Cesko.wiki Jezevec lesní
Author
Albert FloresJezevec lesní je savčí zvíře patřící do čeledi lasicovitých. Je to největší a nejznámější druh lasice v České republice. Jezevec lesní je charakteristický svou dlouhou černou a bílou hlavou se dvěma charakteristickými pruhy, které jdou od očí až ke krku. Jeho tělo je hnědé až černé s bílými pruhy na bocích. Jezevec lesní je šelmy a živí se především drobnými savci, ptáky, vejci, hmyzem a žížalami. Je aktivní zejména v noci a v době rozmnožování si staví podzemní nory.
Jezevec lesní (Meles meles) je šelma z čeledi lasicovitých. Obývá kromě severní Skandinávie celou Evropu, Krétu, Blízký východ a odtud je rozšířen až na Dálný východ. Na lovení jezevců bylo vyšlechtěno speciální psí plemeno - jezevčík.
.jpg)
Stavba těla
Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, je zavalitý. +more Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskochodec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé. Pohybuje se pomalu.
Z jiných než lasicovitých se jezevci podobá nejvíc psík mývalovitý (psovití), jehož populace jsou trvalé již i v ČR. Má však jiný tvar hlavy, větší uši a jinou kresbu na obličeji - tmavé skvrny kolem očí nemají tvar pruhů.
Způsob života
Jezevčí nora Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. +more Chodby o průměru 20-25 cm vedou do hloubky až pěti metrů a mohou být dlouhé několik desítek až 100 metrů. Nora je vždy hodně členitá, s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde jezevec spí. Přes zimu omezuje aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá (tzv. nepravý zimní spánek). Je velmi čistotný - trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek.
Potrava
Jezevec je typický všežravec. Živí se hmyzem a jeho larvami, jinými bezobratlými, žížalami, měkkýši, drobnými savci (např. +more hraboši), ptačími mláďaty a vejci, obojživelníky, plody a semeny rostlin, houbami, kořínky a různými zdechlinami. V čelisti má 38 zubů. Trháky a všechny zadní zuby postrádají ostré řezací korunky, což naznačuje, že jezevec je spíše všežravec než masožravec. Hrbolky třenáků a stoliček jsou tupě zaoblené, a proto umožňují lepší žvýkání a drcení rostlinné potravy.
Jezevec opouští brloh za soumraku a vydává se za potravou. Protože nemá příliš dobrý zrak, využívá výborný čich a dobrý sluch.
Rozmnožování
Jezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po třech týdnech. +more Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po pěti měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5-2 let. Jezevci se dožívají věku až 15 let, v zoo až 20 let.
Početnost
Stopy jezevce v rámci naučné stezky NPR Kladské rašeliny Počet jedinců v posledních desetiletích na většině míst výskytu buď vzrůstá, nebo je stabilní, což je dáno například redukcí vztekliny. +more Druh je tedy IUCN veden jako málo dotčený. V Česku populace rovněž roste a pro roky 1996-1999 byla odhadnuta na 13 500 jedinců.
Rozšíření
Jezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. +more Rád vyhledává lesy prostoupené poli a loukami, kde nachází dostatek potravy a možnost budovat své složité nory.
Jezevec a člověk
Jezevci se objevují již v počátcích našeho letopočtu v keltské a germánské mytologii. Jezevec byl v Evropě pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. +more V době renesanční byl ochočován a chován jako domácí zvíře na vodítku.
Tradiční skotská tobolka, zvaná sporran, bývá vyráběna z jezevčí kůže. Z chlupů jezevce se vyráběly také holicí štětky. +more Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku.
Jezevci se loví především norováním.
Odkazy
Reference
Literatura
GAISLER, Jiří a DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. +more Praha: Academia, 2002. 150 s. ISBN 80-200-1026-2. * * PELIKÁN, Jaroslav, GAISLER, Jiří a RÖDL, Pavel. Naši savci. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1979. 163 s. , 24 nečísl. s. obr. příloh. Živou přírodou.
Externí odkazy
[url=http://www. zoodecin. +morecz/new/cz/. p=clanky/jezevec-lesni_1]Jezevec v ZOO Děčín[/url] * [url=http://imyslivost. cz/clanek. php. id=105]Jezevec lesní v myslivosti[/url] * [url=https://www. biolib. cz/cz/taxon/id1707/]jezevec lesní na BioLibu[/url].