Joachim von Sandrart

Joachim von Sandrart starší (12. května 1606 ve Frankfurtu nad Mohanem - 14. října 1688 v Norimberku) byl malíř, rytec, historik umění, pedagog a překladatel.

Rodina

+more_von_Sandrart_(obraz_od_Karel_Škréta'>K. Škréty) Sandrart pocházel ze staré měšťanské rodiny z horské oblasti Monsu v belgické provincii Henegavsko, z přímé linie rodinné větve započaté Jeanem Sandratem (1449-1509), hejtmanem papežské gardy. V roce 1500 obdržel jeho prapředek od papeže Alexandra VI. (1431-1503) lénem „Lescaille a Fay u Monsu“ a byl povýšen do šlechtického stavu. Později Sandrartové přesídlili jako obchodníci do Frankfurtu nad Mohanem. Joachim von Sandrart z nich dosáhl nejvyšších poct; dne 20. července 1653 obdržel v Řezně (Regensburg) říšský titul a byl mu schválen erb se třemi hrozny. Byl dvakrát ženat, poprvé s Johannou von Milkau, dcerou bohatého kalvínského klenotníka, emigranta z jižního Nizozemi. Po tchánovi v roce 1645 Sandrart zdědil zámek Stockau u Ingolstadtu. Podruhé se oženil roku 1673 s o pětačtyřicet let mladší Ester Barbaru Bloemartovou (1651-1733) z norimberské rodiny obchodníků, kterou portrétoval. Obě manželství zůstala bezdětná. Norimberský rytec a obchodník s uměleckými předměty Jacob von Sandrart (1630-1708) byl jeho synovec.

Život

Únor z cyklu Měsíce, 1642 +morejpg|náhled'>„Listopad“, 1643 Arcivévodkyně Marie Anna Habsburská (1610-1665), Kurfiřtka bavorská (1643) Mystické zasnoubení sv. Kateřiny (1647).

Školení

Snad roku 1615 v devíti nebo deseti letech se Sandrart (1620/21) začal učit jako rytec a malíř v Norimberku u Petera Isselburga (asi 1580-1630) a poté v Praze v rytecké oficíně Egidia Sadelera staršího (asi 1570-1629). První uměleckou výukou však prošel již dříve v dílně Daniela Soreaua († 1619). +more O deset let později (1625) byl v Utrechtu žákem u Gerrita van Honthorsta (1592-1656), kde zůstal do roku 1629. V následujících šesti letech (do roku 1635) cestoval Sandrart se svým učitelem Honthorstem po Anglii (kde nastudoval královské a šlechtické portréty Antona van Dycka) a po Itálii. Mimo jiné tam maloval "Smrt Senecy", noční krajinu a další obrazy v Honthorstově stylu. Také dodával kresby do Justiniánovy galerie v Římě (Galeria Giustiniana, Řím, 1631).

Rané dílo

Věnoval se většinou portrétům (těm po celou svou kariéru nejvíce) a biblickým scénam pro oltáře a vnitřní výzdobu římských kostelů. Několik objednávek Sandrart dostal od papeže +more'>Urbana VIII. (1568-1644). Více než provedením obrazů Sandrart vynikl kompoziční invencí svých kreseb a grafických cyklů, které posloužily jako předlohy pro další malíře, například Itinerarium Italiae nov-antiquae od Martina Zeillera (1589-1661), nebo Archontologia cosmica od Johanna Ludwiga Gottfrieda (1584-1633).

Dvorní portrétista a obchodník s uměním

V roce 1635 se Sandrart vrátil zpět do Frankfurtu nad Mohanem, kde bydlel dva roky. Roku 1637 odešel do Amsterdamu, kde zůstal do roku 1645. +more Tam se již počátkem 40. let dostal do nejvyšší společnosti a stal se prominentním znalcem umění, mezinárodním obchodníkem s uměním a dvorním malířem bavorského kurfiřta. Pro Maxmiliána I. Bavorského (1573-1651) a jeho manželky Marie Anny Habsburské. Sandrart dále vytvořil vynikající alegorické obrazy Dvanáct měsíců a Den a noc, oba pro kurfiřtovu zámeckou galerii ve Schleißheimu. Po smrti svého tchána v roce 1645 Sandrart zdědil zámek Stockau u Ingolstadtu, do kterého se s manželkou přestěhoval a bydlel v něm i později.

V roce 1649 se Sandrart vrátil do Norimberka, kde měl lepší podmínky pro získávání objednávek. Tam maloval jak patricije, tak diplomaty a obchodníky. +more K jeho nejznámějším dílům té doby patří skupinový portrét diplomatů Třicetileté války Velká mírová hostina. Ta se konala dne 25. září 1648 u příležitosti podepsání Vestfálského míru, za účasti falckraběte Karla Gustava s císařským a švédským komisařem a říšskými státníky. Sandrartův obraz visí dosud v sále norimberské radnice, Týž námět namalovali také van Helst a Terborch.

Roku 1653 byl Sandrart povýšen do šlechtického stavu s titulem "falcko-neuburský rada" a poté, co ve Vídni portrétoval manželku císaře Ferdinand III. +more Habsburského (1608-1657), římského krále Ferdinanda IV. (1633-1654) a arcivévodu Leopolda (1614-1662), byl povýšen také do rakouského šlechtického stavu. Další poctu získal 1676 od vévody Augusta ze Sachsen-Weißenfelsu (1614-1680). Byl přijat do prospěšné tzv. Výsostné společnosti (Fruchtbringende Gesellschaft), v tomto spolku byli všichni členové dekorování řádem Kokosové palmy a dostali své tituly. Sandrartovi vévoda propůjčil titul veřejně prospěšný a heslo Daleko vyčnívající". Jako emblém mu byla určena "červená jedle". V Köthenerově knize této společnosti je Sandrart uveden pod č. 836. Sandrartovy výtvarné práce jsou náměty i provedením rozmanité. Nejvýznamnější z nich jsou skupinové a individuální portréty, kterých se dochovalo velké množství. Vycházejí jednak z nizozemské a vlámské tradice portrétistů (Rembrandt, Van Dyck), ale také z manýrismu a z portrétní grafiky Egidia Sadelera. Mají rovněž velký dokumentární význam jako portrétní galerie výtvarníků, jejichž tváře mnohdy odjinud nejsou známy. Busta Joachima Sandrarta v Panteonu, Mnichov Oltářní obrazy a mytologické scény mívají pozoruhodné náměty a ikonograficky propracované scény, ale provedením jasou málo originální. Převažuje epigonský styl Rubensovy školy. V jihoněmeckých a rakouských galeriích i v kostelech se dochovala jeho díla v rukopisu zaměnitelná s jinými malíři. Větší přínos než svou výtvarnou tvorbou získal Sandrart svými organizačními počiny a spisy.

Teutsche Akademie

V roce 1662 založil v Norimberku první německou uměleckou akademii. Byl také činný jako nakladatel. +more Jeho synovec a dědic Johann Jacob von Sandrart (1655-1698) pokračoval v jeho akademických spisech. V letech 1670 až 1673 se usadil v Augsburgu. Tam založil soukromou uměleckou akademii. Roku 1675 vytvořil starozákonní obraz "Jákobův sen" na jižní stěně kostela františkánů v Augsburgu. Dále pracoval pro rakouské kostely.

Obrazy

Skupinový portrét jednotky kapitána Cornelise Bickera, připravené uvítat královnu Marii Medicejskou, (1638-1640), Rijksmuseum Amsterdam * Alegorie dvanácti měsíců, (1642-1643), Bavorská národní galerie, zámek Schlessheim * Portrét arcivévodkyně Marie Anny Habsburské, kurfiřtky bavorské (1643), tradiční styl renesančního manýrismu * Mystické zasnoubení sv. Kateřiny, olej na plátně, (1647), Uměleckohistorické muzeum Vídeň * Svatý Kajetán z Thiene pomáhá při morové epidemii v Neapoli, olejomalba na plátně; oltářní obraz v kostele theatinů sv. +more Michaela v Mnichově * Hostina mírového kongresu (1650), olejomalba na plátně, 290 × 445 cm, Norimberk, Museen der Stadt, vystaveno: Fembohaus; * Obraz z hlavního oltáře kostela Skotských benediktinů, Vídeň, přemístěný do sálu prelatury * Nalezení sv. Kříže, kapucínský kostel Nalezení svatého Kříže v Brně, hlavní oltář * Gloria (Panna Maria s Janem Křtitelem oslavováni sborem světců), olejomalba na plátně 7x4 metry, (1671), obraz pro hlavní oltář kostela skotských benediktinů ve Vídni, nyní vystaven v sále prelatury.

Vydavatel

Jeho stěžejním teoretickým dílem je kompendium Teutsche Academie der edlen Bau-, Bild und Malereikünste, které se objevilo v několika dílech mezi lety 1675 a 1679. Vzniklo ve spolupráci s norimberským básníkem Sigmundem von Birken (1626-1681), který Sandrartovy texty přepracovával a doplňoval četnými básněmi. +more Spis je pokládán za první teoretickou práci o výtvarném umění v němčině a první podrobný slovník architektů, stavitelů, sochařů a malířů s jejich portréty po encyklopedii Giorgia Vasariho. Dále Sandrart roku 1680 do němčiny přeložil a vydal italskou ikonologickou příručku antické mytologie ve výtvarném umění, od Vincenza Cartariho Le imagini colla sposizione degli dei degli antichi, s německým titulem: Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter welche von den Alten verehret wurden.

Roku 1681 se Sandrart postaral o renovaci hrobu Albrechta Dürera (1471-1528) na hřbitově v Norimberku, kde také on sám v roce 1688 nalezl své poslední místo k odpočinku.

Spisy

Insignium Romae templorum prospectus exteriores et inferiores. - Nürnberg: Selbstverlag, 1690 * Sculpturae veteris admiranda, sive delineatio vera perfectissimarum eminetissimarumque statuarum. +more - Nürnberg: Froberger, 1680 * Teutsche Akademie der edlen Bau-, Bild- und Malereikünste. 3 svazky, Norimberk 1675-1679, portréty podle Sandrartových předloh provedli různí rytci. Nové vydání s originálními ilustracemi vydal: Uhl, Nürnberg 1994,.

Překlady

Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter welche von den Alten verehret wurden. Nürnberg: Froberger, 1680; ikonologie bohů antické mytologie; originál:Vincenzo Cartari Le imagini colla sposizione degli dei degli antichi.

Odkazy

Reference

Literatura

Michael Thimann: Gedächtnis und Bild-Kunst. Die Ordnung des Künstlerwissens in Joachim von Sandrarts Teutscher Academie, Freiburg: Rombach, 2007. +more * Doris Gerstl: „Sandrarts Friedensmahl", in: Von teutscher Not zu höfischer Pracht: 1648-1701, hrsg. Franziska Buchner u. a. Köln: DuMont, 1998, S. 26-30 et passim. * Christian Klemm: Joachim von Sandrart: Kunstwerke und Lebenslauf. Berlin: Dt. Verl. für Kunstwiss. , 1986. * Paul Kutter: Joachim von Sandrart. Straßburg: Heitz, 1907. * Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XII, Band 125 der Gesamtreihe, C. A. Starke Verlag, Limburg (Lahn) 2001, . * Ludwig Bechstein (Hg. ): Zweihundert deutsche Männer, Leipzig 1854. * Pavel Preiss: Italští umělci v Čechách. Panorama Praha 1986.

Externí odkazy

[url=http://stabikat. staatsbibliothek-berlin. +morede:8080/CHARSET=ISO-8859-1/DB=1/LNG=DU/SID=cb09c1fb-2/CMD. ACT=SRCHA&IKT=1016&SRT=YOP&TRM=Sandrart,+Joachim+von]Literaturliste im Online-Katalog[/url] der Staatsbibliothek zu Berlin * [url=http://www. sandrart. net]Sandrart. net: Eine netzbasierte, interdisziplinäre Forschungsplattform zur Kunst- und Kulturgeschichte des 17. Jahrhunderts[/url] * [url=http://ta. sandrart. net/]Die Teutsche Academie im Volltext[/url] * [url=http://www. arthistoricum. net/themen/themenportale/geschichte-der-kunstgeschichte/quellen-zur-geschichte-der-kunstgeschichte-digital/joachim-von-sandrart-1606-1688/]Joachim von Sandrart bei arthistoricum. net[/url] - Wissenschaftshistorischer Kontext und digitalisierte Werke im Themenportal "Geschichte der Kunstgeschichte".

Kategorie:Němečtí malíři Kategorie:Umělci z Frankfurtu nad Mohanem Kategorie:Nizozemští malíři Kategorie:Němečtí historikové umění Kategorie:Bentvueghels Kategorie:Němečtí spisovatelé literatury faktu Kategorie:Barokní malíři Kategorie:Narození v roce 1606 Kategorie:Narození 12. +more května Kategorie:Narození ve Frankfurtu nad Mohanem Kategorie:Úmrtí v roce 1688 Kategorie:Úmrtí 14. října Kategorie:Úmrtí v Norimberku Kategorie:Muži Kategorie:Historikové 17. století Kategorie:Malíři 17. století Kategorie:Němečtí rytci Kategorie:Němečtí překladatelé.