Jan Ondřej Kayser z Kaysernu

Technology

12 hours ago

Author

Jan Ondřej Kašpar Kayser rytíř z Kaysernu, též Kaiser z Kaisern (německy Johann Andreas Kayser von Kaysern, 29. listopadu 1716, Štětí - 5. května 1776, Hradec Králové) byl český šlechtic a římskokatolický duchovní.

Životopis

Osobní znak biskupa Kaysera Vyšel z prostých poměrů, jako tovaryš a pak mládek působil v Medvědím mlýně v Lukášově u Jablonce nad Nisou, k čemuž se po letech hrdě hlásil, když navštívil v roce 1763 Vratislavice kvůli zřízení nové fary.

Vystudoval filosofii na pražské univerzitě, roku 1734 získal titul doktora filozofie, poté vystudoval svatováclavský seminář v Praze a roku 1737 byl vysvěcen na kněze. Působil na různých místech jako kaplan, od roku 1747 byl knězem v Klecanech, od roku 1751 byl děkanem ve Frýdlantě, od roku 1755 byl kanovníkem +more_Víta_v_Praze'>metropolitní kapituly sv. Víta v Praze a německým kazatelem v katedrále, roku 1757 se stal generálním vikářem pražské arcidiecéze a od roku 1759 děkanem ve Staré Boleslavi a oficiálem katedrální školy u sv. Víta v Praze. Dne 3. března 1760 byl jmenován papežem Klimentem XIII. v pořadí prvním titulárním biskupem dnes zaniklé diecéze Themisonium ve Frýgii (v dnešním Turecku v Malé Asii) a světícím biskupem pražské arcidiecéze (biskupské svěcení přijal 13. dubna 1760 v Praze z rukou pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovského z Příchovic), zároveň byl od roku 1762 děkanem u sv. Apolináře v Praze.

Těšil se přízni císařovny Marie Terezie. Podařilo se mu totiž při obléhání Pražského hradu a bombardování pruským vojskem roku 1757 statečným a prozíravým jednáním uchránit katedrálu sv. +more Víta, Václava a Vojtěcha před požárem. Jako světící biskup působil spolu s pomocným biskupem Matyášem Františkem hrabětem Chorinským i jako zástupce biskupa královéhradecké diecéze Heřmana Hannibala hraběte z Blümegenu v době jeho nemoci. V roce 1762 jako pražský světící biskup posvětil barokní morový sloup Panny Marie ve Stříbře, dne 24. června 1763 konsekroval barokní kostel Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě u Českých Budějovic, dne 3. března 1765 vysvětil na kněze pedagoga a budoucího litoměřického biskupa Jana Ferdinanda Kindermanna rytíře ze Schulsteinu. .

V letech 1775-1776 byl sídelním biskupem v Hradci Králové po Blümegenově úmrtí. Do úřadu byl jmenován císařovnou Marií Terezií dne +more_květen'>2. května 1775 a zároveň byl povýšen do šlechtického stavu. Po potvrzení papežem Piem VI. (17. července 1775) byl dne 15. října 1775 intronizován na biskupský stolec v Hradci Králové (na den jmenin Marie Terezie). Svým generálním vikářem hned druhého dne ustanovil pozdějšího prvního budějovického biskupa Jana Prokopa hraběte ze Schaaffgotsche.

Budovy i biskupství našel v neutěšeném stavu. Dal prošetřit hospodářskou činnost svého předchůdce, soud však rozhodl až čtyři roky po Kayserově smrti +more_červen'>9. června 1780. Přestože se dědicům po Blümegenovi podařilo svým vlivem u dvora dosáhnout výhodného rozsudku, musel Petr hrabě z Blümegenu vrátit biskupství alespoň 20 193 zlatých. Zároveň biskup Kayser žádal císařský dvůr o příspěvek na opravu biskupské rezidence, ačkoliv bylo přislíbeno, peněz se již nedočkal, s opravami a přebudováním biskupského paláce na Kayserovy snahy navázal jeho nástupce Josef Adam hrabě Arco.

V pastorační činnosti se zaměřil na potřeby prostých lidí, projevoval velkorysost k nekatolíkům, žádal o propuštění poddaných z hradecké diecéze, kteří byli jiného vyznání a byli vězněni pro svou víru. Této jeho žádosti dne +more_září'>16. září 1775 české místodržitelství skutečně vyhovělo. Napsal také několik pastýřských listů.

Na Vánoce 1775 svolal velké exercicie pro všechny hradecké duchovní, což ho stálo hodně úsilí. Chtěl zvýšit počet farností a kněžích v diecézi. +more Následkem pracovního vypětí vážně onemocněl a 5. května 1776 zemřel, v závěti z 16. dubna 1776 odkázal svůj majetek rovným dílem biskupství a chudině, svou knihovnu věnoval biskupskému semináři.

Pohřben je v královéhradecké katedrále Svatého Ducha.