István Burián

Biografie

István Burián (1896) Pocházel ze staré uherské šlechty nižšího postavení, byl synem advokáta Istvána Buriána (1818-1887) a jeho manželky Barbory, rozené Horváthové (1825-1888), měl dvě starší sestry. +more Studoval v Prešpurku a Vídni. Absolvoval Konzulární akademii, kromě němčiny ovládal francouzštinu a angličtinu, osvojil si také základy španělštiny a arabštiny. Do diplomatické služby vstoupil v roce 1872 jako konzulární elév v Alexandrii, poté krátce působil v Bukurešti, Bělehradě a Sofii. V letech 1882-1886 vedl generální konzulát v Moskvě. V letech 1887-1895 byl generálním konzulem v Sofii, kde mu byl v roce 1894 přiznán titul vyslance. Po návratu do Vídně krátce působil na ministerstvu zahraničí bez služebního zařazení. V letech 1896-1897 působil ve Stuttgartu, kde byl vyslancem pro Württemberské království, Bádenské velkovévodství a Hesenské velkovévodství. Následně v letech 1897-1903 zastával funkci vyslance v Athénách.

V období od 24. +more července 1903 do 12. února 1912 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí). Pod společné ministerstvo financí patřila civilní správa Bosny a Hercegoviny, která byla roku 1908 anektována monarchií. Nechal vypsat volby do Zemského sněmu Bosny a Hercegoviny a navrhl ústavu pro tuto novou provincii říše. Byla mu vyčítána náklonnost k Srbům, situaci v Bosně se mu ale nepodařilo uklidnit. Po rezignaci na post ministra financí zastával v letech 1913-1915 v uherském kabinetu István Tiszy funkci ministra a latere, tj. zástupce uherské vlády ve Vídni.

Manželka Olga, rozená Fejérváry (1867-1933) Od +more_leden'>13. ledna 1915 do 22. prosince 1916 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska). Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády.

Do funkce v čele rakousko-uherské diplomacie se Burián dostal poté, co z tohoto postu musel odejít Leopold Berchtold, který se zapojil do debat o zajištění neutrality Itálie. Německo jako spojenec Vídně navrhovalo územní ústupky Itálii coby prostředek k odvrácení této země od aliance s dohodovými velmocemi. +more Plány ovšem ve Vídni narazily a István Burián měl na ministerské pozici důsledněji a bez ohledu na německé přání hájit územní celistvost Rakouska-Uherska. Už v březnu 1915 se ale sám vyslovil pro ústupky Itálii, s poukazem na stále tvrdší tlak z Berlína. Nakonec ovšem Itálie na jaře 1915 definitivně přešla do dohodového tábora a tyto debaty už nepokračovaly. Jako ministr oponoval taky plánům na vedení neomezené ponorkové války. Buriánův odchod z čela ministerstva souvisel se střídáním politických elit po nástupu nového císaře Karla I. Podobně musel odejít z čela předlitavské vlády Ernest von Koerber. Nahradili je lidé blízcí Karlu I. i zabitému nástupníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este.

Od 28. +more října 1916 do 2. prosince 1916 se pak (jako správce) nakrátko vrátil do funkce společného ministra financí Rakouska-Uherska. Znovu post šéfa rezortu společných financí zastával od 22. prosince 1916 do 7. září 1918, z toho od 16. dubna 1918 jako správce.

Od 16. +more dubna 1918 do 24. října 1918 byl znovu ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Ve funkci již řešil složitou mezinárodně-politickou situaci, v níž pokusy o mírovou dohodu narážely na nedořešenou národnostní otázku v monarchii. Burián se pokusil o smírné urovnání válečného konfliktu a 14. září 1918 se obrátil nótou na všechny válčící státy s výzvou k jednání. Západní mocnosti ale nabídku odmítly a zesílily svou kampaň, zejména na Balkánu. 5. října 1918 se pak Německo i Rakousko-Uhersko obrátily s novou výzvou k jednání na amerického prezidenta Wilsona, přičemž jako základní pozici přijali předchozích čtrnáct bodů prezidenta Wilsona z ledna 1918, v nichž se počítalo s dalekosáhlou autonomií národů Rakouska-Uherska. Americká odpověď z 14. října ovšem naznačovala posun ve vnímání budoucnosti podunajské monarchie, protože USA uznaly národní reprezentace Čechoslováků a Jihoslovanů. Burián tak v posledních týdnech svého působení na ministerském křesle zažíval předehru k rozpadu státu.

Rodina

Oženil se ve Vídni v roce 1891, jeho manželkou se stala baronka Olga Fejérváryová (1867-1933), dcera generála a dlouholetého uherského ministra zeměbrany Gézy Fejérváryho (1833-1914). Olga byla později c. +more k. palácovou dámou, manželství zůstalo bezdětné. Příjmení Burián přijalo později potomstvo jejich švagra Ference Gerliczyho (1859-1914). Synovec Felix Gerliczy (1885-1954) začal užívat jméno Gerliczy-Burián a v roce 1939 získal hraběcí titul přiznaný v Lichtenštejnsku.

Tituly a ocenění

Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1897 jmenován c. k. +more komořím a v roce 1900 získal titul barona platný pro Uherské království. Jako člen vlády obdržel v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Těsně před zánikem monarchie byl povýšen na hraběte (1918) a obdržel nejvyšší vyznamenání Řád zlatého rouna. Byl také doživotním členem uherské Sněmovny magnátů a u dvora zastával čestnou funkci kancléře Řádu Alžběty. Vzhledem k dlouholeté diplomatické službě získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.

Rakousko-Uhersko

60x60pixelů Řád zlatého rouna (1918) * +moreS. Stef. Ungh. _-_GC. png'>60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1910) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1905) * 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1894) * 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile * 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací.

Zahraničí

60x60pixelů Řád černé orlice (Německo * +moresvg'>60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) * 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko) * 60x60pixelů Řád zähringenského lva (Bádensko) * 60x60pixelů Řád Filipa Velkomyslného (Hesensko) * 60x60pixelů důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko) * 60x60pixelů Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše) * 60x60pixelů Řád lva a slunce II. třídy (Persie) * 60x60pixelů Řád Takova IV. třídy (Srbsko).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Ministři zahraničí Rakouska-Uherska Kategorie:Ministři financí Rakouska-Uherska Kategorie:Ministři a latere Uherska Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Narození 16. +more ledna Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Úmrtí 20. října Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Narození ve Stupavě (okres Malacky) Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu kříže svobody Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Muži.