František I. Francouzský

František I. Francouzský (12. září 1494 - 31. března 1547), přezdívaný „Rytířský král“ (le Roi-Chevalier) a také označovaný jako „otec a obnovitel literatury“ (le père et le restaurateur des lettres), byl francouzským králem v letech 1515 až 1547.

Tento příslušník dynastie Valois je ve Francii považován za prvního renesančního monarchu. Doba jeho panování je známa překotným rozvojem kultury a umění, ale ovšem také neustálými válkami v Itálii a konflikty s Říší. +more Byl současníkem krále Jindřicha VIII. Anglického, římského císaře Karla V. (svých velkých politických soupeřů) a sultána Sulejmana I. (který byl naopak Františkovým spojencem).

Život

Portrét Františka I. +more z roku 1515 František I. se narodil na hradě Cognac v dnešním departementu Charente jako syn Karla z Angoulême (1459 - 1. ledna 1496), který byl bratrancem krále Ludvíka XII. Jeho matka byla Luisa Savojská (11. září 1476 - 22. září 1531).

Jeho první manželka byla Klaudie Francouzská, dcera Ludvíka XII. a Anny Bretaňské. +more Sňatek byl uzavřen 18. května 1514 a z manželství se narodilo sedm dětí. Po smrti Klaudie v roce 1524 pojal František za druhou manželku Eleonoru Habsburskou, kterou si vzal 7. srpna 1530. Neměl s ní žádné děti.

Kromě oficiálních manželek měl František I. i 2 titulární metresy (Maîtresse-en-titre) François de Foix, hraběnku de Châteaubriant a Annu de Pisseleu d'Heilly, vévodkyni d'Etampes a k nim celou řadu dalších občasných milenek či zcela náhodných „jednorázových“ milenek. +more U některých známe i jména jako Jeanne Dishommese, baronka Athenaïs de Plessis, La Belle Ferronnière, Marie Tudorovna či Marie Babou de La Bourdaisière. Románek s krásnou La Belle Ferronnière měl pro něj nepříjemné doživotní následky, protože se od ní nakazil syfilidou a ta bude nakonec i příčinou jeho smrti.

Francouzský vládce

Vnitřní politika

František I. byl králem Francie korunován v katedrále v Remeši v roce 1515 ve věku 21 let. +more Jeho vláda se už odpočátku podstatně lišila od vlády jeho dvou předchůdců, Karla VIII. a Ludvíka XII. Tito monarchové pokračovali ve stejném stylu chování i uvažování, které ovládalo francouzskou monarchii po celá staletí. Proto jsou považováni za poslední středověké francouzské monarchy, zatímco František I. položil pevné základy k francouzské renesanci.

Pevné kontakty mezi Francií a Itálií v dlouhé sérii válek za Karla VIII. +more a Ludvíka XII. přinesly do Francie nové myšlenky, které znatelně ovlivnily i mladého Františka. Mezi jeho dvorní učitele patřil Desmoulins, učitel latiny, a Christophe de Longeuil, vzdělanec v nových způsobech, kteří se snažili mladému Františkovi vštípit do hlavy ty nejnovější myšlenky a nový styl chování. Také Františkova matka projevovala veliký zájem o renesanční umění, který se později přenesl i na jejího milovaného syna. Objevují se názory, že mladý František získal humanistické vzdělání; většina jeho učitelů však nebyla zasažena novým stylem - renesancí. Jiní vědci ale dodávají, že František získal vzdělání mnohem více ovlivněné humanismem, než kterýkoli předchozí král Francie.

Války

František I. ve válce u Marignana

Františkovo panování nesklidilo po vojenské stránce příliš mnoho úspěchů. Během několika let propadl nezkrotitelné touze stát se římským císařem, kvůli čemuž vedl několik krutých válek v Itálii.

V bitvě u Marignana v roce 1515 zvítězil nad Švýcary, což mu umožnilo pokračovat ve vojenském tažení směrem k Milánu. V roce 1516 podepsal s papežem Bolognský konkordát, který zaručil francouzským králům právo jmenovat církevní hodnostáře ve Francii (galikanismus).

Prodělal však i několik zdrcujících porážek, např. v bitvě u Pavie (1525), kde byl dokonce zajat římským císařem +more'>Karlem V. Hercolani zranil jeho koně a František byl zajat Španěly Juanem de Urbietem, Diegem Dávilem a Alfonsem Pitem. František musel ze žaláře vydávat ústupné rozkazy svému vojsku. Po svém propuštění a návratu do Francie František prohlásil, že jeho dohoda s Karlem V. byla vynucena ve vazbě a je tedy neplatná.

Reformy a diplomacie

Na svém zámku ve Villers-Cotterêts v Aisneu podepsal František I. v roce 1539 edikt, kterým učinil francouzštinu administrativním jazykem místo latiny. +more Stejný královský výnos vyžadoval, mimo jiné, i přítomnost kněze při narození dítěte, při uzavření manželství nebo při úmrtí. Král František založil také matriky v každé farnosti. Tento edikt patřil mezi první svého druhu a způsobil velký rozruch v Evropě.

Důležitou událostí v celé evropské historii byla Františkova dohoda s osmanskými Turky. Františkovi se dokonce podařilo spojit dvě síly - francouzskou a tureckou - proti Karlovi V. +more, na kterého měl František stále zlost. V roce 1543 se tyto síly dokonce spojily při námořním útoku na Nice.

Hospodářská politika

František I. byl pro Francii po umělecké stránce doslova „klenotem“. +more Po ekonomické stránce svou zemi ale totálně zruinoval. Jeho velkolepé paláce a několik delších válek byly pro zemi tak nákladné, že už v posledních letech své vlády měl co dělat, aby se jeho země ekonomicky nezhroutila.

Aby František finančně zachránil svou zemi, začal extrémně zvyšovat daně, čímž si získal antipatie chudých občanů Francie: daně rolníků se více než zdvojnásobily, zatímco gabella (daň ze soli) se více než ztrojnásobila. František se také snažil objevit nové způsoby, jak zvýšit příjmy. +more Začal prodávat cenné korunovační klenoty, začal „okrádat“ ostatní země a prodával i vybavení ze svých zámků. Začal zkrátka obchodovat se vším, co se dalo prodat. Naštěstí v této době nerozprodal nejvzácnější umělecká díla ze svých sbírek.

Politika vůči Novému světu

Jako král v roce 1524 finančně pomohl občanům Lyonu k expedici Giovanniho da Verrazana do Severní Ameriky; při této expedici Verrazano prohlásil Newfoundland za součást francouzské Koruny.

V roce 1534 finančně zabezpečil plavbu Jacquese Cartiera, který měl prozkoumat Řeku svatého Vavřince v Québecu, s posláním objevit certaines îles et pays où l'on dit qu'il se doit trouver grande quantité d'or et autres riches choses („jisté ostrovy a země, kde se podle pověstí udává, že tam musí být velké množství zlata a jiného bohatství“). V roce 1541 poslal František Jean-Françoise de la Roque de Robervala do Kanady, s úkolem usadit se tam a rozšiřovat „svatou katolickou víru“.

Podporovatel umění

Výtvarné umění

V době, kdy František usedl na trůn, v roce 1515, se renesance pomalu, ale jistě prosazovala v oblasti kultury vlády a František byl jejím důležitým zastáncem. Stal se i hlavním francouzským patronem umění, poskytl finanční podporu mnohým z největších umělců své doby a povzbudil je k tomu, aby navštívili Francii. +more Někteří z těchto umělců pro něj pracovali, například i takoví velikáni jako Andrea del Sarto nebo Leonardo da Vinci, kterého František dlouhé měsíce přesvědčoval, aby opustil Itálii a přestěhoval se do Francie. Zatímco Leonardo da Vinci namaloval za svého pobytu ve Francii jen několik méně významných obrazů, přinesl s sebou z Itálie řadu svých špičkových děl, jako byla např. Mona Lisa, jež zůstala ve Francii i po jeho smrti.

Mezi další umělce, které František zaměstnával, patřil např. i zlatník Benvenuto Cellini a malíř Rosso a Primaticcio, jimž dával za úkol zdobit jeho luxusní paláce. +more Musíme však zmínit i Michelangela, Tiziana a Raffaela, které nechal pozvat do Francie. František I. se pokusil převézt do Francie i da Vinciho obraz Poslední večeře, tento pokus se však nepodařilo prakticky zrealizovat. Za jeho vlády byly královské paláce vyzdobeny obrovským množstvím obrazů a soch od těch největších velikánů doby. Tím vytvořil obrovskou sbírku umění, která patří dodnes mezi největší na světě.

Architektura

František I. byl také vášnivým stavitelem. +more Do nových fascinujících architektonických děl investoval obrovské množství peněz z královské pokladny. Dokončil zámek Amboise, který rozestavěli už jeho předkové a odstartoval kompletní renovaci zámku Blois. Brzy poté se rozhodl vybudovat velkolepý a jedinečný zámek Chambord, který byl zřejmě inspirovaný italskou renesancí, a možná i navržený Leonardem.

Kompletně také zrenovoval zahrady Louvru, kde bývalé středověké pevnosti přebudoval v renesančním stylu. Financoval stavbu nové pařížské radnice, postavil zámek Madrid a přestavěl zámek Saint-Germain-en-Laye. +more Nejvíce je Františkův vliv patrný na přestavbě zámku Fontainebleau, který celkově zrekonstruoval a který se stal oblíbeným bydlištěm jak Františka, tak později i jeho titulární milenky, Anne de Pisseleu d'Heilly, vévodkyně z Etampes. Každý z objektů, buď vystavěný či zrekonstruovaný Františkem I. , byl zdoben působivými dekoracemi jak ve vnitřním zařízení, tak na fasádě a před objektem. Důkazem toho je i to, že na svém zámku Fontainebleau měl na nádvoří fontánu, kde teklo víno smíchané s vodou.

Spisovatel a básník

František I. byl sám proslulým spisovatelem a skvělým básníkem. +more I jeho básně a spisovatelská tvorba měly velkou zásluhu na rozvoji francouzské kultury v 16. století.

Hrob Františka I. v bazilice svatého Denise

František si dal také za úkol zlepšovat a rozšiřovat královskou knihovnu, což se mu podařilo až neuvěřitelným způsobem. Jmenoval velkého francouzského humanistu Guillaume Budého jako hlavního knihovníka a začal aktivně rozšiřovat knihovní sbírku, jejíž některé kusy byly starší několika desítek let. +more Zaměstnal také veliké množství lidí, kteří měli za úkol hledat vzácné knihy a rukopisy, ale i on sám se dal do aktivního pátrání po uměleckých dílech a výtiscích knih. Za jeho vlády se knihovna rozrostla až neuvěřitelným způsobem a objevila se v ní celá řada prestižních rukopisů a knih, které za celá léta hledání nalezl. František však knihy nejen sbíral, ale i bedlivě pročítal. V královské knihově trávil i hodně času. Svou důležitost a oblíbenost si upevnil i tehdy, kdy knihovnu zpřístupnil učencům z celého světa, s cílem usnadnit získávání nejrůznějších informací.

Konec života

František I. zemřel na svém zámku Rambouillet a je pohřben po boku své první manželky, Klaudie Francouzské, vévodkyně z Bretaně, v bazilice Saint-Denis. +more Na trůnu ho vystřídal jeho syn Jindřich II. .

Manželství a potomstvo

Se svou první ženou Klaudií Francouzskou (13. +more října 1499 - 20. července 1524), s níž se oženil 18. května 1514, měl František následující děti:.

* Louisa (19. +more srpen 1515 - 21. září 1517) * Šarlota (23. říjen 1516 - 8. září 1524) * František (28. únor 1518 - 10. srpen 1536), bretaňský vévoda a dauphin z Viennois, svobodný a bezdětný, byl otráven * Jindřich (31. březen 1519 - 10. červenec 1559), francouzský král od roku 1547 až do své smrti, ⚭ 1533 Kateřina Medicejská (13. dubna 1519 - 5. ledna 1589) * Magdalena (10. srpen 1520 - 2. červenec 1537), ⚭ 1537 Jakub V. Skotský (10. dubna 1512 - 14. prosince 1542), král skotský od roku 1513 až do své smrti * Karel (22. leden 1522 - 9. září 1545), vévoda z Angoulême, Orléansu a Châtelleraultu, hrabě z Clermont-en-Beauvaisis a la Marche, svobodný a bezdětný * Markéta (5. červen 1523 - 14. září 1574), vévodkyně z Berry, ⚭ 1559 Emanuel Filibert Savojský (8. července 1528 - 30. srpna 1580), vévoda savojský, místodržící habsburského Nizozemí * Filip (*/† 1524).

Se svou druhou ženou, Eleonorou Habsburskou (15. +more listopadu 1498 - 25. února 1558), kterou si vzal 7. srpna 1530, neměl František žádné děti.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

Clough, C. H. +more, „Francis I and the Courtiers of Castiglione’s Courtier. “ European Studies Review. vol viii, 1978. * Denieul-Cormier, Anne. The Renaissance in France. trans. Anne and Christopher Fremantle. London: George Allen and Unwin Ltd. , 1969. * Grant, A. J. The French Monarchy, Volume I. New York: Howard Fertig, 1970. * Guy, John. Tudor England. Oxford: Oxford University Press, 1988. * Jensen, De Lamar. Renaissance Europe. Lexington: D. C. Heath and Company, 1992. * Knecht, R. J. Renaissance Warrior and Patron: The Reign of Francis I. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. * Major, J. Russell. From Renaissance Monarchy to Absolute Monarchy. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1994. * Seward, Desmond. François I: Prince of the Renaissance. New York: MacMillan Publishing Co. , 1973. * Dufresne, C. František I. Ostrava: Domino. , 2002. ISBN 80-7303-060-8.

Související články

Francie v raném novověku * Dějiny Francie * Seznam francouzských panovníků * Renesance (umělecký sloh)

Externí odkazy

[url=http://www. publius-historicus. +morecom/fr1. htm]Životopis[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100110220624/http://www. renaissance-france. org/rabelais/pages/impressions/impleroi. html]Podrobnější biografie[/url].

Kategorie:Dynastie Valois-Angoulême Kategorie:Francouzští králové Kategorie:Vévodové z Valois Kategorie:Bretaňští vévodové Kategorie:Milánští vévodové Kategorie:Hrabata z Angoulême Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Rytíři Podvazkového řádu Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Narození v roce 1494 Kategorie:Narození 12. +more září Kategorie:Úmrtí v roce 1547 Kategorie:Úmrtí 31. března Kategorie:Pohřbení v bazilice Saint-Denis Kategorie:Muži.