Genocida Srbů v Nezávislém státě Chorvatsko

Technology

12 hours ago

Author

Genocida Srbů v Nezávislém státě Chorvatsko byla systematická perzekuce Srbů spáchaná během druhé světové války fašistickým ustašovským režimem v loutkovém státě nacistického Německa známém jako Nezávislý stát Chorvatsko ( NDH) mezi lety 1941 a 1945. K provádění docházelo prostřednictvím poprav v táborech smrti, stejně jako prostřednictvím masových vražd, etnických čistek, deportací, nucených konverzí a válečného znásilňování. Tato genocida byla provedena současně s holocaustem v NDH a také s genocidou Romů, a to kombinací nacistické rasové politiky s konečným cílem vytvořit etnicky čisté Velké Chorvatsko.

Ideový základ ustašovského hnutí sahá až do 19. +more století. Několik chorvatských nacionalistů a intelektuálů založilo teorie o Srbech jako o podřadné rase. Dědictví první světové války a také odpor skupiny nacionalistů ke sjednocení do společného státu Jihoslovanů ovlivnily etnické napětí v nově vzniklém Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Království Jugoslávie). Diktatura ze 6. ledna a pozdější protichorvatská politika jugoslávské vlády ovládané Srby ve 20. a 30. letech 20. století podpořily vzestup nacionalistických a krajně pravicových hnutí. To vyvrcholilo vzestupem Ustašovců, ultranacionalistické, teroristické organizace, kterou založil Ante Pavelić. Hnutí finančně a ideologicky podporoval Benito Mussolini a podílelo se také na atentátu na krále Alexandra I. .

Po invazi Osy do Jugoslávie v dubnu 1941 byl založen německý loutkový stát známý jako Nezávislý stát Chorvatsko (NDH), zahrnující většinu dnešního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, jakož i části dnešního Srbska a Slovinska, ovládaný Ustašovci. Cílem Ustašovců bylo vytvořit etnicky homogenní Velké Chorvatsko odstraněním všech neChorvatů a hlavním cílem byli Srbové. +more Dalšími cíli eliminace byli také Židé, Romové a političtí disidenti. Byly páchány rozsáhlé masakry a vznikly koncentrační tábory, z nichž největší byl Jasenovac, který byl proslulý vysokou úmrtností a barbarskými praktikami, které se v něm odehrávaly. Kromě toho bylo NDH jediným loutkovým státem Osy, který zřídil koncentrační tábory speciálně pro děti. Režim systematicky zavraždil přibližně 200 000 až 500 000 Srbů. 300 000 Srbů bylo dále vyhnáno a nejméně 200 000 dalších Srbů bylo násilně konvertováno, většina z nich po válce dekonvertovala. V poměru k počtu obyvatel byla NDH jedním z nejsmrtelnějších evropských režimů.

Mile Budak a další vysocí představitelé NDH byli komunistickými úřady souzeni a odsouzeni za válečné zločiny. Velitelé koncentračních táborů jako Ljubo Miloš a Miroslav Filipović byli zajati a popraveni, zatímco Aloysius Stepinac byl shledán vinným z nucených konverzí. +more Mnoho dalších uprchlo, včetně nejvyššího vůdce Ante Paveliće, nejvíce do Latinské Ameriky. Genocida nebyla po válce řádně prozkoumána, protože poválečná jugoslávská vláda nepodporovala nezávislé učence z obavy, že etnické napětí destabilizuje nový komunistický režim. V současné době si Srbsko 22. dubna připomíná státní svátek věnovaný obětem genocidy a fašismu, zatímco Chorvatsko pořádá oficiální vzpomínku na památníku Jasenovac.

Nechorvatské obyvatelstvo v NDH

koncentračním táboře Jasenovac, který se stal jedním ze symbolů ustašovské politiky NDH. +more Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) jako jeden ze států stojících na fašistické ideologii tvrdě potíral obyvatelstvo, které se nehlásilo k dominantnímu národu (s výjimkou německého, které mělo zvláštní postavení). V duchu nacistické ideologie byl také na území NDH prohlášen za jediný árijský národ národ chorvatský, odvozující svůj původ údajně již od dávných Gótů; Chorvaté byli nyní popisováni jako východní Góti, nikoliv jako jižní Slované.

Chorvatský národ však tvořil sotva polovinu všech obyvatel Chorvatska, které nyní tvořilo kromě chorvatské bánoviny také i Bosna a Hercegovina a celý Srem. Fašistická vláda velmi rychle vydala opatření namířená proti Srbům a Židům. +more Židé byli buď odvezeni do koncentračních táborů v Německu, nebo v Chorvatsku, některým se podařilo uprchnout do italského prostoru, kde protižidovská opatření neplatila, část se přidala k partyzánům. Tisk, který se dostal rovněž pod kontrolu vládní moci, zahájil očerňovací kampaně proti oběma dvěma početným skupinám obyvatelstva.

Naproti tomu bosenští Muslimové byli považováni za nejčistší složku chorvatského národa. NDH byla prohlášena za zemi dvou náboženství, katolického a islámského. +more V Záhřebu vznikla úpravou Meštrovićova pavilonu mešita. Hlavním důvodem pro podporu bosenských muslimů byla hlavně snaha rozklížit vztahy se Srby v Bosně a naklonit si toto obyvatelstvo na stranu tehdejšího režimu. Tato myšlenka, ač může znít značně překvapivě, nebyla v chorvatském prostředí nová; již nějakou dobu si s ní pohrávala řada chorvatských politických proudů, které se objevovaly již v druhé polovině 19. století. Cílem bylo nejen jakoukoliv spolupráci mezi národnostmi znemožnit, ale také vzájemné vztahy natolik vyostřit, aby nebyla možná ani kdykoliv v budoucnu.

Srbové tvořili asi 30 % obyvatel státu, ovšem podle vyjádření ministra Milovana Žaniće pro ně nebylo v Chorvatsku místo. Nedlouho poté, jakmile se dostali ustašovci k moci byly vyhlášeny zákony na ochranu chorvatského národa proti nepřátelům. +more A za nepřátele byl označen právě srbský národ, který byl obviněn za všechna příkoří, která se nyní chorvatskému národu činí. Byli proto masově vyháněni, zabíjeni a nuceni ke konverzi ke katolictví. Do konce války bylo do Srbska vyhnáno 300 000 Srbů, asi 200 000 dalších bylo násilně pokatoličtěno. V NDH vzniklo několik koncentračních táborů, největším z nich tábor Jasenovac, dalšími byly např. Kerestinec, Stara Gradiška nebo Koprivnica. Počet obětí koncentračního tábora Jasenovac se odhaduje asi na 90 000. Na mnoha místech byly ustašovskými jednotkami vyvražděny celé srbské vesnice. Teror se projevil už v květnu 1941 při nájezdech tzv. divokých ustašů. Již v srpnu Němci a Italové proti této brutalitě protestovali; jeden z německých generálů v Záhřebu prohlásil že "se ustašovci dočista zbláznili". Toto období bylo později v dobách zhoršených srbsko-chorvatských vztahů 80. a hlavně 90. let 20. století popisováno jako "srbská genocida".

Řada Srbů se přidala k partyzánům, jejichž vliv byl silný zvlášť v Bosně. Vojska NDH (Domobrana) partyzány (a také srbské nacionalisty, tzv. +more četniky) na místě popravovala. Zvlášť po kapitulaci Itálie se bezpečnostní situace v Chorvatsku neustále zhoršovala a útoků partyzánů přibývalo. Německá armáda byla po bitvě u Stalingradu ve velmi problematické situaci a nemohla si již dovolit zajišťovat kontrolu v Chorvatsku, tím spíš ještě v oblastech, ze kterých se narychlo stáhla poražená Itálie. Ostrá represivní politika proti Srbům tak byla zmírněna, avšak jen slabě. Byla zřízena chorvatská pravoslavná církev a Srbové prohlášeni za Chorvaty pravoslavného vyznání. Řada z nich byla propuštěna z vězení. Podobně jako v okupovaném Srbsku, kde řada četniků spolupracovala s Němci, i Ustašovci začali do jisté míry spolupracovat se srbskými četniky, ve víře že jim pomohou v boji proti komunistům, kteří kontrolovali stále více území. Během války bylo na území Nezávislého státu Chorvatsko zabito mezi 15,9 % - 20 % tamního srbského obyvatelstva.

10. +more května 1945 vstoupily partyzánská vojska do Záhřebu, což byl konec Nezávislého státu Chorvatsko. Byla obnovena Jugoslávie, a to na základech multietnických. Chorvatsko bylo prohlášeno za svazovou republiku se dvěma konstitutivními národy - Chorvaty a Srby.