Joséphin Péladan

Joséphin Péladan (28. březen 1859, Lyon - 27. červen 1918, Neuilly-sur-Seine) byl francouzský dekadentní spisovatel, básník, kritik, okultista a velmistr řádu martinézistů, kde měl řádové jméno Sâr. Byl ovlivněn katolickým mysticismem a rosekruciánstvím. Péladanův Řád Katolické Růže a Kříže, do něhož v období 1891-1892 vstoupila řada významných umělců své doby (například mladý Erik Satie), byla již třetí odnož nově zakládaných rozekruciánských uměleckých skupin, o jejichž vůdcovství se Péladan dohadoval se svým literárním kolegou Stanislasem de Guaitou (Gaïta) a okultistou Gérardem Encaussem. Jejich nauka byla „rozkročená mezi vyhroceným sensualismem a rigorózní mystikou.“ Pokud však opravdu s řádem mystika nějak souvisela, projevovala se spíš než znalostí děl středověkých alchymistů bombastickými formulacemi jmen Nejvyššího a byla naskrz prostoupena wagneriánstvím - významnou roli hrály v Péladanových dílech mýty o Věčném návratu a o Svatém Grálu zprostředkované librety oper Richarda Wagnera.

Díky mecenáši sekty, malíři, hraběti La Rochefoucauld, mohl Péladan mezi lety 1892-1898 organizovat umělecký salón Růže a Kříže. Toho se kromě umělců, kteří šli již léta vlastní cestou k symbolismu (Puvis de Chavannes, Gustave Moreau) zúčastnili i mladší umělci druhé symbolistní vlny jako například ilustrátor Carlos Schwabe, básník Saint-Pol-Roux a malíři Ferdinand Hodler anebo Fernand Khnopff, stojící na pomezí symbolismu a dekadence. +more Salony byly mimořádně úspěšné (hovoří se o celkovém počtu 25 000 návštěvníků) a řád jejich organizováním poskytl platformu k prezentaci mladého umění.

Zároveň s ním deklarovali Péladanovi rozekruciáni reakci na umění realismu, v podstatě související s antipozitivistickou reakcí v literatuře a filosofii té doby. „Náměty rozekruciánských děl vylučují veškeré scény bitevní, patriotické, anekdotické, orientální, venkovské anebo sportovní. +more Na druhé straně Řád podporuje témata vázaná ke katolickému dogmatu, k interpretaci orientálních theogonií, k dekorativním alegoriím a vznešené nahotě. “.

Spisy

Portrét od Alexandre Séona z roku 1892. +more * La Décadence latine (Latinská dekadence) - románový cyklus ** Le Vice suprême (Nejvyšší neřest), román, 1884 ** Curieuse (Zvídavá), 1885 ** L'Initiation sentimentale (Citové zasvěcení), 1887 ** A Coeur perdu, 1888 ** Isthar (Ištar), 1888 ** La Victorie du mari, 1889 ** Coeur en peine, 1890 ** L'Androgyne, 1891 ** La Gynandre (Gynandra), 1891 ** Finis Latinorum (Konec Latinů), 1899 ** La Vertu suprême (Nejvyšší ctnost), 1900 * Comment on devient mage (Umění stát se mágem), 1891 * Babylone, drama, 1895 * Le Prince de Byzance (Byzantský princ), drama, 1896 * Œdipe et le Sphinx (Oidipus a Sfinga), drama, 1903 * Sémiramis, drama, 1904 * La Dernière Leçon de Léonard de Vinci (Poslední lekce Leonarda da Vinci), esej, 1904 * La Clé de Rabelais, 1905 * De Parsifal à don Quichotte (Od Parsifala k Donu Quijotovi), esej věnovaný Richardu Wagnerovi, 1906 * La Doctrine de Dante, 1908 * La philosophie de Léonard de Vinci d'après ses manuscrits, esej, 1910 * De l'Androgyne. Théorie plastique, esej, 1910 * Le Secret des troubadours (Tajemství trubadúrů), 1916 * Les Drames de la conscience (Dramata svědomí) 1906-1913 - románový cyklus, z něho například: ** Les Amants de Pise (Milenci z Pisy) 1912 * La Torche renversée (Převrácená pochodeň) 1925.

České překlady

Citové zasvěcení, román, překlad Leopold Pudlač, Praha, Symposion, Hugo Kosterka, 1903 * Srdce v očistci, překlad Arnošt Procházka, KDA, svazek 85-86, Praha, Kamilla Neumannová, 1912 * Filosofie rozkoše a jiné essaie, překlad František Linhart a Josef Šolc, Praha, František Adámek, 1913 * Umění státi se magem, překlad Emanuel Lešehrad, Praha, Alois Srdce, 1920 * Umění stát se mágem, překlad Miloš Maixner, Praha, Volvox Globator, 1997,

Citát

Odkazy

Literatura

Aleš Pohorský: heslo Péladan Joseph in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, * heslo Péladan Joséphin, in: Ottův slovník naučný, svazek XIX. , str. +more 417.

Externí odkazy

[url=http://www. ucl. +morecas. cz/edicee/data/soubory/FXS/KP1/13. pdf]F. X. Šalda: Joséphin Péladan, 1892, Soubor díla F. X. Šaldy, sv. 10. [/url] ** [url=http://www. malvern. cz/citanka/peladan. pdf]týž článek v jiném formátu[/url].

Kategorie:Francouzští spisovatelé 19. +more století Kategorie:Francouzští okultisté Kategorie:Francouzští literární kritici Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí 27. června Kategorie:Narození v Lyonu Kategorie:Úmrtí v Neuilly-sur-Seine Kategorie:Muži Kategorie:Francouzští spisovatelé 20. století.