Jindřich IV. Parléř

Jindřich IV. Parléř chybně uváděn také jako Jindřich Parléř mladší, (Henricus Parlerius), syn Johanna z Gmündu, synovec Petra Parléře a vnuk Heinricha z Gmündu (Jindřich Parléř starší) byl kameník, sochař a stavitel. Správně by měl být uváděn jako Jindřich z Gmündu, neboť parléř (= polír, vedoucí stavitel - parléř magistra operis) v tomto případě bylo označením jeho funkce ve svatovítské huti do roku 1378. Později byl parléřem Jošta Lucemburského.

Život

Jindřich IV. Parléř byl jako člen pražské parléřovské stavební huti zapsán v účetní knize dne 3. +more dubna 1373. Jeho datum narození a úmrtí nejsou známy. Jeho manželkou byla Drutgina, sestra kameníka a sochaře Michaela ml. z Kolína ("Colnera"), zmiňovaná r. 1387. Na Moravě pracoval jako markraběcí stavitel v období 1381-1387 ve službách markraběte Jošta a dostával týdenní plat půl hřivny grošů. Jeho dům v Brně stál u brány augustiniánského kláštera sv. Tomáše. Další záznam ho uvádí jako jednoho z architektů a sochařů katedrály v Ulmu (po Jindřichu Parléřovi starším z Ulmu a jeho synu Michaelu Parléřovi) před rokem 1391.

Dílo

V Praze je Jindřich Parléř autorem náhrobku knížete Spytihněva II. +more, Břetislava I. a některých byst v triforiu katedrály sv. Víta, např. Václava z Radče a Alžběty Pomořanské. Jeho nejvýznamnějším dílem v katedrále je polychromovaná socha svatého Václava s kopím a štítem (1373) ve svatováclavské kapli. Jde o vůbec první samostatně stojící sochu tohoto světce, která zároveň představuje formální předstupeň k pozdějším madonám krásného slohu . Jaromír Homolka uvádí, že Jindřichův sv. Václav představuje sblížení plastiky s novým pojetím knižních iluminací.

V brněnském kostele sv. Tomáše je Jindřichu Parléřovi připisováno tamější opukové sousoší horizontální Piety. +more Tento typ se pak rozšířil po široké oblasti v Porýní, okolí Baltu a zasáhl až do střední Itálie. Oproti klasickým parléřovským pietám, Jindřichova stylizace postavy Krista v některých rysech předjímá podobná sousoší krásného slohu. Piety stejného typu se nacházejí v dominikánském kostele v Landshutu, kostele sv. Barbory ve Wroclawi (dnes zničená), Lutíně, Klosterneuburgu a Cipíně.

Arcidiecézní muzeum Olomouc uvádí, že Jindřich Parléř by mohl být autorem jedné z nejkrásnějších madon krásného slohu - Šternberské madony, která pochází z 90. let 14. +more století. Na zádech sochy je rytá signatura čtená jako „Hen(us)“ nebo „Hen(ricus)“, která vede k úvahám o jejím tvůrci, kterým snad mohl být Jindřich Parléř nebo jeho syn Jan.

Z doby kolem roku 1390 pochází také gotická konzola s rostlinným motivem a poprsím mladé ženy v Museum Schnütgen, původně z chrámu v Kolíně nad Rýnem navrženého Petrem Parléřem, která má značku rodiny Parléřů, ale neexistují doklady, které by určily konkrétního sochaře.

Díla připisovaná Jindřichu IV. Parléřovi

Svatý Václav (1373), Kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta * Tumba Břetislava I. , Spytihněva II. +more, Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha * Bysta Elišky Pomořanské a Václava IV. , Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha * sochařská výzdoba archivolt portálu sv. Petra (Sv. Barbora, 1380), katedrála v Kolíně nad Rýnem * nedochovaný prototyp Madony krásného slohu (1381-1387), z níž je odvozena skupina kolem Toruňské madony, např. Šternberská madona nebo Madona v Ptuji * Pieta v kostele sv. Tomáše v Brně.

File:Spytihnev 2 nahrobek. jpg|Náhrobek Spytihěva II. +more v Praze File:Wenceslaus Chapel Statue. JPG|Socha sv. Václava File:Šternberská Madona, Muzeum umění Olomouc. jpg|Šternberská Madona, Muzeum umění Olomouc File:Köln Museum Schnütgen 2012 Wilder Mann und Parlerbüste cropped. jpg|Museum Schnütgen, Busta označená znakem Parléřů.

Odkazy

Reference

Literatura

Ivo Hlobil, Šternberská madona, krásná socha krásného slohu, Šternberk 2007, * Jiří Fajt (ed. ), Karel IV. +more, císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437, Academia, Praha 2006, * Anton Legner, Die Parler und Schöne Stil 1350-1400 Europäische Kunst unter der Luksemburgen. Köln 1978 * Jaromír Homolka, Studie k počátkům umění krásného slohu v Čechách, Acta Universitatis Carolinae Philosophica et historica, Monographia LV, Praha 1974 * Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk Praha 1972 * Schmidt G, Peter Parler und Heinrich IV. Parler als Bildhauer, Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte Bd. XXIII, 1970, 108n. * Jaromír Homolka, K problematice české plastiky 1350-1450, Umění XI, 1963.

Kategorie:Gotičtí sochaři Kategorie:Krásný sloh Kategorie:Gotičtí architekti Kategorie:Muži Kategorie:Parléřové