Cesko.wiki Hugo II. Logothetti
Author
Albert Flores
Původ
Erb rodu Logothettiho Logothetti pocházel ze starého byzantského rodu, ve kterém se traduje, že zakladatel rodu byl byzantský císař +more'>Nikeforos I. Logothetis (vládl 804-811). Po pádu Konstantinopole (1453) se rod usadil na tehdy benátském ostrově Zante (Zakynthos). V 18. století odešel potomek rodu, benátský námořní kapitán Jakub hrabě Logothetti (1741-1802) do Moldavského principátu. Po anektování Bukoviny Rakouskem (1775) se stal rakouským občanem. Jeho potomci hráli důležitou roli při obhajobě této nejvýchodnější provincie rakouského mocnářství a patřili mezi přední měšťany hlavního města Černovic (nyní: Černovice, Чернівці, Ukrajina).
Hugův děd Hugo I. hrabě Logothetti (1801-1861) se oženil s Pavlínou svobodnou paní z Bartensteina, vnučkou kancléře císařovny Marie Terezie Jana Kryštofa z Bartensteina, a koupil v roce 1830 statky Bílovice a Březolupy v okrese Uherské Hradiště. +more Byl znám jako mecenáš malíře Josefa Mánesa (1820-1871), kterému dal podnět k namalování obrazu Veruny Čudové. Malba je dodnes nejznámějším lidovým obrazem malíře.
Hugo II. se narodil +more_říjen'>2. října 1852 v Kološváru, (dnešní Cluj-Napoca/Kluž v Rumunsku), kde jeho otec Vladimír hrabě Logothetti (1822-1892) sloužil v rakouské armádě. Vzhledem k tomu, že jeho matka pocházela z vysoké sedmihradské šlechty (Nemes de Hidvég) a s manželem vlastnili palác a domy v Kluži, byl Hugo pokřtěn v klužské katolické katedrále. V roce 1858 se rodina vrátila na Moravu. Sourozenci Logothettiové. Zleva doprava: Rosa (1856-1941), Hugo II. (1852-1918), Maria sv. p. Taxis roz. hr. Logothettiová (1859-1929), Alfred (1853-1923). Bílovice, kolem r. 1880.
Kariéra
Logothetti nastoupil po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti jako dobrovolník do 54. liniového pluku v Olomouci. +more Z důvodu slabého zdraví (astma) musel opustit vojenskou službu v roce 1871. Pak šel studovat do Vídně (1872-1877) na tzv. Orientální akademii. To byla diplomatická škola, kterou založila císařovna Marie Terezie jako předchůdkyni dnešní rakouské Diplomatické akademie. Logothetti měl talent pro jazyky a naučil se kromě běžných cizích jazyků (francouzština, italština, španělština) i arabštinu, perštinu a turečtinu. Jeho první misií po studiu byl Cařihrad, tehdy jedno z nejdůležitějších diplomatických zastoupení Rakousko-Uherska.
Další Logothettiova kariéra byla typická pro nadaného diplomata: konsul-elève v Istanbulu (Konstantinopoli) 1877-1880, konzul-elève v Alexandrii (Egypt) 1880-1882, zástupní konzul v Alexandrii 1882, ve stejném roce konzul v Port Said. V roce 1883 se stal zástupcem Rakousko-Uherska v odškodňovací komisi v Alexandrii. +more Od září 1883 byl atašé v Cařihradu, kde se stal v roce 1886 tajemníkem ambasády a seznámil se s rakousko-uherským vojenským atašé Juliem svobodným pánem Zwiedinkem ze Südenhorstu (1833-1918), svým pozdějším tchánem.
Dne 17. +more července 1886 se Logothetti oženil s baronkou Frídou Barbarou Zwiedinkovou ze Südenhorstu (1866-1945). Sňatek se konal v kostele Sv. Maria Draperis v evropské čtvrti Cařihradu, Pera. V roce 1889 byl Logothetti jmenován soudcem prvního odvolacího soudu Mezinárodního tribunálu v Alexandrii. Tuto funkci zastával do roce 1897, kdy se stal generálním konzulem Rakousko-Uherska v Rumunsku v Galați, kde byl zároveň zástupcem mocnářství v Evropské dunajské komisi. V letech 1899 až 1906 byl generálním konzulem v Barceloně, 1906-1907 konzulem v Miláně, 1907-1911 konzulem v Hamburku, 1911-1912 generálním konzulem v Tunisu.
V době stoupajícího napětí na Balkánu a na Blízkém východě potřebovalo mocnářství zkušeného diplomata s dobrými jazykovými znalostmi k obsazení legace v Persii. Nový rakousko-uherský ministr zahraničí, Leopold Berchtold (1863-1942) proto jmenoval dne +more_květen'>12. května 1912 Logothettiho c. a k. mimořádným zplnomocněným ministrem a vyslancem v Teheránu. Při této příležitosti byl namalován jeho oficiální portrét. Logothetti byl ostatně díky babičce Karoliny hr. Berchtoldové příbuzným pana ministra.
Velká Británie a Rusko rozdělily své mocenské zájmy v Persii v roce 1906 následujícím způsobem - Rusům připadla severní část Persie s ropnými poli v dnešním Ázerbájdžánu, Britové prakticky obsadili jihovýchodní část Persie poblíž Britské Indie. Na západě se snažilo získat určitý mocenský vliv Turecko. +more Velká Británie a Rusko se pokusily o sestavení tajné smlouvy (1907), ve které by legalizovaly danou situaci z mezinárodního hlediska. Perským občanům se to ovšem nelíbilo a v březnu 1912 vypukla konstituční revoluce, která byla potlačena ruskými a britskými vojáky. Nicméně se pak snažila i nová perská vláda zachovat alespoň zdání neutrality během první světové války.
Dne 4. +more listopadu 1912 Logothetti předal jmenovací dekret perskému králi a nastoupil do funkce v Teheránu. Z Vídně dostal příkaz, aby pomohl perské vládě při zachování neutrality proti snahám Velké Británie a Ruska, aby se Persie stala i oficiálně spojencem těchto zemí. Dále měl ovšem dbát na rakousko-uherské zájmy (ropa) na Blízkém východě.
Když vypukla první světová válka, Logothetti byl právě na dovolené na Moravě. Nechal svou rodinu doma a vrátil se sám do Teheránu, kde byl po příjezdu proti všem diplomatickým zvyklostem zatčen ruskými vojáky a deportován do Sibiř. +more Po protestech rakousko-uherské vlády ho Rusové propustili, obrali ho ovšem o veškerý majetek a poslali přes neutrální Švédsko domů. Dne 27. dubna 1915 se Logothetti vrátil znovu do Teheránu. Když se v srpnu 1915 německé velvyslanectví snažilo o sesazení perské vlády, aby tak centrální mocnosti získaly druhou frontu v Persii a Afghánistánu proti Britské Indii, museli všichni diplomaté centrálních mocností opustit Persii. Logothetti byl jedinou výjimkou - od roku 1916 zastupoval zájmy prakticky všech centrálních zemí na Blízkém východě. Téměř nezraněný přežil opakované pokusy o vraždu (1916, 1917). Frieda hraběnka Logothetti, rozená Zwiedinek von Südenhorst, malíř Karel Žádník (1912). Obraz nyní v Slováckém muzeu, Uherské Hradiště.
V lednu 1918 se chtěla nová perská vláda vrátit ke skutečné neutralitě. Po ruské revoluci (1917) a následném odchodu ruských vojsk ze severní Persie se Logothetti pokusil o osvobození všech válečných zajatců Rakouska-Uherska z ruských a turkmenských koncentračních táborů, aby mohli přes Persii a Osmanskou říši domů. +more Jeho snahy byly částečně úspěšné, ale skončily dne 3. srpna 1918, kdy Logothetti náhle zemřel (pravděpodobně následkem otrávení arsenem). Byl pochován v kostele francouzské misie.
Rodina
Zámek Bílovice (UH), Foto: Willem-Bernard Engelbrecht, červenec 1911 Logothetti měl s manželkou Fridou (umřela v roce 1945) 10 dětí, ze kterých tři umřely v dětském věku. +more Nejstarší dcery Marie-Rose (1888-1976) a Karolina (Lola) (1891-1978) se vdaly za diplomaty - Marie-Rose za italského vyslance Giulia Cesare Cavagliere Montagna (1874-1954), Lola za nizozemského konsula Willema-Bernarda Engelbrechta (1881-1955). Hermine (Meta) se vdala za maďarského soudce Géza de Ertsey a nejmladší dcera Carmen za moravského inženýra Lothara Schmida. Nejstarší syn Felix sloužil jako rakouskouherský armádní důstojník (rytmistr) a oženil se v druhém manželství se Stellou hr. Barbo-Waxenstein. V roce 1942 byli Felix, jeho manželka a syn z prvního manželství Deodat zavražděni na dědičném hradu rodu Barbo, hrad Watzenberg (tehdy Castello dob, dnes Mokronog) v dnešním Slovinsku během boje mezi komunistickými partyzány a italským okupačním vojskem. Druhý syn Hugo III. hrabě Logothetti (1901-1975) zůstal do roku 1945 na moravském rodovém statku v Bílovicích, stejně jako nejmladší syn Emanuel (1907-1990), který byl do roku 1938 úředníkem v Československu, během války se přesunul do Vídně a po roce 1945 se stal bavorským státním tajemníkem pro pomoc utečencům a odsunutým. Oženil se s Miou de Lagarde.
Řády a vyznamenání
Rytířský kříž Řádu Františka Josefa, Rakousko-Uhersko - 1882 * Osmanský řád, osmanská říše - 1883 * Císařský a královská komorník, Rakousko-Uhersko - 1895 * Rytíř Řádu italské koruny, Itálie - 1899 * Řád Medžidie, Osmanská říše - 1884 * Řád Medžidie I. tř. +more s hvězdou, Osmanská říše - 1897 * Řád železné koruny, Rakousko-Uhersko - 1902 * Komandér s hvězdou Královského řádu Isabely Katolické, Španělsko - 1905 * Komandér Řádu Karla III. , Španělsko - 1906 * Velkokříž c. k. řádu Leopoldova, Rakousko-Uhersko - 1908 * Grand Cordon de l'Ordre du Nichan-Istikhar, Tunis - 1912/1330 * Válečný kříž pro civilní zásluhy I. tř. , Rakousko-Uhersko - 1918 (posmrtně).
Literatura
Rodový archiv Logothettiů, 1734-1945, nyní Moravský zemský archiv, Brno, fond G 195 * Arthur Breycha-Vauthier, Logothetti Hugo Graf, in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950 V (1972), s. 298. +more . ([url=http://www. biographien. ac. at/oebl/oebl_L/Logothetti_Hugo_1852_1918. xml]Online-Version[/url]) * Wilken Engelbrecht: Rod Logothettiů. In: Genealogické a heraldické informace 3, 1998, s. 17-27. * Peter Jung: Ein unbekannter Krieg 1914-1916. Das k. u. k. Gesandtschaftsdetachement Teheran. Verlagsbuchhandlung Stöhr, Wien 1997, (Österreichische Militärgeschichte 5). * Pavel Krystýn: Bílovičtí páni. Logothettiové. In. Pavel Krystýn: Bílovice 1256-2006. Obecní úřad Bílovice / Vydavatelství Petr Brázda, Bílovice /Břeclav 2006, s. 27-34. * Vladimír Krystýn: Logothettiové z Bílovic. In: Slovácko Band 40. Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 1998, s. 221-234. * Constanze Gfn. Logothetti: Das neutrale Persien zwischen Entente und Mittelmächten. Geostrategische Lage damals und heute. Unveröffentlichte Diplomarbeit Ludwig-Maximilians-Universität München 2008.
Externí odkazy
H Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Rytíři Řádu italské koruny Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Narození 2. +more října Kategorie:Narození v Kluži Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí 3. srpna Kategorie:Úmrtí v Teheránu Kategorie:Zemřelí na otravu Kategorie:Zavraždění diplomaté Kategorie:Muži.