František z Thun-Hohensteinu

František Josef hrabě z Thun-Hohensteinu ( Franz Joseph Graf von und zu Thun-Hohenstein; 27. července 1826 Choltice - 30. července 1888 Schwaz) byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1844 a vyznamenal se v několika válkách, mimo jiné byl v Itálii pobočníkem maršála Radeckého. V roce 1864 převzal velení rakouského dobrovolnického sboru v Mexickém císařství, získal hodnost generálmajora mexické armády a svými aktivitami podporoval ambice císaře Maxmiliána. Po fiasku mexického tažení se vrátil do Rakouska a byl velitelem různých jednotek, nakonec zastával funkci zemského velitele Tyrolsku (1874-1883). V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1881), aktivní službu opustil ze zdravotních důvodů v roce 1883.

Životopis

František Josef Thun-Hohenstein Pocházel ze starého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů, patřil k tzv. +more choltické větvi. Narodil se na zámku v Cholticích jako čtvrtý syn hraběte Jana Nepomuka z Thun-Hohensteinu (1785-1861) a jeho manželky Nicolasiny, rozené hraběnky Bailletové de la Tour (1788-1840), po matce byl vnukem generála Maximiliena Baillet-Latoura (1737-1806), vojevůdce rakouské armády v době francouzských revolučních válek. Jeho bratr Theodor Karel byl poslancem rakuoské Říšské rady.

František Josef vstoupil do armády jako kadet v roce 1844 k pěšímu pluku č. 28 a brzy dosáhl hodnosti poručíka. +more V revolučních letech 1848-1849 bojoval v Itálii (první italská válka za nezávislost) a byl zajat při obraně Milána. Po propuštění se ještě v roce 1848 zúčastnil obléhání revoluční Vídně, v roce 1849 byl zraněn v bitvě u Novary a byl povýšen do hodnosti kapitána.

V padesátých letech byl jako major ordonančním důstojníkem a osobním pobočníkem maršála Radeckého v Itálii, formálně byl tehdy příslušný k 1. pěšímu pluku v Opavě. +more Po Radeckého úmrtí (1858) převzal velení praporu u 49. pěšího pluku. Znovu se vyznamenal ve válce se Sardinií a účastnil se bitvy u Solferina (1859). Během roku 1859 byl v rychlém sledu povýšen na podplukovníka a plukovníka a po válce se stal velitelem 9. pěšího pluku.

Cholticích Na osobní žádost +more_Mexický'>arcivévody Maxmiliána přijal nabídku na velení vojenského sboru v Mexiku, který měl podpořit francouzskou armádu v mexické občanské válce (1864). Thun byl jmenován generálmajorem mexické armády a na přelomu let 1864-1865 přepravil do Mexika téměř sedmitisícový kontingent dobrovolníků různých národností z celé monarchie. Po příjezdu do Mexika umístil Thun svůj štáb ve městě Puebla a v čele svého rakousko-belgického sboru bojoval se střídavými úspěchy proti jednotkám Benita Juáreze. Maxmiliánovo mexické dobrodružství se ale záhy proměnilo v sérii neúspěchů a po změně v celkové politické konstelaci nakonec skončilo jeho porážkou a popravou (1867). Thun se do sporů s Maxmiliánem dostal již v roce 1866, konflikty měl i s francouzským vrchním velitelem maršálem Bazainem a v již létě 1866 se vrátil zpět do Rakouska.

V rakouské armádě byl povýšen na generálmajora (1867) a převzal velení brigády v Budapešti, již o rok později byl přeložen do Innsbrucku. Poté krátce sloužil v Tridentu a v roce 1871 se stal velitelem 25. +more pěší divize ve Vídni. V roce 1873 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 8. pěší divize v Innsbrucku, zároveň byl velitelem c. k. zeměbrany pro Tyrolsko. K datu 1. listopadu 1881 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v Innsbrucku zůstal i po reorganizaci armády jako velitel 14. armádního sboru (1883).

V Tyrolsku se uplatnil mimo jiné i v civilní správě a proslul především organizací záchranných prací při povodních v letech 1882-1883. Ze zdravotních důvodů rezignoval na velení armádního sboru v prosinci 1883 a do aktivní služby se již nevrátil. +more Penzionován byl k datu 1. února 1887.

František Josef z Thun-Hohensteinu zemřel krátce po svých 62. narozeninách 30. +more července 1888 v tyrolském Schwazu. Pohřben byl o týden později (5. srpna 1888) v rodové hrobce v Cholticích.

Tituly a ocenění

Plukovník František Josef z Thun-Hohensteinu V roce 1854 byl jmenován c. +more k. komořím a v roce 1878 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1877 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 54 dislokovaného v Olomouci. Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.

Rakousko-Uhersko

60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850) * +moreLeopold. PNG'>60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1859) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1866) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1883).

Zahraničí

60x60pixelů velkokříž Císařského řádu Guadalupe (Mexické císařství) * +more_Anny_(baretka). svg|alt='>60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) * 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) * 60x60pixelů rytíř Řádu svatého Josefa (Toskánsko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie) * 60x60pixelů velkokříž Řádu italské koruny * 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) * 60x60pixelů Řád Pia IX. (Papežský stát) * 60x60pixelů komtur Řádu sv. Michaela (Bavorsko) * 60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) * 60x60pixelů Řád Fridrichův (Württembersko) * 60x60pixelů Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko) * 60x60pixelů rytíř Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko) * 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie).

Rodina

V roce 1877 se v Innsbrucku oženil s princeznou Augustou Evženií z Urachu (1842-1916) z vedlejší linie panovnické dynastie Württembergů, která byla již vdovou po hraběti Rudolfu Enzenbergovi a z prvního manželství měla tři děti. Augusta byla později c. +more k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodily dvě děti, syn Konstantin (1878-1962) sloužil za první světové války jako major v armádě, dcera Marie Augusta (1879-1958) byla manželkou italského šlechtice hraběte Cajetana Francesca Forniho.

Františkův nejstarší bratr Theodor Karel (1815-1881) byl dědicem velkostatku Choltice, krátce sloužil v armádě a byl také poslancem českého zemského sněmu. Další bratr Konstantin (1821-1876) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora a byl komturem Řádu německých rytířů. +more Jejich sestry Terezie (1812-1874), Žofie (1814-1867) a Nikolasina (1817-1885) kvůli značnému zadlužení rodiny zůstaly neprovdané a byly nadačními dámami Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. austro-hungarian-army. +moreco. uk/mexican/THUN. HTM/]František Thun-Hohenstein na webu austro-hungarian army[/url] * [url=https://www. biographien. ac. at/oebl/oebl_T/Thun-Hohenstein_Franz_1826_1888. xml]František Thun-Hohenstein in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url] * [url=https://www. thunweb. com/. p=biografien&ID=477]František Thun-Hohenstein na webu thunweb[/url].

František Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Mexičtí generálové Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Císařského řádu Guadalupe Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny +more_Lazara'>Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Domácího řádu vendické koruny Kategorie:Nositelé Řádu Pia IX. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Lidé z Innsbrucku Kategorie:Narození 27. července Kategorie:Narození v roce 1826 Kategorie:Narození v Cholticích Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Úmrtí v roce 1888 Kategorie:Pohřbení v Cholticích Kategorie:Muži.