Cesko.wiki František Malota
Author
Albert FloresFrantišek Malota (22. prosince 1900, Hulín, Rakousko-Uhersko - 16. září 1984, Gottwaldov, Československo) byl český inženýr, manažer a ředitel Baťových závodů.
Mládí
Narodil se jako prvorozený syn v rodině řezníka Josefa Maloty, který byl bratrancem Tomáše Bati (jeho matka Marie a matka Tomáše Bati byly sestry). V sedmi letech otec Františka Maloty zemřel a rodina se z Hulína přestěhovala do Pohořelic u Napajedel. +more Postupně bydlela i ve Zlíně a nakonec v Olomouci, kde dokončil obecnou školu a zapsal se na českou reálku. O prázdninách si přivydělával prací v Baťově továrně ve Zlíně. Jeho studium však přerušil povolávací rozkaz na vojenskou základní službu. Od ledna do podzimu 1918 sloužil postupně v Brně, v Haliči a v Itálii. Po vojně pokračoval v přerušeném studiu a maturitní zkoušku úspěšně absolvoval v červnu 1919. Vzdělání si rozšířil ročním abiturientským kurzem na Obchodní akademii v Olomouci, za finanční podpory Tomáše Bati se mohl v roce 1920 nechat zapsat na Vysokou školu obchodní v Praze, kterou s dobrými výsledky ukončil na podzim 1923 promocí a ziskem titulu inženýra komerčních věd. Po promoci začal hledat zaměstnání, uspěl při pohovoru u Tomáše Bati v prosinci 1923 a 12. ledna 1924 do firmy nastoupil.
Kariéra
Nejprve začal manuální činností a během krátké doby se vyučil ševcem, poté přešel do exportního oddělení, kde uplatnil své jazykové znalosti angličtiny, francouzštiny, němčiny a ruštiny. Po dvou letech odešel do nákupního oddělení, kde se seznámil s Janem Antonínem Baťou a Josefem Hlavničkou. +more Nákupy kůží jej zavedly na cesty po celé Evropě a v lednu 1932 dokonce až do Indie, kde se setkal s Tomášem Baťou. Jeho práce vykazovala výborné výsledky, proto byl v prosinci 1932 povýšen na vedoucího nákupního oddělení. O rok později využil nabídky stát se ředitelem baťovské továrny v Hellocourtu ve Francii, kde působil v letech 1934-1936.
Po návratu do Zlína byl přeřazen do exportního oddělení, avšak musel dvakrát v letech 1937 a 1938 odcestovat do Anglie do Tilbury k pobočce firmy Baťa, kde došlo k problémům s hospodařením podniku a se špatnou kvalitou výrobků. Kvalitní práce jej vynesla do nejvyšších kruhů společnosti Baťa a po odchodu Jana Antonína Bati do zahraničí na jaře 1939 byl 14. +more října 1939 kooptován za člena správní rady. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno 27. listopadu 1939 na první valné hromadě konané za okupace. V té době se stal členem užšího vedení firmy a také na něj bylo převedeno 7% akcií firmy Baťa, a. s. Při své práci dohlížel na již nově založené podniky, ale i na budování nových po celé kontinentální Evropě a také se výrazně zapojil do protinacistického odboje. Jménem baťovského vedení jednal od přelomu let 1943-1944 s dr. Vavro Šrobárem a dalšími slovenskými vlastenci, kteří připravovali protiněmecké povstání, a poskytla jim finanční částku přesahující 90 milionů korun. Angažoval se také v pomoci partyzánům v Beskydech a ve Vizovických a v Hostýnských vrších. Jeho činnost však nezůstala utajena, na udání byl třikrát vyšetřován na zlínském gestapu, avšak trestu ušel.
Po roce 1945
Po osvobození v květnu 1945 byly Baťovy závody převedeny pod národní správu v čele s JUDr. Ivanem Holým na jehož popud byl Malota polovině června 1945 zatčen a tři měsíce držen ve vazbě. +more Na svobodu se dostal až v září 1945, ale v březnu 1946 byl z Baťových závodů propuštěn. Dva roky marně hledal zaměstnání, až v únoru 1948 nastoupil jako zástupce ředitele Československých závodů sklářských v Praze. V říjnu 1948 mu zlínský Okresní národní výbor konfiskoval polovinu domu a krátce na to v prosinci 1948 byl uvězněn. Soud s představiteli správní rady Baťovských závodů v období války začal v Uherském Hradišti 20. prosince. Po několikadenním jednání byl odsouzen, ale zároveň zproštěn od trestu. V květnu 1951 byl přesunut do sklářského podniku v Železném Brodě, kde jej 19. června 1951 zatkla tajná policie. Po té strávil dva a půl roku ve vazbě v pražské Ruzyni, ve vykonstruovaném procesu s tzv. „baťovskou skupinou“ byl 19. února 1954 odsouzen k šesti letům vězení za velezradu a ke ztrátě majetku. V prosinci byl odvezen z Ruzyně na Jáchymovsko do tábora u Ostrova nad Ohří, kde pracoval na různých stavbách. Počátkem roku 1956 si podal žádost o podmíněné propuštění a koncem července byl podmínečně propuštěn. Vrátil se do tehdejšího Gottwaldova, kde však pro něj, pro bývalého baťovce, nebyla práce a tak musel odjet do Ostravy, kde nastoupil v říjnu 1956 jako plánovač Vítkovických staveb. Na jaře 1958 neprošel politickými prověrkami a byl přeřazen k manuální práci v Moravských chemických závodech v Ostravě-Hrušově. Z chemických závodů odešel v lednu 1961 do penze. V roce 1968 neúspěšně požádal o rehabilitaci a zrušení rozsudku z roku 1954. Zemřel ve zlínské nemocnici 16. září 1984, rehabilitován byl až o deset let později v květnu 1994.