Cesko.wiki Hroznýšovití
Author
Albert Flores
Popis
Hroznýšovití mají u kloaky patrné zbytky zadních končetin, v podobě malých drápků. Zornička oka je svislá. +more Někteří mají na hlavě zvláštní buňky - termoreceptory, jimiž mohou rozlišit nepatrné rozdíly v teplotě - až 0,025 °C. Mnoho hroznýšovitých patří k nočním tvorům.
Tato čeleď čítá 52 druhů hroznýšů, obývajících širokou škálu různých biotopů. Od krajt se hroznýši liší některými zvláštnostmi ve stavbě lebky (chybí jim tzv. +more nadoční kost), nebo tím, že jejich podocasní štítky leží pouze v jedné řadě.
Hroznýšovití jsou starobylou čeledí hadů, jejíž fosilní předkové byli nalezeni už v křídových horninách. Výsledkem dlouhého vývoje této čeledi je velice značná rozmanitost jejich životních forem.
Systemizace
Poslední roky zaznamenává systematika hroznýšovitých (a nejen těch) značné změny; do této skupiny jsou dnes zařazovány tři podčeledi: Boinae, Erycinae a Ungaliophiinae. Ostatní bývalé podčeledi (včetně krajt) jsou zařazovány do samostatných čeledí, popř. +more jsou úplně zrušeny.
Bývalé členění čeledi hroznýšovitých
Čeled Boidae (hroznýšovití) se dělila na následující podčeledi: * Boinae (hroznýši) * Erycinae (hroznýšci) * Tropidophiinae (pahroznýšci) * Bolyerinae (bolyerie) - . * Calabarinae (kalabárie) - . +more * Loxoceminae (krajtovky) - . * Pythoninae (krajty) - .
Dělení čeledi
V současnosti se tato čeleď dělí na tři podčeledi: * Boinae * Erycinae * Ungaliophiinae
Podčeleď Boinae obsahuje 34 druhů v pěti rodech: * Acrantophis (2 druhy) * Boa (1 druh) * Candoia (5 druhů) * Corallus (7 druhů) * Epicrates (14 druhů) * Eunectes (4 druhy) * Sanzinia (1 druh) Podčeleď Erycinae obsahuje 15 druhů ve třech rodech: * Calabaria (1 druh) * Charina (1 druh) * Eryx (12 druhů) * Lichanura (1 druh) Podčeleď Ungaliophiinae obsahuje 3 druhy ve dvou rodech: * Exiliboa (1 druh) * Ungaliophis (2 druhy)
Odkazy
Reference
Literatura
Krister T. SMITH & Agustín SCANFERLA (2021). +more [url=https://sciencepress. mnhn. fr/en/periodiques/geodiversitas/43/1]A nearly complete skeleton of the oldest definitive erycine boid (Messel, Germany). [/url] In STEYER J. -S. , AUGÉ M. L. & MÉTAIS G. (eds), Memorial Jean-Claude Rage: A life of paleo-herpetologist. Geodiversitas. 43(1): 1-24. doi: https://doi. org/10. 5252/geodiversitas2021v43a1.