Fotografická kritika

Victor Burgin Siegfried Kracauer Walter Benjamin

Fotografická kritika je oblast umělecké tvorby na hraně umělecké fotografie a uměnovědy.

Obsah

Zabývá se výkladem a hodnocením fotografií z hlediska současnosti (včetně problémů sociálního a duchovního života), identifikuje a schvaluje zásady kreativních fotografických směrů, má aktivní vliv na fotografický proces, stejně jako přímo na povědomí veřejnosti; je založena na teorii a dějinách fotografie, filozofie a estetiky. Jak s vývojem společnosti stoupají nároky na všechny oblasti lidské aktivity, je fotografická kritika založena již také na psychologii vnímání. +more Má často publicistický, badatelský charakter, propojený s žurnalistikou. Souvisí tak úzce s příbuznými vědami - historií, uměním, filosofií, sémiotikou , teorií komunikace, kognitivní psychologii ad.

Historie

Fotografická kritika se koncipovala téměř současně s vynálezem fotografie ve druhé polovině 19. století a do druhé poloviny 20. +more století prakticky neměla žádný zvláštní status odborného vzdělávání. Hlavním tématem fotografické kritiky bylo pochopení podstaty nového média a jeho místa mezi ostatními oblastmi umění. Mezi osobnosti, které zformovaly současný diskurs patří: Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire, Walter Benjamin, Siegfried Kracauer, John Szarkowski, Victor Burgin, Susan Sontagová, Roland Barthes, Rosalind Krauss a další.

Od poloviny 20. století se fotografická kritika formuje jako zvláštní druh umění a stala se z ní nezávislá profese v Americe i v Evropě.

České země

Žánry fotografické kritiky

komentář, * recenze, * kritická stať se zaměřením na fotografii, * srovnávací recenze, * kritická monografie o současné fotografii, * v učebnici nebo skriptech (pedagogická činnost), * přednáška, * reportáž, * výstava, katalog

Úkoly fotografické kritiky

V souladu s klasicistní estetikou je fotografická kritika často vnímána jako „příkladné“ povolání, jehož posláním je poskytovat nestranné a na společných náladách nezaložené hodnocení práce, podpora nebo odsouzení autora, upozornění na některé „chyby“ a „krásy“ snímků a doporučení fotografií dalším divákům.

Současná fotografická kritika řeší problémy periodizace umění fotografie, zabývá se identifikací a studiem různých historických a geografických vzorů a studuje vztahy mezi fotografy a jinými druhy umění, přispívá k rozvoji teorie fotografie.

Z filozofického hlediska lze jako hlavní cíl kritiky rozlišovat systematické pojednání, jehož cílem je pochopení podstaty fotografických médií a fotografické praxe, vzájemné interakce fotografického média s člověkem a společností, atd.

Na konci 20. století se fotografická kritika vykrystalizovala na samostatný druh literatury.

Počátek 21. století přináší obecně zvýšený důraz na kritické myšlení a v konkrétním vztahu k aktuální funkci "kritických muzeí" se očekává, že prezentace nejen umění bude prováděna s potřebnou mírou kritičnosti. +more Nové odborníky k tomu mají připravovat kurátorská studia, ale kurátorství není jediným a zřejmě ani optimálním postem pro rozvoj kritiky.

Metody fotografické kritiky

Důležitou metodou fotografické kritiky je strukturní analýza zaměřená na systematické studium způsobu organizace metastruktury obrazu (viz kompozice), označující obecné trendy a povahu linií a ploch v obrazu, systém vizuálních vzorů, chromatických rysů obrazu, stejně jako spojení mezi metastrukturou obrazu a regulérního pole fotografického média.

Galerie

Soubor:Edgar Allan Poe 2.jpg|Edgar Allan Poe Soubor:Étienne Carjat, Portrait of Charles Baudelaire, circa 1862.jpg|Charles Baudelaire

Kategorie:Fotografie Kategorie:Fotografičtí kritici Kategorie:Kognitivní psychologie Kategorie:Teorie umění