Cesko.wiki Karl Muck
Author
Albert FloresŽivot
Karl Muck se narodil v Darmstadtu, avšak jeho rodina pocházela z Würzburgu; jeho děd tam pracoval jako oční lékař. Karlův otec Jacob (1824-1891) působil mimo jiné v letech 1858-1859 jako ředitel Městského divadla v Brně, do Würzburgu se vrátil po smrti otce (1858) a stal se tam tajemníkem okresního soudu. +more Kolem roku 1870 obdržela rodina švýcarské občanství. Karl studoval nejprve na gymnáziu ve Würzburgu. Díky hudebně založené rodině získal v té době i první hudební výuku (hra na klavír a housle, hudební teorie), brzy hrál na klavír komorní hudbu a na housle v místním symfonickém orchestru. Vystudoval klasickou filologii na univerzitách v Heidelbergu a od roku 1878 Lipsku (promován 1880). Současně navštěvoval lipskou konzervatoř, kde se učil hře na klavír u C. Reineckeho, hudební teorii u E. F. Richtera a hudební vědě u O. Paula. Roku 1880 debutoval jako pianista v lipském Gewandhausu, s doprovodem Gewandhaus-Orchester hrál klavírní koncert č. 1 b moll Franze Xavera Scharwenky.
V průběhu 80. let 19. +more století postupně budoval svou dirigentskou kariéru; působil v Curychu (1880-1881), Salcburku (1881-1882), Brně (1882-1884, první kapelník), Štýrském Hradci (1884-1886, současně vedoucí Štýrského hudebního spolku) a v Německém zemském divadle v Praze (1886-1892) pod vedením ředitele Angela Neumanna. V roce 1892 byl povolán do Berlínské dvorní opery na místo 1. kapelníka (tutéž funkci současně zastávali Richard Strauss a Bruno Walter), od roku 1908 byl jejím šéfdirigentem (Musikdirektor). V letech 1894-1911 se rovněž jako pravidelný hostující dirigent účastnil Slezských hudebních slavností ve Zhořelci.
Zejména od doby působení v pražském Německém zemském divadle se věnoval interpretaci děl Richarda Wagnera, která se stala jeho specializací. Roku 1889 dirigoval první provedení Prstenu Nibelungova v Rusku (Petrohrad a Moskva). +more I v dalších působištích se věnoval Wagnerovým dílům (též např. v letech 1903-04 v londýnské Královské opeře v Covent Garden a v letech 1904-06 u Vídeňské filharmonie). Po smrti Felixe Mottla (1911) a Hanse Richtera (1916) byl nejautoritativnějším wagnerovským dirigentem. Od roku 1901 dirigoval na Hudebních slavnostech v Bayreuthu, a to především Parsifala. I po Wagnerově smrti jej odmítal dirigovat jinde než v Bayreuthu, pro který jej Mistr určil. Rezignoval po smrti Wagnerovy vdovy Cosimy (1930).
Již v letech 1906-1908 vedl Muck americký Boston Symphony Orchestra a od roku 1912 působil v Bostonu jako jeho šéfdirigent. Přestože byl švýcarský občan, jeho proněmecké názory i lpění na převážně německém repertoáru vedly po vstupu Spojených států amerických do I. +more světové války k jeho internaci pro podezření ze špionáže (1918). Ta trvala více než rok a jednou ze záminek bylo hojně medializované Muckovo údajné odmítnutí dirigovat americkou hymnu na jednom ze zájezdních koncertů.
Roku 1919 se Muck vrátil do Evropy a působil v Mnichově (1919-22) a v Amsterdamu (1920-1925). Od roku 1922 stál v čele Hamburské filharmonie. +more Roku 1933 odešel na odpočinek; posledním koncertem, který dirigoval, byl slavnostní koncert v Lipsku k 50. výročí Wagnerovy smrti.
Karl Muck byl známý svými německo-nacionálními a antisemitskými názory; i to hrálo úlohu při jeho americké internaci. Tímto zaměřením spoluvytvářel politickou atmosféru Hudebních slavností v Bayreuthu. +more Krátce před svou smrtí, ke svým 80. narozeninám, obdržel Adlerschild des Deutschen Reiches.
Pro Muckovo dirigování byla charakteristická absolutní věrnost partituře. Oproti subjektivnímu romantizování upřednostňoval stálé tempo, relativně rychlé a důrazné, záleželo mu na přesném rytmu. +more Jeho přísnost při zkouškách byla pověstná.
Vedle Wagnera dirigoval Muck nejčastěji Antona Brucknera, ale pěstoval širší repertoár. Zejména ve svém americkém období seznamoval americké obecenstvo vedle klasické německé hudby i s moderními autory, a to jak německými (Gustav Mahler, Arnold Schönberg), tak s jinými evropskými (Claude Debussy, Jean Sibelius).
Karl Muck byl jedním z prvních významných dirigentů, kteří po sobě zanechali zvukové záznamy. Nahrávky, které s Boston Symphony Orchestra pořídil roku 1917 pro firmu Victor Company, jsou vůbec prvními orchestrálními gramofonovými nahrávkami. +more Ve dvacátých letech natočil řadu wagnerovských nahrávek, z nichž nejvýznamnější jsou rozsáhlé úryvky z Parsifala.
Diskografie
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 4, Finále; Orchestrální suita č. +more 1, Miniaturní pochod; Boston Symphony Orchestra; Victor (1917) * Richard Wagner: Lohengrin, předehra ke III. dějství; Boston Symphony Orchestra; Victor (1917) * Richard Wagner: Parsifal, I. a III. jednání (úryvky); Orchester der Bayreuther Festspiele; Columbia-UK (1913) * Richard Wagner: Mistři pěvci norimberští (předehra), Soumrak bohů (Siegfriedova cesta po Rýně, smuteční pochod), Lohengrin (předehra), Tristan a Isolda (předehra); Orchester der Berliner Staatsoper; His Master's Voice (1927, 1928) * Richard Wagner: Bludný Holanďan, Tannhäuser (předehry); Orchester der Berliner Staatsoper; His Master's Voice (1928) * Richard Wagner: Parsifal, I. a III. jednání (úryvky), sbor květinových dívek z II. jednání; Orchester der Berliner Staatsoper; His Master's Voice (1927, 1928) * Richard Wagner: Siegfried-Idyll; Orchester der Berliner Staatsoper; His Master's Voice (1929).