Hedvika z Anjou
Author
Albert FloresSvatá Hedvika z Anjou ( 18. února 1374, Budín - 17. července 1399, Krakov) byla polská královna, která vládla v letech 1384 až 1399. Roku 1997 byla svatořečena.
Je spoluzakladatelkou Jagellonské univerzity v Krakově, byla patronkou litevské univerzitní koleje v Praze a patronkou královen sjednocené Evropy.
Dětství
Hedvika byla nejmladší dcerou uherského a polského krále Ludvíka I. +more Velikého z Anjou a Alžběty Bosenské. Byla následnicí nejstarší vládnoucí dynastie polských králů Piastovců, a to jak po otcovské, tak i po mateřské linii. Její babička z otcovy strany Alžběta Polská byla dcerou krále Vladislava I. Lokýtka, který v roce 1320 znovu sjednotil Polsko.
Hedvika byla vychována na královském dvoře v Budě a Visegrádu v Uhersku. V roce 1378 byla zaslíbena potomku habsburského rodu Vilémovi Rakouskému a strávila rok na císařském dvoře ve Vídni. +more V roce 1364 u příležitosti slavnostních Dnů Krakova se Hedvičin otec Ludvík I. Veliký dohodl se svým dřívějším tchánem římským císařem a českým králem Karlem IV. , že se Karlův mladší syn a budoucí císař Zikmund Lucemburský zasnoubí s Ludvíkovou nejstarší dcerou Marií. Původní Ludvíkův plán spočíval v tom, že království polské přenechá Marii, neboť i Zikmund měl dědičná práva k Polsku, zatímco Hedvičin rakouský manžel Vilém Habsburský bude vhodnější pro Uhry s ohledem na geografickou blízkost s habsburskými državami.
Hedvika byla velmi vzdělaná. Hovořila latinsky, bosensky, chorvatsky, maďarsky, polsky a německy, zajímala se o umění, hudbu i vědu. +more Proslulá byla i její zbožnost a úcta k Panně Marii a samozřejmě k Hedvičině patronce svaté Hedvice Slezské.
Vláda
Socha v kostele sv. Josefa v Muszynie
Až do roku 1370 vládla v Polsku dynastie Piastovců. Jejich poslední král +more'>Kazimír III. (syn Vladislava I. Lokýtka) nezanechal legitimního syna. Měl sice vnuka, ale toho pro jeho mládí nepovažoval za schopného vlády. Prohlásil tedy za následníky svou sestru Alžbětou Polskou a jejího syna Ludvíka I. Velikého. Ludvík byl sice korunován, ale faktickou moc si podržela Alžběta až do své smrti v roce 1380. Ludvík zemřel krátce po ní v roce 1382 a uherský trůn zdědila nejstarší dcera Marie, i když regentkou se stala její matka Eliška Bosenská.
Malopolská šlechta, která byla faktickým vládcem Polska, nechtěla pokračovat v personální unii s Uherskem a nechtěla ani akceptovat Mariina snoubence Zikmunda Lucemburského jako regenta. Vybrala si proto jako novou polskou královnu Mariinu mladší sestru Hedviku. +more Po dvou letech sporů s regentkou Eliškou Bosenskou a po občanské válce ve Velkopolsku (1383) byla Hedvika ve věku deseti let v Krakově korunována jako Hedwig Rex Poloniae (Hedvika, polský král) a nikoliv Regina Poloniae (královna), aby se zdůraznilo, že je vládcem ze svého vlastního práva a nikoliv jen jako něčí snoubenka. Krátce po Hedvičině korunovaci se vynořili další uchazeči o sňatek a do Krakova přijel Hedvičin snoubenec Vilém Habsburský s požadavkem naplnění předchozích dohod. To se mu však nepodařilo. Z Krakova byl vypuzen a Hedvika sama zasnoubení zrušila. Vilém si později vzal Hedvičinu sestřenici Janu II. Neapolskou.
V roce 1385 došlo k personálnímu spojení Polska a Litvy. Litva byla v té době poslední pohanskou zemí v Evropě. +more Litevský velkokníže Jogaila (polsky Jagiełło) přijal křesťanství a při křtu obdržel jméno Vladislav. V březnu 1385 se rovněž konala svatba 36letého Jogaily s 12letou Hedvikou a krátce po ní byl Jogaila korunován na polského krále jako Vladislav II. Jagello.
Jako královna měla Hedvika patrně velmi málo skutečné moci vzhledem k silné pozici polské šlechty a vládě krále Vladislava. Byla však velmi aktivní v politickém, diplomatickém a kulturním životě. +more Zasloužila se o překlady četných latinských knih do polštiny. Mnoho ze svého bohatství věnovala na dobročinné účely, zakládala nemocnice a kláštery. Zasloužila se o založení biskupství ve Vilniusu a věnovala značné finanční prostředky na znovuvybudování krakovské univerzity, která na počest její a jejího manžela nese jméno Jagellonská univerzita. Když v roce 1386 její manžel, litevský velkokníže Jogaila, v dosud pohanské Litvě přijal za státní náboženství katolickou víru, Hedvika v rámci podpory katolické víry na Litvě v roce 1397 financovala založení Litevské koleje a zvláštního odloučeného internátu pro litevské kleriky při Pražské universitě (kolej byla využívána hlavně Litevci, protože běloruští a rusínští, resp. ukrajinští poddaní litevských velkoknížat byli pravoslavného vyznání).
22. května 1399 Hedvika porodila dceru Elišku. +more Matka i dcera však do měsíce zemřely na poporodní komplikace a byly pohřbeny v katedrále sv. Stanislava na Wawelu v Krakově. Ve svém testamentu královna Hedvika odkázala finance krakovské univerzitě.
Legendy a svatořečení
Po smrti byla Hedvika ctěna a vyprávěly se legendy o zázracích, které měly potvrdit její svatost. Patří k nim legendární epizoda o Hedvičině kříži. +more Hedvika se často modlila před velkým černým křížem, který dodnes visí v severní lodi katedrály na Wawelu. Traduje se, že Kristus ukřižovaný na tomto kříži k ní často promlouval. Další legendární epizoda se váže k Hedvičině stopě. Hedvika údajně navštívila kameníka, který ji prosil o pomoc, a věnovala mu drahokam z přezky svého střevíce. Po jejím odchodu překvapený kameník zpozoroval hluboký otisk její boty v sádrové podlaze, ačkoli šlo o sádru již dávno zatvrdlou. Tento otisk je v Krakově dodnes uchováván.
Hrob a úcta
Detail náhrobku královny Hedviky v katedrále na Wawelu, Krakov Hedvičin hrob v krakovské katedrále byl v historii asi třikrát otevřen: roku 1887 byly nalezeny dřevěné korunovační insignie, roku 1949 její ostatky dokumentovány tradičními metodami antropologie a roku 1987 vyjmuta jedna relikvie pro nový oltář. +more Autentické vyobrazení Hedviky neexistuje, jediná miniatura v uherské kronice (Chronicon pictum) ze 14. století je nezřetelná, podobně jako schematický reliéf trůnící královny na její majestátní pečeti. Podobizny ze 16. -19. století se navzájem zásadně liší, v panovnické galerii arcivévody Ferdinanda Tyrolského ze zámku Ambras je zobrazena jako žena středního věku. Polští malíři romantismu Aleksandr Lesser (1853-1854) a Jozef Simmler (1868) ji namalovali hnědovlasou, Jan Matejko světlovlasou, ten ji také v roce 1887 nakreslil s královskými insigniemi pro galerii polských panovníků (zde v infoboxu). Po otevřen hrobu v roce 1949 byly ostatky královny přeneseny do nového sarkofágu z bílého mramoru, vytesal ho polský sochař a řezbář Antoni Madeyski.
Všeobecnou úctu, které se královně Hedvice v Polsku a v Uhrách dostávalo, dovršil papež sv. +more'>Jan Pavel II. , který již jako krakovský biskup u příležitosti oslav 600. výročí královnina narození v roce 1974 zavedl modlitbu u jejího hrobu. Jako papež dosáhl nejprve 8. srpna 1986 její beatifikace, a také ji při své návštěvě v Krakově 8. června 1997 svatořečil.
V Čechách se ke královně Hedvice vztahuje úcta k roku 1393, kdy založila nadaci litevské koleje pražské univerzity (nazývané také Nazaretská kolej) na Betlémském náměstí.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20070317035334/http://sodalicja. org/index. html]SODALICJA ŚWIĘTEJ JADWIGI KRÓLOWEJ[/url] * [url=https://archive. today/20130504044741/www. pinakoteka. zascianek. pl/Matejko/Images/Dymitr_z_Goraja. jpg]Obraz J. Matejky[/url].
Kategorie:Anjouovci Kategorie:Jagellonci Kategorie:Uherské princezny Kategorie:Polské královny Kategorie:Polští svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Narození v roce 1374 Kategorie:Narození 18. +more února Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 17. července Kategorie:Úmrtí v roce 1399 Kategorie:Úmrtí v Krakově Kategorie:Zemřelé v souvislosti s porodem Kategorie:Pohřbení na Wawelu Kategorie:Ženy Kategorie:Osobnosti na polských bankovkách.