži je ústředím sekty Tendai a jedním z nejvýznamnějších klášterů v japonských dějinách. Buddhismus tu studovali pozdější zakladatelé sekty Čisté země (Hónen), Pravé sekty Čisté země (Šinran), zenových sekt Rinzai (Eisai) a Sótó (Dógen) a sekty Hokke (Ničiren).

Od roku 1994 je klášter spolu s několika dalšími památkami v Kjótu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“.

Historie

Podporován císařem Kammuem vysvětil buddhistický mnich Saičó v roce 807 sto žáků. Jeho mniši udržovali na hoře Hiei přísnou kázeň a dvanáct let žili v ústraní a věnovali se studiu a meditaci. +more Po uplynutí této doby byli nejlepší studenti ponecháni v klášteře, zatímco ostatní nastoupili do funkcí ve státní správě. Na vrcholu své moci klášter tvořil obrovský komplex až 3000 různých svatyní a budov a patřila k němu rovněž početná armáda válčících mnichů neboli sóhei .

V 10. +more století vypukly mezi mnichy Enninovy a Enčinovy linie (Sanmon a Džimon) spory o nástupnictví, které vyústily ve vytvoření dvou proti sobě stojících center školy Tendai v chrámu Enrjakudži a v sesterském chrámu Miidera na úpatí hory Hiei ve městě Ócu v prefektuře Šiga. K urovnání sporů mezi nimi byli využíváni válčící mniši. Vůdci sekty Tendai začali najímat armády žoldnéřů, které zastrašovaly soupeře, a dokonce pochodovaly na hlavní město, aby prosadily mnišské požadavky.

V roce 1336 se sesazený císař Go-Daigo odmítl smířit s obsazením Kjóta a uprchl do chrámu Enrjakudži.

Roku 1571 klášter oblehl daimjó Nobunaga Oda v rámci svého tažení za sjednocení země (a s ním souvisejícím odstraněním všech případných rivalů) a v bitvě, která se strhla 30. září, jeho vojsko klášter vypálilo a mnichy pobilo. +more Současná podoba kláštera Enrjakudži je výsledkem rekonstrukce, která probíhala koncem 16. a v 1. polovině 17. století. Řádění Odova vojska přestála pouze jedna menší stavba, Lapisová síň Ruridó , jež pochází z 13. století. Ve 20. století musela být dvakrát opravována kvůli pádu stromů v nepříznivému počasí. Při rekonstrukci kláštera sem byly některé stavby přeneseny z jiných chrámů, zejména ze sesterského chrámu Miidera na úpatí hory Hiei. Proto jsou některé budovy starší než by měly podle doby rekonstrukce být.

Dnes je většina staveb v klášteře seskupena do tří oblastí: Tótó ( ─ Východní pagoda), Saitó ( ─ Západní pagoda) a Jokokawa . Nejvýznamnější budovy kláštera jsou soustředěny v oblasti Tótó. +more Oblast Saitó je od Tótó vzdálena asi 20 minut chůze a nachází se zde rovněž několik významných budov. Oblast Jokokawa je izolovanější a méně navštěvovaná, vzdálená od Saitó asi hodinu chůze.

Galerie

Soubor:Ruri-do. jpg|Lapisová síň Ruridó (るり堂) Soubor:Enryakuji Daikodo01n3200. +morejpg|Velká studijní síň Daikódó (大講堂) Soubor:Enryakuji Kanchodo01n3200. jpg|Síň Kandžódó (灌頂堂) Soubor:Enryakuji Monjuro02n3200. jpg|Brána Mondžuró (文殊楼) Soubor:Enryakuji Shoro01n4272. jpg|Zvonice Šóró (鐘楼) Soubor:Enryakuji Toto01n3200. jpg|Východní pagoda Tótó (東塔) Soubor:Enryakuji Amidado. jpg|Amidova síň Amidadó (阿弥陀堂) Soubor:Enryakuji Kaidanin01n3200. jpg|Ordinační síň Kaidan'in (戒壇院) Soubor:Enryaku-ji Yokokawa-chudo-r. jpg|Hlavní síň Jokokawa čúdó (横川中堂).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20110610211111/http://www.pref.kyoto.jp/visitkyoto/en/theme/sites/shrines/w_heritage/10/]Turistický průvodce prefektury Kjóto - Kózandži[/url]

Kategorie:Buddhistické chrámy v Japonsku Kategorie:Prefektura Šiga