Cesko.wiki Hlemýžď zahradní
Author
Albert FloresHlemýžď zahradní je druh měkkýše patřící do čeledi hlemýžďovitých. Tento druh je běžný v zahradách a parcích po celém světě. Hlemýžď zahradní je poměrně malý, dosahuje délky asi 4-6 cm. Má kulovitý tvar ulity, která je hnědá až šedožlutá a má pět až šest závitů. Hlemýžď zahradní je býložravý a živí se převážně rozkládající se vegetací, listy a květy rostlin. Jeho potrava obsahuje mnoho vlákniny a přispívá tak k trávení. Tento druh se rozmnožuje hermafroditním způsobem, což znamená, že každý jedinec je zároveň samec i samice. Po páření klade samička do půdy vajíčka, ze kterých se vylíhnou mláďata. Hlemýžď zahradní je aktivní v noci a přes den se zahrabává do půdy nebo hledá přístřeší v místech, jako jsou kameny nebo zelené rostliny. Tento druh je občas považován za škůdce, protože se živí rostlinami, a může tak poškozovat zahradní plodiny. V některých zemích, jako je Nový Zéland a Austrálie, byl dokonce zaveden jako invazní druh a je považován za hrozbu pro tamní ekosystémy. I přesto je hlemýžď zahradní stále populárním zvířetem mezi chovateli, zejména kvůli svému estetickému vzhledu a snadnému chovu.
Helix pomatia obrázek hlemýždě zahradního Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití. Se svou velikostí 40-50 mm je to jeden z největších ulitnatých plžů žijících v České republice. Má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky. V přírodě se dožívá přibližně šesti let, v zajetí až deseti až dvanácti. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává vytvořením vápenatého „víčka“ (epifragma).
Pohybuje se maximální rychlostí 6 m/h.
Vzhled
Starší hlemýžď s bílou ulitou Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je vzácná rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32-50 mm a vysokou 30-50 mm. +more Tělo je dlouhé asi 10 cm. Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje radulu, pilníkovitou chitinovou destičku. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v útrobním vaku v ulitě. U mladých hlemýžďů má ulita tmavě hnědou nebo žlutohnědou barvu, stárnutím hlemýždě je barva stále světlejší.
Soustavy
Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radulou), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza (hepatopankreas) * Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště) * Vylučovací soustava: metanefridie * Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď) * Nervová soustava: uzlinová (gangliová) * Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité
Chování
Hlemýžď se pohybuje pouze během deště a potom asi den po dešti. Poté se přilepí k podkladu (např. +more kameni, rostlině atd. ) a nepřemísťuje se až do dalšího deště. Když je v ohrožení, nejprve zatáhne oči a potom i tělo. Část těla vyčnívá a hlemýžď po opětovném bezpečí opět vyleze z ulity a vytáhne tykadla. V zajetí musí mít vytvořené přirozené prostředí.
Vývoj a rozmnožování
Vaření hlemýždi neznámého druhu +morejpg|náhled'>Pářící se hlemýždi Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Ve střední Evropě se hlemýždi páří zpravidla v květnu. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25 až 50 vajíček.
Využití hlemýždě člověkem
V některých zemích slouží jako potrava pro člověka (kdysi i tradiční součást české kuchyně), pořádají se hlemýždí závody a někdy se také barví hlemýžďům ulity jako okrasný prvek na zahradu. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. +more Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populace. Hlemýždí sekret se pro svoje hojivé účinky také používá v kosmetice.
Rozšíření a ohrožení
Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). +more Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.
Je rozšířen v Belgii, v Česku (málo dotčený druh), ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu (uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů) v Nizozemsku, v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.
Po roce 2015 byl na základě molekulárně-genetických analýz od tohoto druhu odlišen druh nový, a to hlemýžď pruhovaný (Helix thessalica), který se vyskytuje i na území České republiky, konkrétně v údolí řeky Jihlavy mezi Mohelnem a Moravskými Bránicemi. Od hlemýždě zahradního jej lze odlišit i na základě některých drobných morfologických znaků.
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=223]monitoring a hodnocení stavu druhu v Česku[/url]