Eufemie Ratibořská

Eufemie Ratibořská, polsky Eufemia, nebo jen Ofka (před rokem 1299, zemřela 17. ledna 1359) - byla jeptiška řádů dominikánů, služebnice Boží katolické církve.

Život

Eufemie byla dcerou ratibořského knížete Přemka Ratibořského († 1306) a čerské kněžny Anny Mazovské († 1324), která byla dcerou Konráda II. +more Mazovského (polsky Konrad II czerski, † 1294) a Hedviky Lehnické (polsky Jadwiga Legnicka). Byla pravděpodobně prvorozenou dcerou a jméno získala po své babičce, ze strany otce, Eufemii Velkopolské († 1281).

Život v řádu

V roce 1313, 9. dubna, si oblékla mnišské roucho a vstoupila do kláštera dominikánek sv. +more Ducha v Ratiboři. Tímto krokem následovala cestu a odkaz: sv. Hedviky z Andechs ( † 1243), kněžny Anny Přemyslovny († 1265), sv. Anežky České († 1234), blahoslavené Beningny z Vratislavi ( † 1241) a blahoslavené Bronislavy ( † 1259), ale především mystický a stigmatický odkaz dominikánky sv. Kateřiny Sienské (1347-1380).

Během své služby v řádu, byla dvakrát představenou abatyší (matka představená), a to v letech 1341 a 1358-1359. Dle písemných záznamů z té doby dbala o majetek kláštera, resp. +more jeho rozšiřování. V roce 1313 získala vesnice: Proszowiec, Marklovice , Lyski , Pogrzebień a Lubomii . Tyto vesnice ji daroval její bratr Lešek Ratibořský († 1336).

Vratislavský biskup Nanker z Oxy v roce 1335 daroval klášteru desátky z vesnic: Běnkovicích , Strzybnik , Sudół a Kornowac .

V roce 1337 koupily dominikánky vesnici Lhotku od Izoldy, vdově po Petrovi Stralovi .

V roce 1339 pak vesnici Utěškov , a polovinu vesnice Varmutovice v Kozelském knížectví, od nějakého Kunada řečeného Stoš, Stošovec ( Stoszowic).

V roce 1340 dominikánky prostřednictvím Eufemie koupily od Jindřicha z Plumova a jeho bratra Ješka městečko Baborov s vesnicemi Sulkov , Červenkovo , Suchá Psina , Dzílov a Štíty .

V roce 1343 pak o švagra, Mikuláše II. +more Opavského, práva na a kus země v Běnkovicích. O osm let později klášteru patřily již celé Běnkovice. Klášteru je tři bratři - Běnek , Turc a Kobern.

Dne 2. července 1345 papež +more'>Klemens VI. potvrdil veškeré nabyté majetky a ještě v tom samém roce je vzal pod svou správu. Dne 29. září 1345 byl dostavěn a vysvěcen kostel i klášter sv. Ducha a stal se tak centrem náboženského a kulturního života v Ratiboři.

Smrt

Eufemie, ke konci svého života, 8. prosince 1358, sepsala rozsáhlou poslední vůli (testament), ve kterém veškerý svůj majetek darovala řádu. +more Zemřela 17. ledna 1359. Byla pohřbena v kapli sv. Dominika, která byla součásti kláštere dominikánek v Ratiboři.

Kult a blahoslavení

Hagiografická díla, která vznikla po její smrti, popisují její zbožný život, plný sebeobětování a prožit dle křesťanských hodnot.

Na počátku 19. +more století byla rakev s jejími ostatky přenesena do farního kostela Nanebevzetí Panny Marie (polsky Parafia Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny, německy Liebfrauenkirche) v Ratiboři, kde jí byl zasvěcen jeden z bočních oltářů. Tento oltář shořel, společně s rakví s ostatky během požáru kostela v roce 1945.

Euphemie je stále oslavována v ratibořském kostele, jako svatá na oltáři.

Dne 19. ledna 2014 arcibiskup Andrzej Konrad Czaja inicioval svolání komise k zahájení procesu blahořečení. +more Kongregace vydala dokument, tzv. "nihil obstat", který potvrdil, že neexistují žádné překážky, které by bránily shromažďování důkazů, které by měly prokázat důvody k blahořečení. Od té chvíle má Eufemie nárok na titul "Služebník boží".

Fragmenty ze života

Odkazy

Reference

Literatura

Kublin Grzegorz: Średniowieczne i nowożytne testimonia sanctitatis Eufemii raciborskiej (zm. 1359)

Externí odkazy

Kategorie:Polští Služebníci Boží Kategorie:Slezští Piastovci Kategorie:Zakladatelé klášterů Kategorie:Pohřbení v klášteře dominikánek v Ratiboři Kategorie:Abatyše Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí 17. +more ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1359 Kategorie:Ženy.