Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio (16. června 1313 Toskánsko (zřejmě v Certaldu) - 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.

Život a dílo

Boccacio byl Petrarcovým přítelem a vystupoval proti středověké mystice a asketismu ještě rozhodněji. Křesťanství stavěl na roveň s ostatními náboženstvími.

Mládí

Byl nemanželský syn obchodníka a bankéře Boccaccina di Chellino. Již v mládí byl otcem poslán na praxi do banky v Neapoli. +more Začal studovat práva, ale přednost dával literatuře. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V tomto období také napsal svá první díla ve verších a próze, v nichž experimentoval s různými žánry a styly. Ideálem se pro něj stala královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. V roce 1340 se vrátil do Florencie, když se zhoršily majetkové poměry jeho rodiny. Kvůli finančním potížím vstoupil do státní služby a vystřídal několik funkcí.

Fiesolské nymfy

Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 Josefem Hiršalem, dílo bylo napsáno v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře.

Diplomat a spisovatel

V rámci svých diplomatických misí Boccaccio navštívil různá místa (Ravenna, Forli). Byl již uznávaným básníkem. +more Na podzim roku 1350 se poprvé setkal s Petrarcou a navázal s ním hluboké přátelství. Petrarcův vliv pomohl Boccacciovi překonat středověkou mentalitu a přijmout rodící se humanismus. Pod jeho vlivem se také stále více věnoval studiu klasických jazyků a antické literatury. Měl zásluhu na založení první katedry řečtiny na univerzitě ve Florencii a z jeho podnětu byly do latiny přeloženy Homérovy eposy Ilias a Odysseia. Zájem o antiku ovlivnil i literární tvorbu ke konci života. V pozdějších letech svého života, po dokončení Dekameronu, psal většinou práce zabývající se encyklopedickými nebo filologickými tématy v latině.

Dekameron

Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. +more Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.

Ve svém Dekameronu se Boccaccio jedovatě vysmívá prodejnému, prolhanému a prostopášnému duchovenstvu, které licoměrně hlásá „odříkání se světa“. A vůbec neudivuje, že Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. +more století. Ačkoli byl Boccaccio z Indexu vyškrtnut v roce 1900, ještě v roce 1914 byl jeho Dekameron rektorem římské koleje odsouzen a po rozsudku spálen.

Na počátku šedesátých let 14. století Boccaccio prošel obdobím náboženské krize a údajně chtěl Dekameron zničit. Na Petrarcův zásah od svého záměru ustoupil.

Rok 1360 znamenal zlom v Boccacciově společenském životě. Byl podezříván, že se podílel na pokusu o státní převrat během voleb do signorie a z toho důvodu byl na několik let vyloučen z diplomatických misí a veřejných funkcí. +more V té době navštívil přátele v Neapoli a několik měsíců pobýval u Petrarcy v Benátkách. V roce 1365 byl rehabilitován a pověřen vedením diplomatické mise k papežskému dvoru do Avignonu.

Smrt

Slavný básník pracoval až do své smrti, přesto žil v chudobě a většinu svých příjmů získával přepisováním svých děl nebo děl jiných. Od roku 1363 ze zdravotních důvodů větší část roku pobýval v Certaldu. +more Město Florencie ho v roce 1373 vyzvalo, aby v chrámu Santo Stefano předčítal a komentoval Dantovu Božskou komedii. V roce 1374 se však jeho zdravotní stav zhoršil a tak musel této činnosti upustit. Dostal se až na začátek 17. zpěvu Pekla. Velký zármutek mu způsobila Petrarcova smrt v červenci 1374. Poslední měsíce svého života prožil v Certaldu, kde také zemřel 21. prosince 1375 (62 let). Byl pochován v kostele „Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo“ v rodném Certaldu.

Dílo

Decameron

Italská díla

Neapolská fáze * La caccia di Diana (1334) - krátký epos o 18 zpěvech * Il Filostrato (1335) - epos ve stancích * Il Filocolo (1336-1339) - román v próze * Teseida (1340-1341) - epos ve stancích, dílo bylo dokončeno ve Florencii * Rime - sbírka básní, které Boccaccio tvořil v průběhu svého života, básně sám nezahrnul do jednoho díla Léta 1340-1350 * Ninfale d'Ameto (1341-1342) - pastýřský epos ve verších a próze * Milostná vidina - epos v tercínách, napodobuje Alighierovu Božskou komedii * Fiesolské nymfy (Ninfale Fiesolano, 1344-1346) * Elegie o paní Fiamettě (Elegia di madonna Fiammetta, 1342) - román v próze280x280pixelů Hlavní dílo * Dekameron (Il Decameron, 1348-1353) - cyklus 100 novel Pozdní dílo * Život Dantův (1358-1363) * O příbězích slavných mužů - latinsky (1355-1374)

Latinská díla

Bucolicum carmen 1349-1367, šestnáct eklog * Genealogia deorum gentilium 1350-1367, sbírka mytologických příběhů z antiky v 15 knihách * De montibus, silvis, fontibus, lacubus, fluminibus, stagnis, seu paludibus et de nominibus maris liber 1355-1375, rozsáhlý katalog geografických objektů, které se objevují v klasické literatuře * De casibus virorum illustrium 1356-1373, sbírka epizod ze života slavných osobností, které potkal zlý osud * De mulieribus claris 1361-1362, sbírka moralizujících biografií slavných žen starověku a středověku

Fotogalerie

Soubor:Andrea del Castagno Giovanni Boccaccio c 1450. jpg|Giovanni Boccaccio (cca 1450) Soubor:Giovanni Boccaccio 05. +morejpg|Giovanni Boccaccio Soubor:Giovanni Boccaccio 04. jpg|Giovanni Boccaccio Soubor:Giovanni Boccaccio. jpg|Giovanni Boccaccio Soubor:Boccaccio01. jpg|Socha Giovanni Boccaccia ve Florencii (Uffizi) Soubor:Certaldo Alto-chiesa ss jacopo e filippo-lastra tombale Boccaccio. jpg|Boccacciův hrob v Certaldu (Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo).

Odkazy

Reference

Literatura

CRONIA, Arturo. Boccaccio v českém písemnictví. +more Přeložil Nina Tučková. Praha: Ústav italské kultury, 1949. 42 s. , [4] l. obr. příl. * HESSE, Hermann. Boccaccio. Překlad Šárka Pirožková. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 1997. 46 s. Malá řada; sv. 21. [Životopisná esej - rozbor života a díla význačného představitele italské renesanční literatury. ] * MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A-L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Stať „Dekameron" je na str. 115-116. ] * ŠPIČKA, Jiří, BOLPAGNI, Marcello a KOVÁČOVÁ, Lenka. Boccaccio 2013: poetika Dekameronu a dva způsoby, jak být člověkem. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 139 s. .

Související články

Seznam italských spisovatelů

Externí odkazy

Kategorie:Italští renesanční básníci Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Italští romanopisci Kategorie:Renesanční humanisté Kategorie:Narození v roce 1313 Kategorie:Úmrtí v roce 1375 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 16. +more června Kategorie:Narození v Toskánsku Kategorie:Úmrtí v Toskánsku Kategorie:Úmrtí 21. prosince Kategorie:Italští římští katolíci.