Cesko.wiki Ido
Author
Albert FloresIdo je umělý jazyk, který se vyvinul jako lepší a jednodušší nástupce esperanta. Byl vytvořen v roce 1907 a jeho tvůrcem je francouzský lingvista Louis de Beaufront. Cílem tohoto jazyka je umožnit komunikaci mezi lidmi různých jazykových skupin a usnadnit mezinárodní porozumění. Ido vychází ze základů esperanta, avšak obsahuje některé modifikace a změny, které ho dělají plynulejším a jednodušším na naučení. Ve srovnání s esperantem, Ido upravuje některé gramatické konstrukce, rozšiřuje slovní zásobu a zjednodušuje výslovnost. Základní principy jazyka jsou zaměřeny na snadnou a přesnou komunikaci bez zbytečných složitostí. Ido má také zjednodušenou morfologii a syntaxi, což zjednodušuje jeho používání. Ido byl původně navržen jako rozšíření esperanta, aby vyřešil některé jeho nedostatky a nedostatky. Jeho tvůrce si představoval, že Ido se stane globálně uznávaným umělým jazykem, který bude používán mezinárodní komunitou. Avšak jeho rozšíření nebylo tak významné, jak se očekávalo, a Ido zůstává malou komunitou nadšenců, kteří ho aktivně používají. V současné době existuje několik organizací a skupin, které se zajímají o udržování a propagaci Ida. Jedním z nich je Sennacieca Asocio Tutmonda (Světové sdružení Ido), které je hlavní organizací propagující jazyk. Organizace pořádá konference, publikuje literaturu a podporuje výuku jazyka. Ido je zajímavým umělým jazykem, který je stále živý a používán určitou komunitou lidí. I když jeho rozšíření není tak široké jako esperanta, stále se jedná o důležitou součást mezinárodního jazykového hnutí a zastává své místo mezi dalšími umělými jazyky.
Ido je umělý jazyk vypracovaný v roce 1907 na základě esperanta, proto se mu také někdy říká reformované esperanto. Autory byli Louis Couturat a Léopold Leau, kteří jazyk předložili jménem zvláštní delegace jako reformu namísto esperanta. Cílem reformy bylo odstranit některé kritizované vlastnosti esperanta, například koncovku čtvrtého pádu, a zlepšení znění jazyka. Po idu se objevilo množství dalších reformujících projektů. Ido se vyvinulo na začátku dvacátého století a udržuje si poměrně stálé stoupence, zejména v Evropě. V současné době je ido společně s esperantem a Interlinguou jediným pomocným jazykem s vysokým počtem textů a relativně širokou základnou mluvčích. Jedná se o nejrozšířenější esperantido.
Struktura jazyka
Jelikož ido vychází z esperanta, je i většina jeho slovní zásoby shodná či podobná. V idu neexistují homonyma.
Abeceda
K zápisu jazyka se užívá 26 písmen:
| Písmeno: | a | b | c | ch | d | e | f | g | h | kh | i | j | k | l | m | n | o | p | qu | r | s | sh | t | u | v | w | x | y | z |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Výslovnost: | a | b | c | č | d | e | f | g | h | ch | i | ž | k | l | m | n | o | p | kw | r | s | š | t | u | v | w | ks | j | z |
| IPA: | a, ɑ | b | t͡s | t͡ʃ | d | ɛ, e | f | g | ɦ | x | ɪ | ʒ | k | l | m | n | o, ɔ | p | kw | ɾ, r | s | ʃ | t | ʊ | v | w | k͡s,g͡z | j | z |
Většina písmen se tedy v idu píše a hlásky vyslovují stejně jako v češtině. Pouze j se vyslovuje jako ž ve slově žába. +more Skupiny au, eu se v idu vyslovují jako dvě dvojhlásky, v češtině jako ve slovech auto, euro. Slabiky di, ti, ni se vyslovují nezměkčeně, stejně jako ve slovech diktátor (diktatoro), tinktura (tinkturo) nebo nikotin (nikotino).
Slovní zásoba
Slovní zásoba pochází z různých národních jazyků a především z esperanta. Některá nová slova i z neevropských, například z japonštiny, jedná se však o kmeny mezinárodně známé; většina nicméně pochází z hlavních evropských řečí - především z latiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny. +more Kvůli značné shodě kmenů v těchto jazycích se mnoho esperantských kmenů objevuje ve více národních řečech.
Ido je jazyk hodně založený na příponách (40) a předponách (16). Díky nim se dá z jednoho kořene vytvořit i přes 50 slov. +more Příklad: manjar - jíst; manjajo - jídlo; manjerio - restaurace; manjita - snězený; manjeyo - místo pro jezení;.
Gramatická pravidla
Podstatná jména
| Nominativ | Akuzativ | |
|---|---|---|
| Číslo jednotné | -o | -on |
| Číslo množné | -i | -in |
Podstatné jméno má vždy koncovku -o, množné číslo -i. Ido má pouze dva mluvnické pády: nominativ (nominativo, odpovídá českému 1. +more pádu) a akuzativ (akuzativo, odpovídá českému 4. pádu). Akuzativ se tvoří připojením koncovky -n: la patro - la patro'n, la patri - la patri'n. Akuzativ se vyjadřuje pouze v případech, kdy předmět předchází podmětu. Ostatní mluvnické pády se vyjadřují pomocí předložek, např. : kun la patro - s otcem, al patro - k otci, de la patro - od otce.
Přídavná jména
Přídavné jméno má vždy koncovku -a a neskloňuje se. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce plu - více, třetí pomocí příslovce maxim - nejvíce; slovo než se překládá jako kam: např. +more plu blanka kam nivo - bělejší než sníh; la maxim blanka - nejbělejší. V idu se dá však stupňovat i dolů. min blanka kam nivo - méně bílý než sníh; la minim blanka - nejméně bílý.
Osobní zájmena
| Číslo jednotné | Číslo množné | ||
|---|---|---|---|
| První osoba | První osoba | me (já) | ni (my) |
| Druhá osoba | Druhá osoba | tu, vu (ty, Vy) | vi (vy) |
| Třetí osoba | rod mužský | il/ilu (on) | ili (oni) |
| Třetí osoba | rod ženský | el/elu (ona) | eli (ony) |
| Třetí osoba | rod střední | ol/olu (ono) | oli (ona) |
| Třetí osoba | rod neurčitý | lu (on/ona/ono) | li (oni/ony/ona) |
| Neurčité | Neurčité | on/onu („někdo“) | on/onu („někdo“) |
| Zvratné | Zvratné | su (se) | su (se) |
Osobní zájmena jsou: me - já; tu - ty, vu - Vy, vi - vy; ilu - on; elu - ona; olu - ono, lu - on/ona/ono; su - se; ni - my; li - oni, ony, ona; ili - oni; eli - ony; oli - ona; . Tu se používá při tykání si, obvykle si tykáme s dětmi, zvířaty a blízkými přáteli. +more Zájmeno onu se užívá k vyjádření neurčitého podmětu, podobně jako německé man či francouzské on: onu dicas - říká se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a: mea - můj. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: men - mě, mne.
Číslovky
Základní číslovky jsou nesklonné: 1 - un, 2 - du, 3 - tri, 4 - quar, 5 - kin, 6 - sis, 7 - sep, 8 - ok, 9 - non, 10 - dek, 100 - cent, 1000 - mil. Čísla se tvoří násobením a sčítáním: 20 - duadek. +more 27 - duadek e sep. 854 - okacent e kinadek e quar. 15698 - dek e kin mili e sisacent e nonadek e ok. Řadové číslovky mají příponu -esm-: quaresma - čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -opl-: quaropla - čtyřnásobný, quarople - čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -im-: quarimo - čtvrtina, hromadné číslovky -op-: quarope - čtyři a čtyři (čtyřmo, ve čtveřicích), podílné po: po quar - po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: quaro - čtyřka, quare - za čtvrté.
Slovesa
| Oznamovací způsob | Příčestí činné | Příčestí trpné | Neurčitek | Rozkazovací způsob | Podmiňovací způsob | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Čas minulý | ||||||
| - | ||||||
| - | - | - | ||||
| Čas přítomný | - | - | ||||
| - | - | - | ||||
| - | ||||||
| Čas budoucí | ||||||
| - |
Sloveso se nemění ani v osobě ani v čísle: me facas - dělám, la patro facas - otec dělá, li facas - oni/ony/ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -ez, neurčitý způsob -ar.
Příčestí a přechodníky mají v idu větší rozlišovací schopnost: * přítomné činné končí na -ant: drinkanta - pijící * minulé činné končí na -int: drinkinta - který pil * budoucí činné končí na -ont: drinkonta - hodlající pít * přítomné trpné končí na -at: drinkata - pit * minulé trpné končí na -it: drinkita - vypit * budoucí trpné končí na -ot: drinkota - mající být pit * Přechodníky končí na -e: drinkante - při pití, drinkinte - po pití, drinkonte - před pitím * Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esar - být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se pro konatele používá předložky da: elu esas amata da omni - (ona) je milována všemi.
Souvztažná slova
| Tázací | Ukazovací | Neurčité | Všeobecné | Záporné | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| qu- | t- | ul- | omn- | nul- | ||
| Vlastnosti | -ala | quala (jaký) | tala (takový) | ula (nějaký) | omnala (všelijaký) | nula (nijaký) |
| Důvodové | pro - | Pro quo (proč) | Pro to (proto) | pro ulo (z nějakého důvodu) | Pro omno (ze všech důvodů) | Pro nulo (bez důvodu) |
| Časové | - tempe | qua tempe/ kande (kdy) | ta tempe (tehdy) | ula tempe (někdy) | omna tempe (vždy) | nula tempe (nikdy) |
| Místní | -loke | qua-loke/ ube (kde) | ta-loke (tam) | ula-loke (někde) | omna-loke (všude) | nula-loke (nikde) |
| Způsobové | -maniere | qua-maniere/quale (jak) | tal-maniere (tak) | ul-maniere (nějak) | omna-maniere (všelijak) | nul-maniere (nijak) |
| Přivlastňovací | di - | di qua/quo/qui (čí) | di ta/to/ti (toho) | di ula/ulo/uli (něčí) | di omna/omno/omni (všech) | di nula/nulo/nuli (ničí) |
| Věci | -o | quo (co) | to (to) | ulo (něco) | omno (vše) | nulo (nic) |
| Množstevní | -ante | quante (kolik) | tante (tolik) | ulante (trochu) | omnante (všechno) | nulante (ani trochu) |
| Osobní/Vztažné | -u,i | qua, qui (kdo, který)(kteří) | ta, ti (ten)(ti) | ula, ulu, uli (nějaký)(někdo)(nějací) | omna, omnu, omni (každý)(každý j. č. +more)(všichni) | nula, nulu (žádný)(nikdo) |
Příslovce
Příslovce odvozená od přídavných jmen mají koncovku -e, stupňují se také jako přídavná jména: bona - dobrý, bone - dobře; Mea fratulo kantas plu bone kam me. - můj bratr zpívá lépe než já.
Další pravidla
Předložky se všechny pojí s nominativem, některé (při určování směru) také s akuzativem. * Spojky jsou užívány stejně, jako ve slovanských jazycích. +more * Člen určitý (la) je stejný pro všechny rody a pády v čísle jednotném i množném. * Každé slovo se čte tak, jak je psáno. *: Existuje i člen le pro vyjádření množného čísla tam, kde to nejde pomocí koncovky. Například u přídavných jmen, která nejsou spojena s podstatným jménem. le blanka = ti bílí * Přízvučná slabika je u víceslabičných slov vždy předposlední, vyslovuje se tedy: Me' plu am'as habitar' hi'ke kam habitar' i'be. ; U sloves je přízvuk na poslední slabice. V i*, u* skupinách, kde * je samohláska se i*, u* vyslovuje jako jedna slabika. Příklad studiar' (studovat). * Složená slova se tvoří prostým spojením slov, přičemž lze odvrhnout koncovku: vapor-navo - parník, vaporo = pára, navo = loď. * Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl - Nulu to vidis. (Nesprávně: Nulo to ne vidis). * Na otázku „kam“ se odpovídá akuzativem s -a(d): adheme - domů, a Praha - do Prahy. * Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.
Užitečné fráze
Několik užitečných frází, s fonetickou transkripcí:
| Ahoj. | Saluto. +more |
|---|---|
| Jak se jmenujete. | Quale vu nomesas. |
| Jmenuji se… | Me nomesas… |
| Kolik. | Quante. |
| Mluvíte idem. | Ka vu parolas ido. |
| Nerozumím Vám. | Me ne komprenas vu. |
| Děkuji. | Danko. |
| Není zač. | Ne dankinde. |
| Račte. | Bonvolez. |
| Blahopřeji. | Gratulo. |
| Dobře. | Bone. |
| Je pěkný den. | Esas/Es bela dio. |
| Miluji tě. | Mi adoras tu. |
| Na shledanou. | Til rivido. |
| Prosím jedno pivo. | Un biro, me pregas. |
| Co je to. | Quo to es/esas. |
| To je… | To es/esas… |
| Jak se Vám daří. | Quale vu standas. |
| Dobré ráno. | Bona matino. |
| Dobrý den. | Bona jorno. |
| Dobrý večer. | Bona vespero. |
| Dobrou noc. | Bona nokto. |
Vzorový text
Reference
Související články
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20091206032802/http://www. idistaro. com/]Škola ida[/url] * [url=http://www. ido. li]Unie pro mezinárodní jazyk (IDO)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110313055221/http://rik. poreo. org/eo/ido_con. doc]Ido - Improved Esperanto or Confidence Trick[/url] - kritika ida z roku 2008 na základě dnešních historických a lingvistických poznatků.