František Jiří Karel z Metternichu

František Jiří Karel hrabě z Metternichu-Winneburgu ( Franz Georg Karl Graf von Metternich-Winneburg; 9. března 1746 Koblenz - 11. srpna 1818 Vídeň) byl diplomat a ministr v rakouských službách, od roku 1803 kníže z Ochsenhausenu. Pocházel z rodové linie Winneburg-Beilstein šlechtického rodu Metternichů původem z Porýní.

Život a kariéra

Vzdělání a počátky kariéry

Klemens Václav. +more Narodil se jako syn hraběte Jana Huga z Metternichu-Winneburgu a jeho manželky Kláry Luisy, svobodné paní z Kesselstattu. Jeho otec brzy zemřel a mladý František Jiří vyrůstal v opatrovnictví svého strýce Františka Ludvíka z Metternichu-Winneburgu. Poté studoval práva v Mohuči a při studiích se u Říšského komorního soudu ve Wetzlaru, Říšského sněmu v Řezně a Říšské dvorské rady ve Vídni seznámil s fungováním justice a vlády ve Svaté říši. Po studiích se vydal na kavalírskou cestu po Itálii. Po návratu se v roce 1768 stal vyslancem trevírského kurfiřta Clemense Václava Saského ve Vídni. Později jej kurfiřt jmenoval státním a konferenčním radou pro zahraniční záležitosti. V této roli byl Metternich stoupencem profrancouzské politiky. Jelikož se však nemohl prosadit vůči hlavním ministrům, odešel v roce 1773 k císařskému dvoru.

Císařským vyslancem

Ve Vídni Františka Jiřího podporoval především český hrabě Václav Antonín z Kounic. Metternich byl jmenován vyslancem Trevírského a Kolínského kurfiřtství a také dolnorýnsko-vestfálského okresu. +more Sehrál významnou roli při volbě Marie Kunigundy Saské essenskou abatyší (1780) a také při volbě Maxmiliána Františka Rakouského do funkce kolínského arcibiskupa a münsterského biskupa. Nicméně další císařské kandidáty v biskupstvích Lutych, Hildesheim a Paderbornu se Metternichovi prosadit nepodařilo.

Metternich byl vyslancem krátce také v Mohuči, však kvůli intrikám ztratil přízeň kurfiřta Bedřicha Karla z Erthalu a ze své pozice byl opět odvolán. Metternichovy pokusy získat místo soudce u Říšského komorního soudu nebo dokonce post říšského vicekancléře však ztroskotaly na chybějící podpoře hraběte Kounice. +more Místo toho však byl Metternich při císařské volbě Leopolda II. roku 1790 jmenován druhým volitelem za Země Koruny české.

V roce 1782 se ve Štrasburku stal členem spolku svobodných zednářů. Lóže Karoline zu den drei Pfauen v Neuwiedu jej v roce 1784 uvádí jako svého předsedajícího.

Ministrem pro Rakouské Nizozemí

Metternich později sehrál roli také při zažehnání povstání v Lutychu a následně byl jmenován ministrem pro Rakouské Nizozemí. Jeho vliv zde však výrazně omezoval oficiální místodržitel, vévoda Albert Kazimír. +more Metternichova pozice v Bruselu se v roce 1792 kvůli začátku první koaliční války stala nebezpečnou, proto se dočasně stáhl. Po ztrátě Rakouského Nizozemí ve prospěch Francie v roce 1794 se Metternich vrátil do Vídně, avšak s odstoupením hraběte Kounice ztratil Metternich svého nejdůležitejšího spojence u dvora.

Pro invazi francouzské revoluční armády do Porýní přišel rod Metternichů od většinu svých panství a rodina se dostala do finančních potíží. V roce 1797 byl říšským vyslancem na kongresu v Rastattu, avšak po silně negativním postupu pro Rakousko, za který ovšem Metternich nenesl odpovědnost, ztratil veškerou podporu u vídeňského dvora.

Další politická činnost

Roku 1803 bylo na usnesení mimořádné říšské deputace rozdnuto o odškodnění rodiny Metternichů za ztrátu majetků na levém břehu Rýna nabytí říšského opatství Ochsenhausen a sám František Jiří byl povýšen do říšského knížecího stavu. Kromě toho byl v roce 1804 jmenován státním a konferenčním ministrem, tento úřad však nebyl spojen s žádnými novými úkoly.

Zatímco jeho syn Clemens Václav kvůli organizaci svatby arcivévodkyně Marie Luisy s Napoleonem v roce 1810 pobýval v Paříži, zatupoval ho otec ve funkci dvorního a státního kancléře. Z této pozice se pokusil o sblížení Rakouska s Ruskem. +more Po svém návratu do Vídně učinil Clemens Václav kroky ke zrušení kroků svého otce, neboť v té době usiloval o profrancouzskou politiku. Jako majitel mediatizovaného panství Ochsenhausen byl František Jiří z Metternichu v letech 1815-1817 virilním členem württembeského stavovského shromáždění. Zasedání sněmu ve Stuttgartu se však sám neúčastnil, ale zastupoval jej hrabě Richard von Schaesberg-Thannheim.

Manželství a potomci

V roce 1771 se oženil s hraběnkou Marií Beatrix z Kagenecku (8. 12. +more 1755 Freiburg im Breisgau - 23. 11. 1828 Vídeň). Měli spolu čtyři potomky:.

* 1. Paulina (29. +more 11. 1772 Koblenz - 23. 6. 1855 Vídeň) ** ⚭ (1817) vévoda Ferdinand Fridrich August Württemberský (22. 10. 1763 Trzebiatów - 20. 1. 1834), polní maršál * 2. Klemens Václav (15. 5. 1773 Koblenz - 11. 6. 1859 Vídeň), kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, ministr zahraničí, poté státní kancléř Rakouského císařství 1809-1848 ** ⚭ I. (1795) Marie Eleonora z Kounic-Rietbergu (1. 10. 1775 Vídeň - 19. 3. 1825 Paříž) ** ⚭ II. (1827) Marie Antonie z Leykamu (25. 8. 1806 Neapol - 17. 1. 1829 Lázně Kynžvart) ** ⚭ III. (1831) Melanie Zichy-Ferraris (28. 1. 1805 Vídeň - 3. 3. 1854 Vídeň) * 3. Josef (14. 11. 1774 - 9. 12. 1830) ** ⚭ Juliana Sulkowska (5. 3. 1776 Varšava - 18. 4. 1839 Vídeň) * 4. Fridrich Ludvík (14. 1. 1777 Koblenz - 2. 3. 1778).

Odkazy

Reference

Literatura

Constantin von Wurzbach: Metternich-Winneburg, Franz Georg Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. +more 18. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1868, s. 60-62. * Karl Otmar Freiherr von Aretin: Franz Georg Graf von Metternich-Winneburg. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 17, Duncker & Humblot, Berlin 1994, ISBN 3-428-00198-2, s. 235 f.

František Jiří Karel Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští ministři Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Němečtí svobodní zednáři Kategorie:Narození v roce 1746 Kategorie:Narození 9. +more března Kategorie:Narození v Koblenzi Kategorie:Úmrtí v roce 1818 Kategorie:Úmrtí 11. srpna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži.