Cesko.wiki Ledařství
Author
Albert FloresLedařství je řemeslo, které se zabývá výrobou a opravou saní a vozíků. První zmínky o ledařství v českých zemích pocházejí z 16. století, ale samotné ledařství je velmi starým řemeslem, které existovalo již v dávných časech. Tradičními materiály pro výrobu saní a vozíků jsou dřevo a kov. Dřevěné konstrukce saní jsou vyráběny z tvrdého dřeva, jako je jasan, dub nebo buk. Kovové části jsou vyrobeny z oceli, která je pevná a odolná. Ledařství jevelmi důležitým řemeslem, protože saně a vozíky mají široké využití v zemědělství, lesnictví i veřejném sektoru. Ledaři také provádějí opravy a údržbu saní a vozíků, aby byly v dobrém stavu pro použití. Tradiční ledařské řemeslo je dnes často nahrazováno moderními technologiemi a stroji. Ovlivněno je také změnami životního stylu a vývojem dopravy. Nicméně, tradice a dovednosti ledařství jsou stále uchovávány a existuje mnoho ledařských dílen, které se specializují na výrobu a opravu saní a vozíků. Ledařství má také kulturní a historický význam. Některé regiony mají své vlastní tradiční výrobky spojené s ledařstvím a ledařské řemeslo je prezentováno na různých kulturních akcích a festivalech. Celkově je ledařství důležitým řemeslem, které má dlouhou historii a stále má své místo ve společnosti. Je to umění vytvářet a opravovat saně a vozíky, které mají praktické i kulturní využití.
Ledaři na jezeře Red Lake v Minnesotě, zima 1935 Roznašeč ledu v Berlíně, červenec 1957 Ledařství (také ledaření nebo ledování) bylo řemeslo provozované v dobách před zavedením chladicího stroje. Jediným prostředkem, jak uchovat potraviny v teplých měsících, byl tehdy přírodní led, který se těžil v zimě na zamrzlých jezerech a řekách a uchovával v hlubokých sklepích.
Už v 5. století př. +more n. l. budovali Peršané stavby zvané jakčal, jejichž konstrukce udržovala stálou teplotu pro skladování ledu. Také staří Římané používali led dovážený z Alp k chlazení nápojů i výrobě zmrzliny. V Bostonu v první polovině 19. století zbohatl velkoobchodník Frederic Tudor, známý jako Ledový král, jehož firma dodávala novoanglický led do teplých oblastí celého světa. Největším skladem ledu v Čechách byly Branické ledárny, v Brně byla velká ledárna v Jundrově.
Těžba ledu byla vítaným přivýdělkem pro sezonní pracovníky, zejména voraře a převozníky. Na zamrzlé vodní ploše (síla ledu musela činit alespoň 30 cm) se vyměřil velký obdélník, jehož strany se očistily od sněhu a vyřezaly pilou. +more Led pak dělníci vytáhli na břeh a rozřezali na menší bloky, které se odvážely na saních tažených koňmi. Led odebíraly pivovary, obchody či restaurace; velké podniky měly zásoby na několik let dopředu pro případ, že by v zimě bylo málo ledu. Roznašeči dodávali led do domácností, které ho uchovávaly v dřevěných bedýnkách, předchůdcích ledniček. Ve velkoměstech USA vykonávali tuto práci převážně italští přistěhovalci. Od konce 19. století se začaly používat motorové pily, dopravníky na vytahování ledu z vody i nákladní automobily na jeho rozvoz. Poptávka však klesala poté, co Carl von Linde vynalezl techniku umělého chlazení. V letech po druhé světové válce se ledničky staly cenově dostupnými a řemeslo ledařů zaniklo.
Ledařství dosud provozují severoameričtí Amišové, kterým náboženství zakazuje používat elektrické spotřebiče. Také na tvorbu ledových soch se těží přírodní led.
Externí odkazy
http://euro. e15. +morecz/profit/ledari-z-braniku-901237 * http://www. tradicemasmysl. cz/Regiony/Praha/Praha/Tradice/Kouzlo-zmizeleho-Podskali/ * http://historie. zasova. info/subdom/historie/ledari/ * https://web. archive. org/web/20160702034248/http://iceboxmemories. com/icebox/ * http://gizmodo. com/learning-the-lost-art-of-ice-harvesting-in-maine-1542534704.