Ervín z Neippergu

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Ervín František hrabě z Neippergu ( Erwin Franz Ludwig Bernhard Graf und Herr von Neipperg) (6. dubna 1813 Schwaigern - 2. března 1897 Schwaigern) byl německý šlechtic a rakousko-uherský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1830 a zúčastnil se několika válečných tažení. V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl zemským velitelem ve východní Haliči (1869-1878). Svou kariéru završil v čestné funkci velitele jedné z císařských gard (1878-1897). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a členem rakouské Panské sněmovny. Svými dvěma sňatky se spříznil s českými rody Valdštejnů a Lobkowiczů.

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Neippergů, narodil se na zámku Schwaigern jako čtvrtý syn hraběte Adama Alberta z Neippergu (1775-1829), generála a diplomata napoleonských válek, matkou byla italská šlechtična hraběnka Teresa Pola (1778-1815). Po jejím úmrtí se Adam podruhé oženil s arcivévodkyní Marií Luisou (1791-1847), bývalou manželkou císaře Napoleona. +more Ervín studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni (1825-1830) a v roce 1830 vstoupil jako poručík do rakouské armády. Vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech, již v osmnácti letech byl nadporučíkem (1831) a v roce 1836 získal hodnost rytmistra. Aktivní službu začínal u 2. švališérského pluku v Uhrách, později strávil několik let v Parmě, kde sídlila jeho nevlastní matka Marie Luisa. V roce 1847 byl povýšen na majora a během revoluce v roce 1848 byl velitelem rakouské posádky v Parmě. Bojoval v bitvě u Custozzy, poté byl převelen do Uher, kde se zúčastnil bojů proti maďarským povstalcům. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1849, plukovník 1850) a poté byl velitelem 2. dragounského pluku.

Zámek Schwaigern (Bádensko-Württembersko), hlavní rodové sídlo V roce 1854 dosáhl hodnosti generálmajora a jako velitel brigády sloužil v Uhrách, respektive v Banátu. +more Po druhém sňatku v roce 1856 dočasně armádu opustil a žil na statcích rodiny své manželky v Čechách. Po návratu do armády byl zástupcem velitele 6. armádního sboru v Itálii. Ve válce se Sardinií (1859) byl přidělen k 1. armádnímu sboru, ale do bojů fakticky nezasáhl. V roce 1863 byl povýšen na polního podmaršála, v prusko-dánské válce byl zástupcem velitele 6. armádního sboru a účastníkem invaze do Jutska. V letech 1864-1866 byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči. Za prusko-rakouské války v roce 1866 převzal velení 4. divize 8. armádního sboru a byl poražen pruskou armádou v bitvě u Aschaffenburgu. Po válce byl divizním velitelem v Prešpurku a v roce 1869 provizorně vrchním velitelem ve Vídni. V letech 1869-1878 zastával funkci vrchního velitele pro východní Halič a Bukovinu se sídlem ve Lvově. V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Nakonec odešel do Vídně a v letech 1878-1897 zastával čestný post velitele jedné z císařských gard (Capitän der k. u. k. Trabanten-Leibgarde), z titulu této funkce byl také velitelem stráže v Hofburgu.

Po smrti nejstaršího bratra Alfreda (1807-1865) převzal správu rodového majetku ve Württembersku (další dva starší bratři zemřeli bezdětní již dříve). K majetku patřily rozsáhlé pozemky se zříceninou starobylého hradu Neipperg. +more Hlavním sídlem byl zámek Schwaigern, který během 19. století prošel nákladnou novogotickou přestavbou. Zde Ervín Neipperg zemřel v březnu 1897 a je pohřben na rodovém pohřebišti v nedalekém Massenbachhausenu.

Tituly a ocenění

Jako potomek staré říšské šlechty patřil k mediatizovaným rodům, kterým byl v roce 1829 přiznán nárok na oslovení Osvícenost. V roce 1837 byl jmenován c. +more k. komořím a v roce 1869 byl získal titul c. k. tajného rady. Od roku 1865 byl čestným majitelem 12. dragounského pluku. V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, díky majetku v Německu byl také dědičným členem horní komory zemského sněmu Württemberského království (1865). Byl čestným rytířem Německého řádu a Maltézského řádu. V roce 1873 získal prestižní Řád zlatého rouna, kromě toho byl nositelem řady dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849) * +morepng'>60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1850) * 60x60pixelů komandér Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1873) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1876) * 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Štěpána (1890).

Zahraničí

Important

Württemberské království

Rodina

vlevo Byl dvakrát ženatý. +more Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1845 s hraběnkou Henriettou Valdštejnovou (1823-1845), dcerou Antonína z Valdštejna. Henrietta však zemřela již tři měsíce po svatbě. Ervín se podruhé oženil v Praze v roce 1852 s princeznou Rosou Lobkovicovou (1832-1905), dcerou knížete Augusta Longina z Lobkovic z mělnické rodové sekundogenitury. Rosa byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z druhého manželství se narodily tři děti.

* 1. Reinhard (1856-1919), poslanec německého říšského sněmu, dědičný člen horní komory württemberského zemského sněmu, ∞ 1880 hraběnka Gabriela z Valdštejna (1857-1948) * 2. +more Anna Berta (1857-1932), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1884 kníže Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz (1858-1938), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, rytíř Řádu zlatého rouna * 3. Hedvika (1859-1916), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1881 hrabě František Xaver von Königsegg-Aulendorf (1858-1927).

Díky svému manželství s Rosou Lobkovicovou měl příbuzenské vazby na několik významných osobností, jeho švagry byli kníže Jiří Kristián z Lobkowicz (1835-1908), kníže Alfred II. +more Windischgrätz (1819-1876) nebo hrabě Mořic Esterházy (1807-1890).

Ervínův mladší nevlastní bratr Vilém Albrecht (1819-1895) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Namísto původního rodového jména Neipperg přijal jeho italskou variantu Montenuovo a jako syn arcivévodkyně Marie Luisy získal titul knížete. +more V další generaci vynikl kníže Alfred Montenuovo (1854-1927), dlouholetý nejvyšší hofmistr císaře Františka Josefa I.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. deutsche-biographie. +morede/sfz70987. html]Ervín Neipperg in: Deutsche Biographie[/url] * [url=https://www. parlament. gv. at/recherchieren/personen/parlamentarierinnen-ab-1848/parlamentarier-1848-1918/Neipperg]Ervín Neipperg na webu rakouského parlamentu[/url].