Johann Zoph

Technology

12 hours ago

Author

Johann Zoph (15. října 1738, Toužim - 26. května 1812, Kadaň) byl rakouský císařsko-královský podmaršál a generální inspektor infanterie.

Život

Český Němec, rakouský vojevůdce Johann Nepomuk Anton Ferdinand Zoph (dle matriky Zof) byl synem vrchnostenského písaře bádenských markrabat, vlastnících v Čechách panství Toužim a Ostrov, Johanna Zofa a jeho ženy Anny Magdaleny.

Od 18 let sloužil v rakouské armádě, zpočátku v pluku hraběte Kristiána Mořice Königsegga (č. 16). +more Jako dobrovolník se s ním za sedmileté války účastnil vítězství nad pruským králem Fridrichem II. Velikým dne 12. srpna 1759 v bitvě u Kunersdorfu (dnes Kunowice) u Frankfurtu nad Odrou, pak v řadách uherského pěšího pluku hraběte Wolfganga Bethlena (č. 52) ve Slezsku pod polním zbrojmistrem Laudonem 23. června 1760 v bitvě u Landeshutu (dnes polská Kamienna Góra, 25 km od Sněžky) pomáhal zničit pruský sbor generála de La Motte-Fouquého. Pod maršálem Daunem sloužil za porážky 3. - 4. listopadu u Torgavy (Torgau) v saském Polabí. Ve sboru podmaršála barona Antona J. von Brentana-Cimarolliho se bil 6. července 1762 u slezského Adelsbachu (dnes polská Struga) severně od Broumova, kde byl odražen pruský generál Franz Karl Ludwig von Wied zu Neuwied (1710-1765).

Kolem roku 1763 přešel do Fabrisova pěšího pluku č. 15 rakouské armády, kde se po 16 letech služby stal plukovníkem. +more Na generálmajora povýšil v prosinci 1794 se zpětnou platností od 31. října 1791. Patrně se účastnil i války s Prusy o bavorské nástupnictví v letech 1778-1779 a nejspíš i rakouského angažmá (1788-1791) v původně ruské válce s Turky (1787-1792). Poté od roku 1792 do roku 1801 bojoval proti Francii za Velké francouzské revoluce a 1. republiky. Jako rakouský plukovník velel 6. listopadu 1792 v bitvě u Jemappes poblíž Monsu. V letech 1793-1794 severozápadně od pevnosti Lucemburku bojoval proti francouzským, z lotrinské pevnosti v Longwy útočícím silám Moselské, pak Sambro-Máské armády, absolvoval čtyři bitvy u Arlonu, vesměs ve sboru podmaršála Jeana-Pierra de Beaulieua (1725-1819), zajišťujícího v Ardenách spojení mezi Prusy v Porýní a hlavní spojeneckou armádou prince Sasko-Koburského ve Flandrech a Pikardii. V britsko-holandsko-německo-rakouské koloně 22letého prince Viléma Frederika Oranžského se Zoph v Koburkově armádě bil 26. června 1794 proti divizím generálů Jean-Baptiste Klébera a A. Ch. Montaigua v západní části bojiště u Fleurusu; zde Francie ukončila intervenci 1. koalice a Rakousko navždy ztratilo dnešní Belgii. Jako generálmajor, velící uherským granátníkům, se Zoph účastnil Wurmserova dobytí města a pevnosti Mannheimu 21. listopadu 1795 na generálovi Montaiguovi. Poblíž pevnosti Landavy (Landau) u porýnského Rohrbachu 20. června 1796 jen s brigádou podlehl přesile dvou divizí generála L. A. Desaixe z Rýnsko-Moselské armády J. V. Moreaua. Proti ní Zoph s Hornorýnskou armádou M. Bailleta von Latoura podstoupil jihoněmecké tažení roku 1796, kdy se účastnil Moreauovy porážky 24. října u Schliengenu a dobytí Kehlu (proti Štrasburku) na generálovi Desaixovi 10. ledna 1797. Za to obdržel 20. ledna 1797 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie a k němu dle jeho stanov rytířský stav, spojený se zvláštní rentou (k vojenskému služnému), po své žádosti pak roku 1800 baronát, stav svobodných pánů von Zoph, a to s erbem šesticípé hvězdy (jak lze vidět na jeho náhrobku).

Ve válce druhé koalice s Francií (1798-1802) působil jako c. k. +more podmaršál v čele rakouské 1. pěší divize v severní Itálii, kde 5. dubna 1799 u Verony s pomocí divize podmaršála prince Bedřicha Františka z Hohenzollern-Hechingenu (1757-1844) čelil divizi generála Jean-Mathieu-Philiberta Séruriera. Za ofenzívy rusko-rakouských vojsk A. V. Suvorova a M. B. Melase byl v dubnu 1799 krátce velitelem Brescie a za tažení spojenců na Milán, metropoli Cisalpinské republiky, s podmaršálem Ottem 27. dubna 1799 vybojoval předmostí na řece Addě vítězstvím u Cassana, kde u obcí Pozzo a Vaprio porazili divizi generála P. Greniera, osobně vedenou Moreauem. S Ottem též odrazil výpad Francouzů z citadely jinak spojenci obsazeného Milána, poté se spojeneckým předvojem generálporučíka Bagrationa přešel Pád na jih a krátce blokoval pevnost Tortonu, od níž byl odvolán asi kvůli koncentraci sil k odražení vojska J. V. Moreaua v 1. bitvě u Marenga 16. - 17. května 1799. Pak posílil obléhací sbor polního zbrojmistra P. Kraye u Mantovy, jež se vzdala 30. července 1799. Po jiném veliteli byl načas jejím guvernérem, poté se stal velitelem divize v Praze. Roku 1800 měl velet Moreauem poražené rakouské Dunajské armádě, leč velení nedostal a byl jmenován inspektorem pěchoty. Po míru v Lunéville 9. února 1801, jímž Rakousko z 2. koalice vystoupilo, byl po 45 letech služby jedné panovnici a čtyřem císařům dán do penze. Dožil v domě č. p. 74 na náměstí v Kadani, který jeho manželka Josephine 8. května 1805 koupila s poli a lukami za 20 000 zlatých. V Kadani zažil roku 1811 jak státní bankrot Rakouska (devalvaci měny na pětinu), tak i velký požár města, jenž postihl 291 objektů. Pravděpodobně tehdy patřil též k pohořelcům.

Na městském hřbitově v Kadani má signovaný figurální náhrobek od pražského klasicistního sochaře Václava Prachnera i empírovou hrobku, kde spočívá též jeho syn Peter Josue († 1. ledna 1820 ve 25. +more roce života), nadporučík 6. kyrysnického pluku generála hraběte Ludwiga von Wallmoden-Gimborna (1769-1862), příštího maršála. Známa je též Zofova pozdní dcera, baronesa Pauline von Zoph († 20. srpna 1840 ve 36. roce života).

Odkazy

Reference

Literatura

Brtek, Josef: Pro patria et gloria - Toužimský rodák podmaršál baron Johann von Zoph/Zof (in: Comotovia 2013, sborník příspěvků. , Chomutov 2014, s. +more 80-144 /zde četná další literatura/). * Brtek, Josef: Toužimský rodák podmaršál baron Johann von Zoph/Zof (in: XXII. historický seminář Karla Nejdla. Sborník příspěvků. Karlovy Vary 2013, s. 38-59 /zde další literatura/). * Hirtenfeld, Jaromir: Der Militär-Maria-Theresia-Orden und seine Mitglieder. I. , II. Wien 1857 * Hlaváček, Petr: Dva zapomenutí z kadaňského hřbitova. (in: Kadaňské noviny, roč. XIX, č. 3, 6. února 2009, s. 6) * Wurzbach, Constantin von: Biografisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, díl LX. , Wien 1891, s. 259-260.