MongoDB\Model\BSONDocument Object
(
[storage:ArrayObject:private] => Array
(
[_id] => Evropská_integrace
[text] => MongoDB\Model\BSONDocument Object
(
[storage:ArrayObject:private] => Array
(
[@attributes] => MongoDB\Model\BSONDocument Object
(
[storage:ArrayObject:private] => Array
(
[bytes] => 24505
)
)
[0] => {{Sloučit|Evropská desintegrace|sem}}
[[Soubor:EU-Agreements-2011-06-03.svg|250px|náhled|Dohody a smlouvy Evropské unie:
{{legenda|#000080|[[Evropská unie|EU]], [[Schengenský prostor|Schengen]], [[Evropská měnová unie|EMU]], [[Společná bezpečnostní a obranná politika|CSDP]] (všechny smlouvy): 17 zemí}}
{{legenda|#008080|EU, Schengen, CSDP: 4 země}}
{{legenda|#00FFFF|EU, Schengen: 1 země}}
{{legenda|#008000|EU, EMU, CSDP: 2 země}}
{{legenda|#00FF00|EU, CSDP: 3 země}}
{{legenda|#800080|[[Evropský hospodářský prostor|EEA]], Schengen: 3 země}}
{{legenda|#803300|Bilaterální smlouvy, Schengen: 1 země}}
{{legenda|#800000|Bilaterální smlouvy: 1 země}}
{{legenda|#FF6600|Kandidáti, nějaké dohody: 5 zemí}}
{{legenda|#F5FF52|Ministáty, nějaké dohody: 4 zemí}}
{{legenda|#000000|Asociační dohoda: 3 země}}
{{legenda|grey|Nějaké smlouvy: 0 zemí}}]]
'''Evropská integrace''' je „proces vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy“.''Smlouva o Evropské unii'', Hlava I., čl. A. Zásadní [[Politický|politické]], [[Zákonodárství|zákonodárné]] i [[Ekonomika|ekonomické]] sbližování začalo po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] a znamená, že jednotlivé [[Členský stát Evropské unie|členské státy]] přenášejí některé své [[Kompetence (právo)|kompetence]] na [[Instituce Evropské unie|společné instituce]]. Hlavními institucemi tohoto procesu jsou [[Evropská unie]] a [[Rada Evropy]]. Opačným procesem k procesu evropské integrace je [[evropská disintegrace]].
Po druhé světové válce byla Evropa rozdělena [[Železná opona|železnou oponou]] mezi [[Západní blok|Západní]] a [[Východní blok]] a na neutrální státy. Integrace začala na svobodném západě jako přímá reakce na válku, kdy sloužila jako nástroj znemožňující vznik nového obdobného konfliktu a vycházela z předpokladu, že vzájemná spolupráce států je pro ně prospěšnější než možné zisky z vyhrané války. Integrace se soustředila kolem sblížení [[Francie]] se [[Západní Německo|Západním Německem]], které překonalo dřívější [[Revanšismus|revašismus]]. Hlavní proud integrace započal roku 1952 založením [[Evropské společenství uhlí a oceli|Evropského společenství uhlí a oceli]], což byly nezbytné suroviny potřebné pro vedení války, a v zásadě završené vznikem Evropské unie roku 1993. [[Pád komunismu v Evropě|Pád komunismu]] počínaje rokem 1989 otevřel možnost integrace pro celou Evropu.
== Historie ==
{{podrobně|Historie evropské integrace}}
Snahu o spojení různých evropských území je možné zaznamenat již ve starší historii [[Evropa|Evropy]], např. ve [[starověk]]u či [[středověk]]u, kdy někteří z vládců toužili po co nejširší mocenské nadvládě nad ostatními zeměmi (např. [[Starověký Řím|římští]], [[Byzantská říše|byzantští]] či později [[Franská říše|franští]] a [[Svatá říše římská|němečtí]] císařové), nebo kdy vznikala různá seskupení za účelem vojenské či jiné spolupráce (např. některé kmenové svazy jako [[Sámova říše|Samova říše]] či [[Lutici|Luticové]], nebo později [[Polsko-litevská unie|Polsko-Litevská unie]])
Myšlenka smlouvy mezi evropskými zeměmi vznikla v pozdním středověku a jedním z prvních průkopníků byl český král [[Jiří z Poděbrad]] ([[1462]]). Heslo „Spojené státy evropské“ poprvé použil [[Victor Hugo]] roku 1849, ve 20. století myšlenku oživila [[Panevropská unie]] [[Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi|R. Coudenhove-Kalergiho]] a v meziválečné době ji sledoval zejména francouzský ministr [[Aristide Briand]]. Evropská integrace vznikla především proto, že řada odpovědných politiků chtěla vytvořit podmínky, aby se světová válka – která v Evropě vznikla – nemohla opakovat. Významným podnětem byla řeč [[Winston Churchill|Winstona Churchilla]] [[19. září]] [[1946]] v [[Curych]]u.{{Doplňte zdroj}}
Prvním krokem praktické integrace bylo v roce 1948 založení [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci]] (OEEC), jejíchž 18 členů spolurozhodovalo o rozdělení americké pomoci v rámci [[Marshallův plán|Marshallova plánu]]; roku 1961 z ní vznikla [[OECD]]. Roku 1949 byla z podnětu W. Churchilla založena [[Rada Evropy]] se širokým polem působnosti, dnes hlavně v oblasti lidských práv. Téhož roku vznikla v [[Moskva|Moskvě]] [[Rada vzájemné hospodářské pomoci]] (RVHP), která roku 1991 zanikla. Roku 1952 vzniklo nadnárodní [[Evropské společenství uhlí a oceli]], v němž šest účastníků ([[Belgie]], [[Francie]], [[Itálie]], [[Lucembursko]], [[Západní Německo]] a [[Nizozemsko]]) koordinovalo svoji produkci, aby se předešlo hospodářským konfliktům, které přispěly ke vzniku první světové války.
Tytéž státy podepsaly roku 1957 [[Římské smlouvy]] o [[Evropské společenství pro atomovou energii|Euratomu]] a o společném trhu, čímž vzniklo [[Evropské hospodářské společenství]] (EHS) a roku 1960 [[Evropské sdružení volného obchodu]] (EFTA). [[Maastrichtská smlouva|Maastrichtskou smlouvou]] z roku 1992 vznikla z EHS Evropská unie a její působnost se rozšířila o bezpečnostní a zahraniční politiku a soudní spolupráci. [[Schengenská smlouva]] o volném pohybu osob a zboží byla podepsána roku 1985 a roku 1997 se stala součástí práva EU. [[Lisabonská smlouva]] z roku 2007–2009 udělala řadu reforem k zefektivnění činnosti EU.
== Stádia ekonomické integrace ==
* '''zóna volného obchodu (ZVO)'''
ZVO je území několika států, které mezi sebou zrušily obchodní překážky. V říjnu 2015 vznikla poslední světová ZVO, tzv. [[Transpacifické partnerství]]{{Citace elektronického periodika|titul=Vzniká největší zóna volného obchodu na světě {{!}} BusinessInfo.cz|periodikum=www.businessinfo.cz|url=http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vznika-nejvetsi-zona-volneho-obchodu-na-svete-71709.html|datum přístupu=2016-10-12|url archivu=https://web.archive.org/web/20161013071621/http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vznika-nejvetsi-zona-volneho-obchodu-na-svete-71709.html|datum archivace=2016-10-13|nedostupné=ano}}, která je tvořena 12 zeměmi.
* '''[[celní unie]]'''{{Citace elektronického periodika|titul=C-D|periodikum=www.euroskop.cz|url=http://www.euroskop.cz/283/sekce/c-d/|datum přístupu=2016-10-12|url archivu=https://web.archive.org/web/20161013215650/https://www.euroskop.cz/283/sekce/c-d/|datum archivace=2016-10-13}}
[[Celní unie]] je rozšířením ZVO. Představuje druhý stupeň evropské integrace. Členské státy se při ní dohodnou, že vůči [[Třetí země|třetím zemím]] budou uplatňovat jednotné celní sazby. Příkladem [[celní unie]] je ta mezi [[Švýcarsko|Švýcarskem]] a [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnskem]].
* '''společný trh'''
Třetí stádium evropské integrace těží z výhod [[celní unie]]. Přidává volný pohyb osob, [[kapitál]]u a služeb. Příkladem Společného trhu je [[Evropské hospodářské společenství]] (EHS).
* '''hospodářská a měnová unie (HMU)'''
Nejsložitější stádium evropské integrace. [[Měnová unie|Měnovou unií]] se rozumí používání jednotné měny jako zákonného platidla. [[Hospodářská unie]] se vyznačuje společnou hospodářskou politikou.
* '''[[politická unie]]'''
[[Politická unie]] představuje kompletní hospodářskou a politickou integraci. Dříve samostatné státy splynou v nový celek. Příkladem je [[znovusjednocení Německa]] v roce 1990.
== Rozšíření ==
[[Soubor: EU free trade agreements.PNG|náhled|upright=1.6|Dohody o volném obchodu s EU]]
Počet členů [[Evropské společenství|Evropského společenství]]/[[Evropská unie|Evropské unie]] se postupně rozrůstal z původních šesti až na současných 27:
* Zakládající Šestka: [[1951]]: [[Belgie]], [[Francie]], [[Lucembursko]], [[Itálie]], [[Německo]] a [[Nizozemsko]].
* První rozšíření: [[1973]]: [[Dánsko]], [[Irsko]] a [[Spojené království|Spojené království]] {{Poznámka|V roce 2021 Spojené království vystoupilo z Evropské unie.}}.
* Druhé rozšíření: [[1981]]: [[Řecko]].
* Třetí rozšíření: [[1986]]: [[Portugalsko]] a [[Španělsko]].
* Čtvrté rozšíření: [[1995]]: [[Finsko]], [[Rakousko]] a [[Švédsko]].
* Páté rozšíření: [[2004]]: [[Česko]], [[Estonsko]], [[Kypr]], [[Litva]], [[Lotyšsko]], [[Maďarsko]], [[Malta]], [[Polsko]], [[Slovensko]] a [[Slovinsko]].
* Šesté rozšíření: [[2007]]: [[Bulharsko]] a [[Rumunsko]].
* Sedmé rozšíření: [[2013]]: [[Chorvatsko]].
Kandidátskými zeměmi{{Citace elektronického periodika|příjmení=Anonymous|titul=Jednotlivé země - European Union website, the official EU website - European Commission|periodikum=European Union website, the official EU website - European Commission|url=http://europa.eu/european-union/about-eu/countries_cs|datum vydání=2016-07-05|jazyk=en|datum přístupu=2016-10-12}} jsou [[Albánie]], [[Severní Makedonie]], [[Černá Hora]], [[Srbsko]] a [[Turecko]]. [[Potenciální kandidátská země|Potenciálními kandidátskými zeměmi]] jsou [[Bosna a Hercegovina]] a [[Kosovo]].
== Další vývoj integrace - budoucí rozšiřování EU ==
Vstup do [[Evropská unie|EU]] je podmíněn splněním '''„[[Kodaňská kritéria|kodaňských kritérií]]“,''' která byla stanovena na zasedání [[Evropská rada|Evropské Rady]] v roce [[1993]] v [[Kodaň|Kodani]].
Kritéria jsou následující:
* stát musí být stabilním demokratickým institucionálním systémem, který zajišťuje ochranu lidských práv, nadvládu práva a respektování práv menšin,
* stát musí mít fungující [[Tržní ekonomika|tržní ekonomiku]], která je schopná se vypořádat s konkurenčními tlaky a tržními silami uvnitř [[Evropská unie|EU]],
* stát musí zajistit začlenění [[Legislativa|legislativy]] ES do národní legislativy a musí převzít závazky plynoucí z [[Členský stát Evropské unie|členství]], a to včetně ztotožnění se s cíli hospodářské, politické a měnové unie.
'''Země usilující o členství v EU'''
Evropská komise rozděluje státy, které projevily zájem o členství do dvou skupin, a to na kandidátské země a potenciální kandidátské země.
* '''Kandidátská země''' – taková země, která podala žádost o členství, může být považována za demokratickou a je připravena zahájit vyjednávání podmínek členství. Za kandidátské země jsou v současnosti považovány [[Černá Hora]], [[Srbsko]], [[Severní Makedonie]] a [[Turecko]].
* '''Potenciální kandidátská země''' – taková země, která projevila zájem o vstup do [[Evropská unie|EU]], ale není ještě připravena na zahájení vyjednávání podmínek a není považována za stabilizovanou demokratickou zemi. Za potenciální kandidátské země jsou v současnosti považovány [[Albánie]], [[Bosna a Hercegovina]] a [[Kosovo]].
V případě Albánie, Bosny a Hercegoviny a Turecka se jedná o [[Muslim|země muslimské]] nebo země s významnou muslimskou minoritou, a proto se nabízí otázka, zda budou členské země EU a jejich občané připraveni na [[Integrace|integraci]] se zeměmi s jiným náboženstvím a kulturou.
== Další programy ==
[[Soubor:Schengenzone.svg|náhled|upright=1.0|Schengenská oblast]]
Roku 2002 zavedlo 11 zemí EU společnou měnu [[euro]], k níž potom přistoupilo ještě 6 zemí. Šest malých nečlenských států ([[Andorra]], [[Černá Hora]], [[Kosovo]], [[Monako]], [[San Marino]], [[Vatikán]]) užívá euro také. Asociační smlouvy, zahrnující dohodu o volném obchodu, uzavřela EU s dalšími 11 státy (mimo jiné [[Alžír]], [[Egypt]], [[Chile]], [[Izrael]], [[Jihoafrická republika]], [[Libanon]], [[Maroko]], [[Mexiko]], [[Tunis]]).
Programu [[Program Erasmus|Erasmus]], založeného roku 1987, který podporuje mobilitu studentů a akademických pracovníků, se účastní celkem 31 zemí. [[Boloňský proces|Boloňského procesu]], který chce tuto mobilitu podpořit zavedením srovnatelných stupňů a titulů, se účastní 47 zemí. Kromě zemí EU je to také [[Arménie]], [[Ázerbájdžán]], [[Gruzie]], [[Rusko]], [[Švýcarsko]], [[Ukrajina]] a další. Projektu SOS (''Smart Open Services''), který podporuje mobilitu pacientů a umožňuje přeshraniční poskytování lékařských služeb, se účastní 12 členských států EU včetně České republiky.
Od roku 1992 mají občané EU volební právo v místních volbách tam, kde trvale žijí, i když jsou občany jiného státu. [[Schengenská dohoda|Schengenské dohody]] o zrušení hraničních kontrol se účastní všechny země EU kromě Irska, a dále [[Island]], [[Norsko]] a [[Švýcarsko]]. Evropská unie není stát a nemá tedy vlastní armádu. Na jejích expedičních sborech, které působí v krizových oblastech, se podílejí všechny státy EU kromě Dánska, a navíc Norsko a Turecko.
Na činnosti [[Evropská kosmická agentura|Evropské kosmické agentury]] (ESA), která je zatím na EU nezávislá, se podílí 18 členských států včetně ČR, Kanady, Norska a Švýcarska.
Prohlubování i rozšiřování ovšem neprobíhalo rovnoměrně a nelze ani říci, že by míra integrace prostřednictvím různých projektů byla hierarchicky uspořádaná. Proto se dnes často hovoří o integraci ''a la carte'' („podle jídelníčku“), kdy si jednotlivé země samy vybírají, na kterých integračních krocích se chtějí podílet.
== Budoucnost evropské integrace ==
Systémové fungování [[Evropská unie|Evropské unie]] v budoucnu může být podle A. Kadlecové následující:{{Citace elektronického periodika|příjmení=Kadlecová|jméno=Adéla|titul=Směřuje Evropská unie k modelu flexibilního uspořádání? Analýza vývoje a současného postavení principu flexibility v procesu evropské integrace se zvláštním zřetelem k mechanismu bližší, respektive zesílené spolupráce.|periodikum=Mezinárodní vztahy|vydavatel=|url=https://mv.iir.cz/article/view/186|datum vydání=2006|datum přístupu=2016-10-27|url archivu=https://web.archive.org/web/20181109092253/https://mv.iir.cz/article/view/186|datum archivace=2018-11-09}}
* '''Vícerychlostní Evropa'''
[[Vícerychlostní Evropa]] je modelem, kde je za hlavní proměnnou brána kategorie času. Za jádro Unie je stanovována skupina členských států, jež určuje společné integrační cíle. Státy jádra splňují socioekonomická kritéria, ale disponují i dostatečnou politickou vůlí postupovat v jistých oblastech politiky dále než ostatní státy. Je předpokladem, že státy, které nejsou součástí jádra, se k němu v určitém časovém horizontu připojí. Délka tohoto období je individuální, neboť je odvozena od toho, jak jsou státy schopny plnit daná politická a socioekonomická kritéria, kvalifikující je k členství v jádru. Vícerychlostní model znamená integrační postup, kdy všechny [[Členský stát Evropské unie|členské státy]] sledují totožné cíle a politiky, ale v rozdílném čase. Tyto cíle jsou předem definovány a jsou mezi všemi členy Unie shodné a všichni se ochotně chtějí k těmto cílům připojit. V tomto modelu se tedy připouští rozdíly v postavení mezi členskými státy, avšak jen dočasně.
* '''Variabilní geometrie'''
Flexibilní uspořádání podle zásad [[variabilní geometrie]] uznává trvale diferenciovaný rozsah závazků členských států. Vnitřně je tento základní model rozdělen na integrační jádro, které je vyznačováno maximální možnou intenzitou vzájemného propojení, a na periferní oblasti spolupráce, kde je míra vzájemného propojení odstupňována a směrem od jádra probíhá s menší intenzitou. Mezi vnitřním jádrem a vnější hranicí integrujícího se prostoru se formují různé celky. Tyto celky spojují různé země podle variabilních oblastí spolupráce. Výchozí kategorií pro klasifikaci modelů variabilní geometrie je prostor. Tento model počítá se stálou diferenciací postavení jednotlivých členů podle stupně jejich vzájemné [[integrace]]. Připouští tak možnost, že některé členské státy nebudou mít nikdy dostatek kapacit připojit se k určitým oblastem spolupráce jádra.
* '''Integrace à la carte'''
Třetí formu flexibilní spolupráce je možné popsat jako kooperaci na bázi přesně definovaného, přesto relativně úzkého rozsahu společných pravidel, jakéhosi nejmenšího společného jmenovatele. V ostatních oblastech, které nejsou zahrnuty do společného základu, mohou státy postupovat jednotlivě, nebo mohou vytvářet koalice v závislosti na individuálních zájmech a vůli. Členské státy si tak vybírají z „jídelního lístku“, na jakých oblastech integrace se podílet chtějí a na kterých ne. Hlavní proměnnou je v tomto případě předmět spolupráce. Kategorie času zde nehraje žádnou roli. Integrace [[à la carte]] se principiálně liší od vícerychlostního modelu, neboť na rozdíl od něj nepředpokládá soubor přesně definovaných společných záměrů a cílů, k nimž se všechny státy dříve či později zavázaly dospět. Model à la carte naproti tomu směřuje k multiplikaci výjimek a každý členský stát svobodně rozhodne o své účasti na konkrétní politice či aktivitě. Liší se též od koncepce variabilní geometrie, která institucionalizuje rozdíly mezi státy, čímž vytváří prostor pro různé integrující se koalice a celky.
== Organizace podporující evropskou integraci ==
O silnější evropské sjednocení usilují mimo různé mezivládní organizace také nevládní uskupení:
* [[Evropské hnutí]]
* [[Panevropská unie]]
* [[Spinelliho skupina]]
* [[Unie evropských federalistů]]
== Kritika evropské integrace ==
Existují kritici evropské integrace. Francouzská strana [[Marine Le Penová|Marine Le Penové]] žádá vystoupení Francie z eurozóny, nizozemská strana [[PVV]], rakouská strana [[FPÖ]], belgická strana [[Vlaams Belang]] a švédští Demokraté chtějí omezení v [[Schengenský prostor|Schengenském prostoru]].{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Šlajchrtová
| jméno = Leona
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = V Evropě sílí odpůrci imigrace, Unii chtějí rozklížit zevnitř
| periodikum = iDNES.cz
| odkaz na periodikum = iDNES.cz
| datum vydání = 27. dubna 2014 20:53
| datum aktualizace =
| datum přístupu =
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://zpravy.idnes.cz/volici-jsou-denim-v-unii-zklamani-k-eurovolbam-se-jim-nechce-p4y-/zahranicni.aspx?c=A140425_171925_zahranicni_bva
| issn =
}} Jedním z cílů kritiků evropské integrace je v evropském parlamentu vytvořit novou frakci, která by rozklížila Unii zevnitř. Podle Václava Vlka odstředivá hnutí v jednotlivých státech nabývají na síle tím více, čím více Brusel tlačí na jednotu a na vytvoření federace.{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Vlk
| jméno = Václav
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = EVROPA: Evropská unie o čtyřiceti státech?
| periodikum = Neviditelný pes
| odkaz na periodikum = Neviditelný pes
| datum vydání = 18. 12. 2012
| datum aktualizace =
| datum přístupu =
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-evropska-unie-o-ctyriceti-statech-fpy-/p_zahranici.aspx?c=A121216_233404_p_zahranici_wag
| issn =
}}{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Václav Vlk: Evropská unie o čtyřiceti státech?
| periodikum = ČRo 6
| odkaz na periodikum = Český rozhlas 6
| datum vydání = 15. prosince 2012 v 15:45
| datum aktualizace =
| datum přístupu =
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/vaclav-vlk-evropska-unie-o-ctyriceti-statech--1150258
| issn =
}}{{Nedostupný zdroj}}
Irský profesor [[Anthony Coughlana]] kritizuje rušení 70 národních vet, společnou zahraniční politiku EU, posílení velkých zemí na úkor malých, ideologické pasáže ústavy, pasarely umožňující měnit ústavu bez další ratifikace a řadu dalších věcí.{{Citace monografie|příjmení=Loužek|jméno=Marek|příjmení2=|jméno2=|titul=Krach evropské ústavy|vydání=1. vydání|vydavatel=Centrum pro ekonomiku a politiku|místo=Praha|rok=2005|počet stran=|strany=|isbn=80-86547-45-0}}
Historik a politolog Lukáš Petřík tvrdí, že unie není demokratická, důvodem je způsob přijímají evropské ústavy alias Lisabonské smlouvy. Kniha Christophera Bookera a Richarda Northe Skryté dějiny evropské integrace, v originále nazvána jako Velký podvod, dokazuje, že vytvoření společného trhu a hospodářského společenství bylo jedním z kroků, které mají za cíl vytvoření evropského státu.{{Citace monografie|příjmení=Loužek|jméno=Marek|příjmení2=|jméno2=|titul=Evropská unie v pasti centralizace|vydání=1. vydání|vydavatel=Centrum pro ekonomiku a politiku|místo=Praha|rok=2011|počet stran=|strany=|isbn=978-80-87460-03-0}}
Prezident [[Václav Klaus]] vedl přednášku, podle níž Evropa budoucnost má, ale ne příliš růžovou a uvedl, že Evropská unie je instituce s vrozenou vadou a že nevěří tomu, že byla jejími iniciátory „dobře promyšlena“. Předseda ODS [[Mirek Topolánek]] tvrdí, že euroústava je mrtvý dokument a nepotřebuje unifikaci, ale daňovou, měnovou a regulatorní konkurenci.
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Literatura ===
* BALDWIN R., WYPLOSZ, CH. ''Ekonomie evropské integrace.'' 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 480 s. {{ISBN|978-80-247-1807-1}}.
* CIHELKOVÁ, E a kolektiv''. Evropská ekonomická integrace: procesy, politiky, governance.'' 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2011, 335 s. {{ISBN|978-80-245-1835-0}}.
* FIALA, Petr, 2010, ''Evropský mezičas: nové otázky evropské integrace''. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Brno : Barrister & Principal. {{ISBN|9788087029992}}.
* LACINA, Lubor a Jan OSTŘÍŽEK. Učebnice evropské integrace. 3., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011. {{ISBN|978-80-87474-31-0}}.
* L. Cabada, ''Aktuální výzvy evropského integračního procesu''. Plzeň: A. Čeněk 2010.
* {{Citace periodika
| příjmení = Clemens
| jméno = Gabriele
| odkaz na autora =
| titul = Die Rolle der politischen Eliten bei der Herausbildung des europaischen Integrationsprozesses
| periodikum = Prague Papers on the History of International Relations
| rok = 2007
| ročník = 11
| číslo =
| strany = 449–456
| url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/clemens.pdf
| formát = PDF
| isbn = 978-80-7308-208-6
}}
* D. Marek – M. Baun, ''Česká republika a Evropská unie''. Brno: Barrister et Principal 2010.
* ŽÍDEK, Libor, 2009, ''Dějiny světového hospodářství''. 2., rozš. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. {{ISBN|9788073801847}}.
=== Související články ===
* [[Dějiny Evropské unie]]
* [[Evropská unie]]
* [[Evropské hodnoty]]
* [[Rada Evropy]]
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|ph137464}}
* [http://ec.europa.eu/ceskarepublika/index_cs.htm Stránky Zastoupení EK v Praze]
* [http://www.euroskop.cz/ Stránky Euroskop.cz]
* [http://www.euroskop.cz/gallery/2/758-smlouva_o_eu_puvodni_verze.pdf Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva)] {{Wayback|url=http://www.euroskop.cz/gallery/2/758-smlouva_o_eu_puvodni_verze.pdf |date=20101116163050 }}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Evropská integrace| ]]
)
)
)
)
Evropská integrace -
Cesko.wiki 