Ferdinand Fiedler

Technology

12 hours ago

Author

Ferdinand Fiedler (24 března 1842 Olomouc - 18. února 1910 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1860, uplatnil se jako štábní důstojník a jako vojenský pedagog. V roce 1899 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra, v závěru kariéry zastával funkce velitele armádních sborů ve Lvově (1898-1905) a ve Vídni (1905-1908).

Životopis

Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1861-1864) a do aktivní služby byl zařazen v hodnosti poručíka. V roce 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K. +moreu. k. Kriegschule) a jako nadporučík byl přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník byl příslušný k 35. pěšímu pluku, současně v letech 1873-1879 působil jako pedagog na Válečné škole, kde k jeho žákům patřil mimo jiné arcivévoda Bedřich. Vyučoval vojenskou geografii a v tomto oboru také napsal odbornou publikaci (Behelfe zum Studium der Militär-Geographie; Vídeň, 1876). Postupoval v hodnostech (podplukovník 1878, plukovník 1882) a nadále působil jako důstojník u generálního štábu, kde byl mimo jiné šéfem operační kanceláře a od roku 1882 byl velitelem pěšího pluku č. 65 příslušného do Mukačeva.

V roce 1888 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 11. pěší brigády ve Štýrském Hradci, kde setrval čtyři roky (1888-1892). +more V roce 1892 dosáhl hodnosti polního podmaršála, následně byl velitelem 3. pěší divize v Linzi (1892-1898). V letech 1898-1905 byl velitelem 11. armádního sboru ve Lvově, respektive zemským velitelem pro východní Halič a Bukovinu a mezitím získal druhou nejvyšší hodnost polního zbrojmistra (1. listopadu 1899). V letech 1905-1908 zastával funkci velitele 2. armádního sboru ve Vídni, respektive zemského velitele pro Dolní Rakousko a jižní Moravu. V závěru kariéry byl jedním z generálních inspektorů armády (1908-1910).

Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni 18. února 1910 ve věku 67 let, pohřeb se konal o čtyři dny později ve vídeňském Votivním kostele.

Tituly a ocenění

Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání. Za účast v prusko-rakouské válce byl nositelem Vojenského záslužného kříže (1866), dále byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1906) a Řádu železné koruny I. +more třídy (1900). Několik ocenění získal také od cizích panovníků, v Německu byl nositelem velkokříže pruského Řádu červené orlice, Řádu pruské koruny II. třídy a Sasko-ernestinského domácího řádu, dále byl nositelem španělského Řádu Karla III. , perského Řádu lva a slunce a Řádu rumunské hvězdy. Jako velitel armádního sboru byl v roce 1898 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1898 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 30 posádkově příslušného do Lvova.