Kokandský chanát

Technology

12 hours ago

Author

Kokandský chanát ( خانات خوقند Khānāt-e Khoqand, Qo‘qon Xonligi, Қўқон Хонлиги, قۇقان خانلىگى) byl uzbecký stát ve Ferganské kotlině ve Střední Asii, který se v letech 1709-1876 rozkládal na území východního Uzbekistánu, moderního Kyrgyzstánu, východního Tádžikistánu a jihovýchodního Kazachstánu.

Historie

+more8|vlevo'>Chánův palác v Kokandu Kokandský chanát vznikl v roce 1709, když šejbanovský emír Šachruch z uzbeckého kmene Ming vyhlásil nezávislost na Bucharském chanátu a založil ve východní části Ferganské kotliny stát. Jako své hlavní sídlo vybudoval v malém městě Kokandu citadelu, čímž založil Kokandský chanát. Jeho syn Abdul Kárim bej a vnuk Narbuta bej citadelu rozšířili, byli však donuceni podvolit se čínské říši Čching a platit jí v letech 1774 a 1798 daň.

Narbuta bejův syn Alim Chán byl krutý a nelítostný, ale současně velmi schopný. Najal si žoldnéřskou armádu tádžických horalů a dobyl západní část Ferganské kotliny včetně Chudžandu a Taškentu. +more V roce 1811 ho zavraždil jeho bratr Umar chán. Umarův syn Muhammad Alí chán nastoupil na kokandský trůn v roce 1822 ve svých 12 letech. Za jeho vlády dosáhl Kokandský chanát svého největšího územního rozmachu. V roce 1841 se britskému důstojníkovi, kapitánu Arthuru Conollymu nepodařilo přimět různé místní chanáty, aby odložily rozdíly, jež jim brání se spojit proti vzrůstajícímu pronikání Ruského impéria do oblasti. V listopadu 1841 odjel kapitán Conolly z Kokandu do Buchary v nešťastném pokusu zachránit britského plukovníka Charlese Stoddarta zajatého bucharským emírem Nasrulláh chánem. Na emírův příkaz byli oba důstojníci 24. června 1842 popraveni.

Následně ztratil Muhammad Alí chán, který přijal Conollyho v Kokandu, ale který se rovněž snažil o spojenectví s Ruskem, důvěru v Nasrulláh chána. Emír, podněcovaný spikleneckými snahami několika vlivných jedinců z Kokandu (včetně velitele tamější armády), napadl roku 1842 Kokandský chanát. +more Krátce nato nechal popravit Muhammad Alího chána, jeho bratra a vdovu po jejich otci Muhammad Umaru chánovi, pověstnou uzbeckou básnířku a regentku Nodiru. V červnu 1842 byl vládcem Kokandu ustanoven bratranec Muhammad Alího chána Šerali chán. Následující dvě desetiletí oslabovala chanát krvavá občanská válka, kterou ještě zhoršovaly bucharské a ruské vpády. Šerali chánův syn Chudojar chán vládl v letech 1844-1858, 1862-1863 a 1865-1875. Ruské impérium mezitím pokračovalo ve svém postupu. Jednotky generála Čerňajeva dobyly 29. června 1865 Taškent. Ztráta Chudžandu následovala v roce 1867.

Krátce před pádem Taškentu vyslal tehdejší kokandský chán Alimkul nejznámějšího kokandského rodáka, vojevůdce a vládce Jakuba Beka, do Kašgaru, kde se chuejští muslimové bouřili proti Číňanům. Poté, co chán Alimkul v roce 1865 během bitvy o Taškent s ruskými vojsky padl, přešlo mnoho kokandských vojáků k Jakubu Bekovi a pomohlo mu ovládnout oblast Tarimské pánve, jíž pak vládl až do roku 1877, kdy ji říše Čchin dobyla zpět.

Smlouvou z roku 1868 se Kokandský chanát stal vazalským státem Ruského impéria. Chudojar chán, zbavený prakticky moci, věnoval svoje úsilí zušlechťování svého velkolepého paláce. +more Na návštěvníky ze západu činilo značný dojem 80tisícové město s asi 600 mešitami a 15 medresami. Vzpoury proti ruské nadvládě a chánovým tyranským daním přinutily Chudojar chána odejít v roce 1875 do exilu. Nahradil jej jeho syn Nasruddin chán, jehož protiruský postoj zapříčinil obsazení Kokandu vojsky generálů Konstantina von Kaufmana a Michaila Skobeljeva, kterému předcházelo šest měsíců zuřivých bojů. V lednu 1876 prohlásil car Alexandr II. , že byl „donucen ustoupit přání kokandského lidu stát se ruskými poddanými“. Kokandský chanát byl úředně zrušen a začleněn do celku Ferganské oblasti.