Johann Karl Huyn

Životopis

Generálmajor Johann Karl Huyn (1857) Pocházel ze starého šlechtického rodu Huynů, narodil se jako starší syn c. +more k. hejtmana hraběte Josefa Karla Huyna (1773-1836) a jeho manželky Henrietty, rozené hraběnky Lažanské z Bukové (1786-1862). Po matce byl vnukem nejvyššího kancléře Prokopa Lažanského. Jan Karel studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako praporčík nastoupil v roce 1830 k 54. pěšímu pluku. Již o rok později byl poručíkem (1831) a jako nadporučík byl v roce 1835 přidělen ke generálnímu štábu. V roce 1840 byl povýšen na kapitána a následujících pět let působil u diplomatického zastoupení v Parmě a Modeně (1840-1845), poté sloužil v Tyrolsku a v roce 1846 byl přidělen k zemskému velitelství v Lombardii, kde se stal oblíbencem maršála Radeckého.

V revolučním roce 1848 bojoval v Itálii, vyznamenal se v bitvě u Novary (1849) a poté byl převelen do Uher, kde bojoval proti maďarským povstalcům. V této době rychle postupoval v hodnostech (major 1848, podplukovník 1849, plukovník 1850). +more Po revoluci znovu krátce sloužil v Itálii, poté byl důstojníkem generálního štábu ve Vídni. V roce 1857 byl povýšen na generálmajora a převzal velení brigády u 4. armádního sboru. Během války se Sardinií (1859) byl pověřen obranou jižního Tyrolska. Pak znovu působil u generálního štábu a v roce 1865 získal hodnost polní podmaršála s velením pěchotní divize v Pešti.

Karikatura generál Huyna v českém tisku (Karel Klíč, 1873) Před prusko-rakouskou válkou byl jmenován velitelem 10. +more armádního sboru, již v červnu 1866 byl ale nahrazen Ludwigem Gablenzem. Poté byl velitelem divize v Brně, kde se také narodil jeho nejmladší syn Pavel, pozdější brněnský biskup. V letech 1869-1870 byl divizním velitelem v Linci, respektive zemským velitelem pro Horní Rakousy a Salzburg. Následně zastával funkci zemského velitele v Čechách (1870-1871). V roce 1871 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v letech 1871-1874 byl zemským velitelem v Uhrách se sídlem v Budapešti. Svou kariéru završil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Justiz Senat, 1874-1876) a v roce 1876 odešel do výslužby.

Tituly a ocenění

V roce 1844 získal titul c. k. +more komořího a jako zemský velitel v Čechách obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1870). Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu s válečnou dekorací a Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací, několik ocenění získal také v zahraičí. Byl komandérem toskánského Řádu sv. Josefa a pruského Řádu červené orlice, rytířem ruského Řádu sv. Anny II. třídy, nositelem Řádu pruské koruny II. třídy a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého. Od roku 1873 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 13 dislokovaného v Opavě. V roce 1885 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

Rodina

V roce 1850 se oženil s hraběnkou Natalií Sarntheinovou (1826-1904), která byla dcerou hraběte Ludvíka Sarntheina a po matce Anně, rozené Pazoldiové, dědičkou značného finančního kapitálu ve výši 300 000 zlatých. Natálie byla později c. +more k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodilo sedm dětí, všichni synové dosáhli vysokého postavení v různých sférách veřejného života.

* 1. Ludvík Josef (1852-1931), c. +more k. komoří, generálmajor * 2. Natálie Marie (1853-1940), dvorní dáma arcivévodkyně Marie Terezie, dáma Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze * 3. Rudolf Karel (1855-1918), poslanec říšské rady, okresní hejtman v Bregenzi, viceprezident místodržitelství v Tyrolsku, ∞ 1893 Anna hraběnka Arz von Arzio-Wasegg (1861-1940) * 4. Karel Jiří (1857-1938), c. k. generálplukovník, generální inspektor jezdectva, místodržitel v Haliči, ∞ 1892 Ignatia hraběnka Lützow (1871-1956) * 5. Otto Alois (1859-1928), c. k. generálmajor, ∞ 1888 Sophie hraběnka Christalnigg (1867-1951) * 6. Anna Marie (1863-1928), jeptiška v Belgii * 7. Pavel Maria (1868-1946), biskup v Brně 1904-1916, arcibiskup v Praze 1916-1919.

Jeho švagrem byl benátský a tyrolský místodržitel hrabě Georg Otto von Toggenburg (1811-1888).

Odkazy

Reference

Literatura

POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2005; 485 s. (heslo Huyn s. 167-172) ISBN 80-85955-29-6

Externí odkazy

[url=https://www. parlament. +moregv. at/recherchieren/personen/parlamentarierinnen-ab-1848/parlamentarier-1848-1918/Huyn]Johann Karl Huyn na webu rakouského parlamentu[/url] * [url=https://www. biographien. ac. at/oebl/oebl_H/Huyn_Johann-Karl_1812_1889. xml]Johann Karl Huyn in: Österreichisches Biographisches Lexikon[/url].

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Narození 10. +more února Kategorie:Narození v roce 1812 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 1. září Kategorie:Úmrtí v roce 1889 Kategorie:Úmrtí v Gmundenu Kategorie:Muži.