Konkordát (1801)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

François Gérard: Napoleon podepisuje smlouvu. Osoby: Josef Bonaparte (podávající pero), Napoleon Bonaparte (sedící), ministr pro církevní záležitosti Jean-Étienne-Marie Portalis (stojící čelem), papežův vyslanec kardinál Giuseppe Spina (stojící bokem), diplomat Alexandre Maurice Blanc de Lanautte (za kardinálem) a ministr vnitra Emmanuel Crétet (zcela vpravo) Alegorie konkordátu z roku 1801 (Pierre Joseph Célestin François) Konkordát z 15. července 1801 byla mezinárodní smlouva uzavřená mezi Francií a Svatým stolcem. Konkordát uzavřel konzul Napoleon Bonaparte, aby tím formálně ukončil zápas světské republiky s katolickou církví.

Motivy

Napoleon usiloval o urovnání vztahů se Svatým stolcem, a proto se snažil omezit opatření potlačující katolicismus existující v důsledku Francouzské revoluce. Jako první konzul formálně stále existující republiky se tak angažoval v církevní oblasti.

Důsledky

Ve smlouvě, kterou uzavřeli Napoleon jako zástupce první republiky a kardinál Ercole Consalvi jako zástupce papeže Pia VII. +more, papež uznal Francouzskou republiku, civilní stav katolické církve a Napoleonem nařízené propuštění všech biskupů.

Pius VII. , který byl roku 1804 donucen k účasti na Napoleonově korunovaci a v letech 1806-1814 byl dokonce Napoleonem internován, nahlížel na situaci ve Francii v hranicích reálné politiky, a byl proto ochoten vyjednávat. +more V roce 1801 byl konkordát podepsán v Paříži. V preambuli bylo katolické náboženství označeno jako „drtivá většina francouzských občanů“, aniž by se zmiňovalo do té doby používané „státní náboženství“. Konkordát totiž uznal náboženskou pluralitu náboženství, svobodu vyznání a její výuky a republiku jako takovou.

Dalším výsledkem uzavření konkordátu bylo posílení Napoleonovy autority. Kromě toho smlouva zajistila vztahy mezi církví a státem až do oddělení církve a státu v roce 1905 a sloužila jako model pro jiné církve a země. +more V Alsasku-Lotrinsku, kde existují výjimky v podobě místního práva, je konkordát platný dodnes, neboť tyto oblasti v roce 1905 nebyly součástí Francie a nový zákon nepřevzaly.

V důsledku konkordátu zaniklo velké množství francouzských diecézí a arcidiecézí, a vzniklo mnoho nových (bulou Qui Christi Domini). Během roku 1822 byla velká část zrušených diecézí obnovena (bulou Paternae caritatis).

Po podepsání konkordátu byly dne 8. +more dubna 1802 (18 germinal an X) přijaty tzv. Organické články, což byly prováděcí právní předpisy. Těchto 77 článků, jinak neslučitelných s papežskou kurií, zajišťovalo státu prerogativu, takže všechna papežská nařízení potřebovala ještě schválení státu. Kromě toho byly položeny základní předpisy pro organizaci katolické a protestantských církví.