Isokratés

Isokratés (řecky Ισοκράτης, 436 př. n. l. - 338 př. n. l.) byl řecký řečník, teoretik rétoriky a významnou osobností tehdejších Athén.

Život a přínos

Narodil se v bohaté athénské rodině, ale během Peloponéských válek přišel o majetek.

Byl žákem Gorgiovým a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky. Oceňoval ho např. +more i Aristotelés a Marcus Tullius Cicero. V roce 390 př. n. l. otevřel v Aténách řečnickou školu. Svůj předmět chápal jako komplexní výchovu občana a politika a nenazýval ho "rétorika", nýbrž "filosofie". Byl přesvědčen, že výchovný úspěch závisí na třech věcech: (1) přirozeném nadání žáka, (2) výkladu a příkladu učitele, (3) praktickém cvičení. Na rozdíl od Platóna neuznával, že je možné dosáhnout absolutního poznání (epistémé), a za cíl výchovy proto pokládal umění odůvodnit názor (doxa) a mít vnímavost pro situační vhodnost (kairos). Úlohu v jeho výchově hrálo zřejmě i studium vzorů mezi politiky z athénských dějin.

Za nejlepší formu státního zřízení viděl monarchii. Také byl velkým obdivovatelem makedonského krále +more_Makedonský'>Filippa II. a spatřoval v něm největší šanci na sjednocení Řecka a postavení se svým nepřátelům (Peršanům).

Isokratés rozvedl termíny situační vhodnost (kairos) a vhodnost výrazu (prepon) přejaté od svého učitele Gorgia. Isokratés hraje roli v dějinách vývoje řeckého prozaického stylu. +more Jeho styl je charakteristický užíváním period a paralelismů a vyhýbáním se hiátu.

Dochovalo se 30 Isokratových spisů: 6 soudních řečí, 15 řečí, které nebyly určeny pro soudní spory (výchovné, poradní a oslavné) a 9 dopisů. Isokratés sám nebyl aktivním řečníkem. +more Své řeči Isokratés veřejně nepřednášel, ale vydával je v písemné formě. Ovlivnil dění v tehdejším světě svými Dopisy Filippovi, ve kterých mu radil, jak postupovat při dobývání, Řecka, při vedení boje a kralování. Tyto spisy spolu s Xenofónovými díly poskytly makedonskému králi největší inspiraci v jeho jednáních a řídil se jimi až do konce života. Čerpal z nich a vedl se jimi i Alexandr Veliký.

Dílo

Isokratous Apanta, 1570

Odkazy

Literatura

Bryant, Donald C. , ed. +more Ancient Greek and Roman Rhetoricians: A Biographical Dictionary. Columbia, MO 1969. * Euken, Ch. Isokrates (Berlin/New york) 1983. * Isocrates. Volumes I and II, translated by George Norlin. Volume III, translated by Larue van Hook. Loeb Classical Library, London, 1928, 1929, 1945. * Isocrates. The Rhetorical Tradition. Second Edition. Ed. Patricia Bizzell and Bruce Herzberg. Bedford/St. Martin's, Boston, 2001. * Isocrates II, translated by Terry Papillon. University of Texas Press-Austin, 2004. * Livingstone, Niall A Commentary on Isocrates' Busiris. (Brill) 2001. The first scholarly commentary on Busiris. * Poulakos, T. Speaking for the Polis: Isocrates' Rhetorical Education (South Carolina) 1997. * Too, Y. L. The Rhetoric of Identity in Isocrates (Cambridge) 1995. * Usener, S. Isokrates, Platon und ihre Publikum (Tübingen) 1994. * Isokratés,Tribuni výmluvnosti; Odeon; 1974.

Související články

Aristotelés * Platón * Rétorika * Sofisté

Externí odkazy

Kategorie:Antičtí filozofové Kategorie:Řečtí filozofové Kategorie:Sofisté +more_n. _l. '>Kategorie:Narození v 5. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí ve 4. století př. n. l. Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Athénách Kategorie:Starověcí řečtí řečníci.