Květozob indomalajský

Popis

Litografie Johna Goulda s květozoby indomalajskými Jedná se o malý druh květozoba s malým a robustním tělem. +more Pohlavní dimorfismus je patrný; zatímco samci mají tmavě modrý až černý hřbet, jasně červenou náprsenku a černý pruh od náprsenky až po břicho, samičky jsou z větší části olivově zelené. Hmotnost se pohybuje od 7 do 9 gramů, délka těla okolo 7 cm; jedná se tedy o jednoho z nejmenších květozobů. Obvykle je možné je najít na vrcholcích stromů, zejména na jmelí. Vydávají téměř jednotvárný a pronikavý zvuk.

Květozob indomalajský byl poprvé popsán Edwardem Blythem v roce 1843 na základě vzorku získaného v Nepálu. Tento vzorek byl po dlouhou dobu uložen v Britském muzeu, avšak byl ztracen a pravděpodobně se v současné době nachází ve sbírce muzea v Kalkatě. +more V té době Blyth řekl, že květozob indomalajský, tehdy známý pod latinským názvem Myzanthe ignipectus, je nejmenší ze všech druhů ptáků v Indii;.

„Květozob indomalajský (Myzanthe ignipectus), druh ptáka, je velmi pozoruhodný, je to nejmenší pták Indie. Je to velmi malý a krásný ptáček, dospělý exemplář je téměř dva a půl palce dlouhý a váží jen tři a půl drachmu. +more Ve svých zvycích se velmi podobá rodu Dicaeum, obývá především vrcholky stromů a drží se stranou od lidí…“.

Ornitolog John Gould (1850-1883) také několikrát popisoval květozoba indomalajského, sám vytvořil i jednu malbu. +morejpg|náhled'>Samička květozoba indomalajského.

Výskyt

Květozob indomalajský se vyskytuje od sub-himálajských oblastí v Indii, přes Nepál, Bhútán, Bangladéš až po Čínu. Najdeme jej ale i ve státech jako je Indonésie, Laos, Thajsko, Vietnam, Tchaj-wan, Malajsie nebo Filipíny. +more Vyhledává především lesy s mírným podnebím, výjimečně i ty subtropické nebo tropické vlhké nížinné či horské lesy. Vhodnou nadmořskou výškou je pro ně nad 1 000 m n. m. , avšak v Číně se vyskytují i na níže postavených místech.

Několik existujících populací bylo pojato jako poddruhy. Nominátní D. +more i. ignipectus využívá ke svému pobytu Himálají nebo pevninské jihovýchodní Asie. Zbývající jsou ostrovní populace, jejichž oblast rozšíření zabírají především ostrovy Indonésie. Jmenovitě se jedná o tyto poddruhy; D. i. apo, D. i. beccarii, D. i. bonga, D. i. cambodianus neboli květozob indomalajský kambodžský, D. i. dolichorhynchum, D. i. formosum a D. i. luzoniense neboli květozob indomalajský luzonský.

Populace, kterou je možné nalézt na Filipínách je podobná nominátnímu druhu, avšak samičky mají ocelově zelený odlesk, na rozdíl od "nudné" zelené u zbývajících poddruhů. Sumaterská forma beccarii je ze všech nejvýraznější; samci mají na křídlech ocelově zelený lesk, samičky naopak postrádají červené oblasti na křídlech.

Ekologie

Jako mnoho jiných květozobů, i tento druh rozptyluje semena jmelí. V Nepálu bylo zjištěno, že jsou velmi důležití pro rozptylování ochmetovitých rostlin.

V Nainitalu se květozobové indomalajští rozmnožují v červnu a červenci. Hnízdo je zavěšené na větvích vysoko ve stromech, vchod otočený směrem k vrcholu. +more Hnízdo je většinou tvořené jmelím, mechem a měkkou trávou, jeho stěny jsou většinou velmi úzké. Do tohoto hnízda samička naklade dvě až tři vejce a společně se samcem o ně pečují.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Květozobovití Kategorie:Ptáci Orientální oblasti