Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu

Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu byl předsedou Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS). Od roku 1929 až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 byl držitel úřadu uznáván jako vůdce Sovětského svazu.

Historie

Před říjnovou revolucí byla práce stranického tajemníka z velké části byrokratická. Po převzetí moci bolševiky byl v roce 1919 zřízen úřad odpovědného tajemníka, který vykonával administrativní práci. +more Po vítězství bolševiků v ruské občanské válce vytvořil Vladimir Iljič Lenin v roce 1922 úřad generálního tajemníka s tím, že bude sloužit čistě administrativním a disciplinárním účelům. Jeho hlavním úkolem mělo být určování složení členstva strany a přidělování funkcí ve straně. Generální tajemník také dohlížel na evidenci stranických událostí a byl pověřen informováním stranických vůdců a členů o činnosti strany. Při sestavování své vlády jmenoval Lenin generálním tajemníkem Josifa Stalina. Během několika následujících let dokázal Stalin využít principů demokratického centralismu a přeměnit svou funkci na funkci předsedy strany a nakonec i vůdce Sovětského svazu.

Ještě před Leninovou smrtí v roce 1924 bylo Stalinovo působení ve funkci generálního tajemníka kritizováno. V posledních měsících svého života sepsal Lenin pamflet, v němž požadoval Stalinovo odvolání s odůvodněním, že se Stalin stává autoritářem a zneužívá své moci. +more Pamflet vyvolal politickou krizi, která ohrozila Stalinovu pozici generálního tajemníka, a proběhlo hlasování o jeho odvolání z funkce. S pomocí Grigorije Zinovjeva a Lva Kameněva se Stalinovi podařilo skandál ustát a zůstat ve funkci. Po Leninově smrti začal Stalin upevňovat svou moc pomocí funkce generálního tajemníka. Do roku 1928 se nepochybně stal de facto vůdcem Sovětského svazu, přičemž funkce generálního tajemníka se stala nejvyšší funkcí v zemi. V roce 1934 se XVII. sjezd strany zdržel formálního znovuzvolení Stalina generálním tajemníkem. Stalin však byl znovu zvolen do všech ostatních funkcí, které zastával, a zůstal v čele strany bez ztráty moci.

V 50. letech se Stalin stále více stahoval ze sekretariátu strany a přenechával dohled nad tímto orgánem Georgiji Malenkovovi, pravděpodobně proto, aby si ověřil jeho schopnosti jako potenciálního nástupce. +more V říjnu 1952 na XIX. sjezdu strany Stalin provedl restrukturalizaci vedení strany. Jeho žádost, vyslovenou prostřednictvím Malenkova, aby byl vzhledem ke svému věku zbaven funkcí ve stranickém sekretariátu, stranický sjezd zamítl, protože delegáti si nebyli jisti Stalinovými záměry. Sjezd nakonec formálně zrušil Stalinovu funkci generálního tajemníka, ačkoli Stalin zůstal jedním ze stranických tajemníků a zachoval si konečnou kontrolu nad stranou. Když Stalin 5. března 1953 zemřel, byl Malenkov považován za nejdůležitějšího člena sekretariátu, v němž byl mimo jiné také Nikita Chruščov. V rámci krátkodobé „trojky“ ve složení Malenkov, Berija a Molotov se Malenkov stal předsedou Rady ministrů, ale o devět dní později, 14. března, byl nucen ze sekretariátu odstoupit. Chruščov tak fakticky převzal kontrolu nad vládou a na plénu ústředního výboru konaného 14. září téhož roku byl zvolen do nové funkce prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Chruščov následně převálcoval své soupeře, kteří se snažili zpochybnit jeho politické reformy. V roce 1957 se mu podařilo komplexně odstavit od moci Malenkova, Molotova a Lazara Kaganoviče (jednoho z nejstarších a nejbližších Stalinových spolupracovníků), což rovněž přispělo k posílení funkce prvního tajemníka.

V roce 1964 vedl vliv opozice v politbyru a ústředním výboru, který sílil od vypuknutí kubánské krize, k Chruščovovu odvolání z funkce. Chruščova ve funkci prvního tajemníka vystřídal Leonid Brežněv, který však byl zpočátku nucen vládnout v rámci kolektivního vedení a vytvořil další „trojku“ s premiérem Alexejem Kosyginem a předsedou Nikolajem Podgorným. +more V roce 1966 byla funkce přejmenována na generálního tajemníka. Kolektivní vedení dokázalo během Brežněvovy éry omezit pravomoci generálního tajemníka. Brežněvův vliv v průběhu 70. let rostl, protože si dokázal udržet podporu tím, že se vyhýbal jakýmkoli radikálním reformám. Po Brežněvově smrti byli Jurij Andropov a Konstantin Černěnko schopni řídit zemi stejným způsobem jako Brežněv. Michail Gorbačov vládl Sovětskému svazu jako generální tajemník až do roku 1990, kdy komunistická strana ztratila monopol moci nad politickým systémem. Úřad prezidenta Sovětského svazu byl zřízen proto, aby si Gorbačov mohl nadále udržet roli vůdce Sovětského svazu. Po neúspěšném srpnovém puči v roce 1991 Gorbačov na funkci generálního tajemníka rezignoval. Jeho nástupcem se stal jeho zástupce Vladimír Ivaško, který funkci úřadujícího generálního tajemníka vykonával pouze pět dní, než Boris Jelcin, nově zvolený prezident Ruska, pozastavil veškerou činnost komunistické strany. Po zákazu strany založil v roce 1993 Oleg Šenin Svaz komunistických stran - Komunistickou stranu Sovětského svazu, který se věnuje oživení a obnově KSSS. Organizace má členy ve všech bývalých sovětských republikách.

Seznam generálních tajemníků

Odkazy

Reference

Související články

Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny * Předseda Korejské strany práce

Kategorie:Sovětský svaz Kategorie:Komunismus Kategorie:Komunistická strana Sovětského svazu