Ignác František Weiss

Technology

12 hours ago

Author

Oltář kostela sv. Jiljí Ignác František Weiss, častěji František Ignác Weiss, (okolo roku 1695 Sulkov u Plzně (dnes Líně) - 30. března 1756 Praha) byl významný český sochař přechodu baroka a raného rokoka.

Život

Pobýval v Praze kde se vyučil u M. V. +more Jäckela (1655-1738), sochaře a řezbáře lužickosrbského původu. S Jäckelovou dcerou se roku 1724 oženil a po jeho smrti převzal roku 1738 Jäckelovu dílnu. Často se podílel na výzdobě augustiniánských a dominikánských kostelů a klášterů v Praze v jejím okolí. V roce 1748 je uveden jako přísedící zemské fortifikační komise.

Dílo

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří výzdoba oltářů kostela sv. Jiljí na Starém Městě, oltář sv. +more Zikmunda v katedrále sv. Víta a náhrobek sv. Prokopa v kostele Všech svatých na Pražském hradě.

Kostel sv. Jiljí

Nástup rokoka sochařovo dílo zřetelně ovlivnil. Obecně se projevuje ve zmenšení měřítka oltáře a zpovědnice nábytkového charakteru. +more Oltář znázorňuje motiv Nanebevzetí - drama baroka se mění v melancholii, avšak stále je patrná extatičnost výjevu (iluze letu - srv. nanebevzetí na oltáři sv. Zikmunda v chrámu sv. Víta). Kromě výzdoby hlavního oltáře a bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého, sv. Kříže a sv. Dominika se ve 30. letech 18. století podílel Weiss také na výzdobě varhan a kazatelny.

Krucifix v kostele sv. Jiljí

Nachází se v ochozu. Jde o méně drastické zobrazení umučení Krista (rána v boku přítomna pouze jako atribut). +more Již neslouží ke kolektivní, ale spíše k soukromé modlitbě. Pochází z roku 1740.

Další tvorba

Mezi Weissova další významná díla, vzniklá zejména ve 40. letech, patří sochařská výzdoba malostranského kostela sv. +more Tomáše, včetně oltáře sv. Tomáše z Villanovy (oltářní obraz namaloval Karel Škréta), kostela sv. Jana Křtitele v Osově a kostela sv. Jana pod Skalou.

Ve svém pozdním období (50. léta) se Weiss postaral o sochařské vybavení kostela sv. Kateřiny v Praze a augustiniánského kostela v Dolním Ročově.

Ačkoliv vychází Weiss z dílny a tvorby M. V. +moreJäckla, proti jeho baroknímu expresivním dynamismu, se ve Weissově tvorbě již projevuje zklidnění a celkové zmenšení měřítek ohlašujícího se rokoka. Jeho postavy jsou melodicky traktovány, mají ušlechtile zdrženlivý výraz i harmonickou ladnost a vyváženost.

Dílo

* Katedrála sv. Víta - oltář sv. +more Zikmunda v Černínské kapli (kol. 1730) * Kostel Všech svatých na Pražském hradě - náhrobek sv. Prokopa (1738) * Kostel sv. Jiljí na Starém Městě - hl. oltář (1734, doplněn 1738), boční oltáře sv. Jana Nepomuckého, sv. Kříže a sv. Dominika), Krucifix v ochozu (1740), výzdoba varhan a kazatelny * Kostel sv. Tomáše na Malé Straně - hlavní a boční oltáře, včetně oltáře sv. Tomáše z Villanovy, varhany (40. léta 18. století) * Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě - kompletní sochařská výzdoba (50. léta 18. století) * Kostel sv. Jana Křtitele v Osově - sochařská výzdoba (od 1740) * Kostel sv. Jana pod Skalou - hlavní a boční oltáře (od 1743), snad i kamenné sousoší původně na štítě chrámu (dnes v kopii na návsi a v originále při malostranském kostele P. Marie Vítězné) * Kostel v Dolním Ročově (od 1748).